Noční klub
„Naše společenstvo umožnil založit Přemysl II. Otakar - slavný český král - roku dvanáct set sedmdesát čtyři. Jeden můj předek mu s pomocí neznámého bojovníka zachránil život při přepadení a král jim za to věnoval pozemek v Praze a královský patent na ,potírání zla'. Byla to neklidná doba plná bezpráví, proto i práce bylo mnoho. Pak osvíceny král zemřel a novému vládci se křivda a nespravedlnost stala způsobem udržení moci - tehdy se předkové rozhodli, že v takové zemi nechtějí žít, ale zároveň se rozhodli, že ji nechtějí opustit - tak vzniklo Souručenstvo. Jak běžel čas a zákony stále víc a víc stranily mocným a stávaly se stále nepřehlednějšími, kluzčími, všeohebnými a pro běžného občana nevysvětlitelnějšími, Souručenstvo určilo několik jednoduchých pravidel a začalo trestat ty, kteří je překračovali. A tak je to dodnes: uklízíme špínu, kterou by Češi zavírali do nemocnic a do vězení, léčili ji a propouštěli za dobré chování. Jen jméno společenství bylo změněno, protože Souručenstvo je příliš archaické slovo, které přitahuje pozornost - proto Noční klub.“
Kulhánek, Jiří: NK, 1. díl. citace: Postrach
Noční Klub sídlí v hlavním městě, v některé z mnoha křivolakých uliček, vchod samotný je velmi snadné přejít. Kdysi býval úplně neveřejný, teď díky několika událostem je přece jen veřejnější. Vevnitř to vypadá tak, jak se od soukromého klubu čeká: měkký koberec, staré obrazy, vůně dýmkového tabáku, tmavé barvy, mahagonové obklady zdí, kazetový strop, dlouhý bar z leštěného dřeva, dlouhý stůl, několik kulatých stolků, starožitné židle, piáno (křídlo, pravý koncertní Stenway), krb... V polici za barem nejsou lahve a sklenice, ale knihovna. Tedy, nějaké lahve a sklenice tam jsou taky.
Klub je napojen na síť středověkých katakomb a tunelů. Mimo obytné prostory pro členy klubu má také IT ústředí, ošetřovnu, zbrojnici..a v nižších patrech výslechové místnosti, márnici a hřbitov.