od Payne » 23 kvě 2018 22:21
Hmm, to bys mohl. +přivře oči, tetování ji taky celkem berou:D Nečekaně:D+ Dobře, pak to je úplně v pořádku. +kývne vážně, když slíbí, že se nenechá zranit často, ale v očích jí zablýskne a nakonec se zasměje a ten zvuk plynule přejde do zavrnění, když ji začne líbat na krk a trochu zakloní hlavu, aby měl lepší přístup. Pak je chvilku potichu, trochu se kouše do rtu a přemýšlí; nad tím, jestli je na to připravená ona, ale i on. Stulí se mu v náručí, opře se o něj tak, aby jí neviděl do tváře, protože to tak úplně nechce, aspoň zatím.+ Jo, vlastně bych chtěla. +začne potichu, ale zřetelně.+ Byly to už víc jak tři měsíce, kdy jsem naposled viděla svou rodinu. Tři měsíce, kdy jsem si denně přála, abych už konečně umřela, jako mnohý přede mnou. +hlas má trochu vzdáelný, ale pevný, nechvěje se, nejsou v něm slzy+ Záviděla jsem jim. A přitom jsem nedokázala sebraat dost odvahy k tomu, abych to skončila sama. +zasměje se hořce+ Ale když mě poslali k němu, k jejich kapitánovi, věděla jsem, že ten den přišel. Od něj se nikdo nevrátil zpátky. Jenže právě tehdy jsem zjistila, že vlastně nechci umřít. Pokusila jsem se utéct, ale nevyšlo to. +chvilku se odmlčí a tentokrát se trochu roztřeseně nadechne, než pokračuje+ Z toho dne mám i svoje jizvy. +řekne jenom a víc k tomu vlastně ani není třeba říkat+ Nemám tušení, jak dlouho jsem v tom pokoji byla; vím jenom, že jsem...necítila nic. Jakobych opustila svoje tělo, zavřela jsem se na jednom místě, uvnitř svojí hlavy, kde bylo ticho, klid, žádná bolest, žádný strach. Prostě nic. +o tomhle se jí nemluví úplně snadno, protože podvědomě tuší, že to není úplně normální stav a že je možná součástí všech jejích ostatních problémů+ Další věc, na kterou si vzpomínám, bylo to, když se za ním objevila Bí a přitiskla mu svoji dýku ke krku. +rty jí přelétne prchavý úsměv, ale oči má upřené někam do prázdna, do minulosti+ Připoutala ho a řekla mi, že bych měla zavřít oči. A když jsem se jí zeptala, jestli ho zabije, řekla že ano. Pak jsem se zeptala, jestli ho zabije rychle a na to odpověděla, že ne. A pak se usmála. +i teď se při té vzpomínce usměje a tváří se otře o jeho horkou kůži, aniž by si to uvědomila+ Dívala jsem se, jak z něj postupně odsekává všechny vyčnívající části a s každým tím kusem, jakoby ze mě odpadl kus toho bahna, kterým mě pokryli, v kterým mě chtěli utopit. +teď má hlas tvrdý, ocelově chladný+ Nevím, jak dlouho to mohlo trvat, ale pamatuju si to úplně přesně. Pak se ke mně otočila, podala mi dýku a řekla ať ho dorazím. Ukázala mi jak...+mimoděk se dotkne rukou svého krku+ ...a tak jsem to udělala a dívala jsem se, dokud nechcípnul. Dokud jsem neměla jistotu, že už se mě nikdy nedotkne. +odmlčí se a cítí, jak se jí trochu ulevilo. Ne že by ji to nějak trápilo, výčitky rozhodně necítila tehdy a teď už vůbec ne, ale tím, že začala mluvit o téhle části svojí minulosti, jakoby tím odemkla nějaké dveře, jakoby tu důvěru, jakou k Deanovi má, poslala na další, mnohem vyšší stupeň. Pomalu k němu vzhlédne a trochu se posune, aby mu viděla do očí+ Tehdy se narodila Payne. +dodá tiše a je trochu zvláštní, když se slabě, ale nepochybně šťastně usměje+
I'm not a victim. I'm a survivor.