od Jade » 19 kvě 2018 00:27
+Olivia vypadá klidně, vlasy jí lehce povlávají v imaginárním větru, kterej zvedá její vysílaná magie. Láká obscura blíž, k nim. Neotvírá oči a možná je to dobře, protože kdyby viděla, co se na ni řítí, asi by zpanikařila. Obscurus klouže směrem k ní, černý dým jako by se ovíjel kolem stěny napůl rozpadlé budovy, a i to mini tornádo vyjadřuje ostražitost. Sven a Maria ani nedýchají, tiše čekají na svoji chvilku, a když je obscurus skoro u Olivie, Jade jim oběma dá znamení. Jako myšky tiše začnou, vytažené hůlky pomalu, obezřetně tkají jemné předivo štítu. Sven pracuje rutinně a opatrně, ale Maria lehce mává hůlkou jako by se pro tohle narodila, a pomalu obehání obscura magickou bublinou. Ať už to dopadne jakkoliv, jestli štít bezpečně uzavřou, neměl by se dostat mimo tohle náměstí. Maria se přes délku ulice střetne pohledem s Beccou a nepatrně kývne, aby začala pracovat ze svojí strany.
Jade vnímá, jak magie Liv lehce zesílí, květinová vůně jako by zintenzivněla, a obscurus to cítí. Když ale ten černý dým poprvé uvidí, hrdlo se mu stáhne, a jeho obličej se automaticky změní ve vyžehlenou masku. Nadechne se, aby se ovládl. Automaticky vyhodnotí magickou situaci. Doprdele, je mocná, daleko mocnější, než si dovedl představit. Pořád v tom podivným zámotku černý mlhy vnímá dítě, ale je daleko, hrozně moc daleko. Daleko víc cítí strach, nenávist, frustraci, bolest, proplétají se přes sebe ve vířícím klubku emocí. Dostala se za hranu a nedokáže se vrátit zpátky. Už je jen kousek, kousíček od Olivie, fascinovaně se k ní blíží, jako by ho vílí magie hypnotizovala. Tu změnu postřehne o vteřinu dřív, než doopravdy nastane, a bleskově před Liv vztyčí štít. Jen o zlomek sekundy později ji naplno zasáhne obscurův černý blesk, a štít před ní se zlatě rozzáří, pukne, a ohodí ji sprškou štěrku, ale neublíží ji, až na pár drobnejch oděrek. Jade se prudce postaví+ Hej! +zavolá, a vystřelí do vzduchu magickou jiskru, aby upoutal obscurovu pozornost, a zároveň, Liv gestem naznačí, aby se stáhla kousek dozadu+ Hej! Tady jsem! +zavolá, a jeho hlas zazní kovově a autoritativně. Vyleze zpoza kamene, za kterým se schovával, předstoupí až k Liv, před ni, skoro k Obscurovi, a pak... pomalu zastrčí hůlku do kapsy+ Jsem tady. +zopakuje, a jeho hlas se změní, jako kdyby v sobě přepnul vypínač. Obezřetně se dívá na obscurův střed, přímo do té nejčernější temnoty+ Jsem tady. +řekne ještě jednou, a zní to... konejšivě? skoro hřejivě. Tak nečekaně vřele, že Sven na okamžik přestane kouzlit a otočí se, jako kdyby si myslel, že s nima musel přijít ještě někdo další. Jade je ignoruje a věří jim, že dodělají svoji práci, nedívá se na ně, upírá oči přímo na obscura, a pomalu zvedne ruce a ukáže jí je, dlaněmi napřed+ Ublížili ti, já vím. +řekne tiše+ Nenávidíš je. Zlomili ti duši. +pokračuje, a obscurus se divoce zamele, ale nezaútočí, skoro působí, jako by ho pozoroval+ Já vím, že trpíš. +dodá, a pomalu přistoupí o krok blíž, hypnotizuje obscura očima, a jeho hlas je tak plnej citu, jako by ani nebyl jeho+ Už to brzo skončí. Přišli jsme ti pomoct. +protáhne, úkrok stranou, a ještě o krok blíž+ Bolí to, cítím to. Už ne moc dlouho. +slíbí, a zní to snad i upřímně+ vím co cítíš... nedá se to snýst, rve tě to na kusy. tvůj strach... znám ho. +zašeptá skoro, ještě krok, a v hlase má cosi co zní podezřele jako soucit+ Cítíš můj? Cítíš moji bolest? +zeptá se, sáhne do sebe, a něco v sobě otevře, možná si to vymyslel, možná jsou to nějaký skrtý vnitřní dveře. Posunkem naznačí Liv, co chce udělat a napojí se na ni. Olivia zachytí magicky zesílený emoce a její květinová vlna je lehce popostrčí směrem k obscurovi, kterej jako by se pod jejich náporem zmenšil; jeho pohyby se zpomalí, zvláční+ Cítíš to, že jo? Můžu ti pomoct, když mi to dovolíš. +zašeptá vemlouvavě+ Cítíš mě? +zabrouká, možná skoro něžně, přistoupí ještě o krok blíž, skoro jako kdyby hrál na kočku a na myš, Liv ochotně pracuje se vším, co jí dá, a vtahuje obscura k nim. Maria mezitím dokončí past kolem celýho náměstí, a tiše začne pracovat na menší, pevnější bublině, do který se pokusí chytit obscurovu přebytečnou magii+ Jsem tady... vidím tě. Cítím tě. +pokračuje Jade tiše, jako kdyby uspával dítě, kdyby ta představa nebyl tak absurdní... a ve středu obscurovy moci problikne obličej+
I'll wrap my hands around your neck so tight...
...with love.