Ložnice

[Syriana Spinnel]

+sevře ji v náručí a polibek jí velmi důkladně oplatí. Výslech ještě chvilku vydrží:D Tiskne ji k sobě, dlaněmi jí sjede přes záda až na zadek zase zpátky.+ Taky jsi mi chyběla...+vydechne do polibku a když se trochu odtáhne, podívá se jí zkoumavě do očí+ Řekneš mi teď už, kde jsi opravdu byla? +položí konečně tu otázku za milion dolarů, která mezi nimi zůstane viset jako veliký růžový slon.+

+Dívá se mu do těch jeho karamelek, a rozhodne se prostě že mu to nebude zazdívat, možná mu neřekne uplně vše, ale on si prostě zaslouží vědět, co a jak a proč.+ jo, +přikývne, vezme ho za tlapu a bez jakéhokoliv dalšího slova jde do jejich ložnice, kde si je stoprocentně jistá, že je nikdo nebude moc odposlouchávat.+ Tak, ještě než začneš vyšilovat, +a jakože začne, je jistý.+ Jsem živá a nic se mi nestalo ano? +pak si sundá košili a triko a kalhoty, aby teda tu zkázu viděl hned na jednou a neměl infarkt pak s dallšími výbuchy vzteku.+ Tak, +koukne se na něj a jako nemůže říct že se nebojí, malinko teda jako jo, a žaludek má vážně trochu na vodě.+ Splatila jsem trochu dluh. +řekne mu, ale vidí jak pořád hledí na ty černofialové modřiny a řezné rány a to její rameno to odnese prostě vždycky. Má v očích zlatou, a je děsivě potichu.+ Gabrieli....

[Gabriel]

+celou dobu neřekne ani slovo, jen to zlý tušení nabírá stále obludnějších rozměrů. Bez hnutí sleduje, jak se svléká a tentokrát nevnímá její sexy tělo. Vnímá jen to, že vypadá jako by po ní přeběhlo stádo načuřených nosorožců. Sevře čelist tak pevně, až to vypadá, že kosti protrhnou kůži. Nakloní hlavu na stranu a upře na ni bledě žlutou planoucí oči+ Můžeš mi nějak uspokojivě vysvětlit, jak a komu jsi ten dluh splácela? A jestli to mělo být tím, že se necháš přizabít?! +mluví tiše, ale přesto je mu dokonale rozumět a u něj to znamená, že je přesně na hranici sebeovládání.+

[Syriana Spinnel]

+ježiši. Když je tak v klidu tak je to snad ještě děsivější. Mimoděk si po pažích přeběhne dlaněmi+. Postarala jsem se aby naše +a na to naše dá zvlášť důraz protože GAbriel byl poslední, kdo ji žádal o laskavost.+ společná kamarádka neumřela a zbavila se největšího kostlivce ve skříni, kterého si umíš představit. +zvedne k němu oči.+ Byli jsme v Indii, a sejmuly Setha. +řekne nakonec poslední detail+

[Gabriel]

+momentálně je pro něj informace o společné kamarádce a o tom, že jí opravdu za hodně dluží, velice irelevantní. Znehybní ještě víc, pokud je to vůbec možný a snad poprvé je znát, je se domem rozlije jeho moc, jako vroucí láva a pravděpodobně vyžene všechny z domu do lesů.+ Takže jste si jen tak mýrnyxtýrnix vyrazily do Indie sejmout boha?! +vykročí k ní a vypadá to poněkud znepokojivě, přestože určitě ví, že by jí nikdy neublížil+ Máš vůbec představu, co bych dělal, kdyby se ti něco stalo? Kdyby ses nevrátila?! +poprvé zvýší hlas, protože si to současně představí a přeběhne mu mráz po zádech+ Kdybych musel odjet do zkurvených Států a oznámit jim, že moje žena zase zmizela, ale tentokrát je opravdu mrtvá? +pak se velice mrazivě zasměje+ Pokud bych to tedy vůbec zjistil, že ano! +chytí ji za nadloktí a zblízka se jí zadívá do očí+ Napadlo tě to vůbec?! +zavrčí skrz zuby a je jen kousíček od výbuchu+

[Syriana Spinnel]

+Musí rychleji zamrkat, protože jak Gabriel vypustí tu vlnu energie, zježí se jí všechny chloupky na těle a dookáže si představit, že ostatní vlci v domě u tohohle být nechtějí. Pak ale přimhouří oči, odhodlaná si to prostě vyžrat až do poslední kapky+. jo, už to tak nejspíš bude +zkonstatuje nakonec a pokrčí rameny, protože na to prostě nic kloudnýho odpovědět nejde, ať řekne co řekne, tak prostě bude nasranej+. Vzala jsem si k srdci tvoje heslo raději žádat o odpuštění, než o svolení, protože to bys mi ho zatraceně nedal... +hlas jí taky trochu zesílí a v posledních slovech je dost důraz.+ mohla jsem se přemístit, kdykoliv +podívá se mu do očí a pak na to jak ji drží za tu ruku, pevně, ještě to nebolí, ale ví že by mohlo.+ pusť mě +vycení na něj zuby, a trochu tou rukou trhne.+ Nic se nestalo... +řekne o tón klidněji.+ Pořád jsem kurva tady!

[Gabriel]

No to je vážně úžasný. +usápne sarkasticky+ Moje heslo? Zní mi to spíš jako něco, co razí Rebecca. +a že řekl celý jméno není dobrý znamení. Horší už by bylo jen "upírka":D+ To máš teda sakra pravdu, že nedal. +ubezpečí ji mrazivě a v očích mu blýskne+ Jo tak. Takže mám věřit tomu, že by ses prostě přemístila a nechala ji tam jo? +zvedne tázavě obočí, protože tomu teda nevěří ani omylem+ Nestalo? Tohle vypadá na nejmíň dvě zlomený žebra. +sklouzne pohledem na příslušný místo a pak se zhluboka nadechne+ A očividně měli nabito stříbrem. Úžasný. +protáhne ironicky; když mu řekne, aby ji pustil, jen se skloní trochu níž+ A proč bych to dělal? Chceš zase někam jít? +zeptá se kousavě a doslova ji provrtává pohledem+ Takže nic? A že jsi mi lhala, to je taky nic? +pak se nevesele zasměje+ Vlastně ty ne, volala mi upírka. +a je to tady. Máme hlavního viníka:D+ Ale nemusela jsi tady kurva být... +zavrčí tiše a teď už jí to nadloktí sevře o trochu citelněji+

[Syriana Spinnel]

+Tiše dlouze zavrčí.+ Jo tomu bys sakra věřit měl! +odsekne mu. Očividně se prostě rozhodl, že to celý hodí na B.+ Uvědom si, že mi nedržela u hlavy lugr, abych šla s ní, kurva už! +zařve už taky. A to že ty žebra byly tři radši ani nemíní komentovat.+ Jo, žebra, stříbro, to by sedělo a víš co? je mi to absolutně kurva jedno, protože jsem živá, zdravá a cíl to splnilo! Mě narozdíl od tebe stříbro nezabije, to snad víš! +pak ale uhne trochu pohledem protože uhodil hřebíček na hlavičku. Za to že mu lhala se cítí fakt mizerně.+ vážně lituji toho, že jsem ti lhala... +řekne smířlivě, ale když pak stisk na ruce ještě zesílí je to poslední kapka. Na okamžik sice zůstane trochu v šoku, protože teď už to docela bolí.+ Pusť mě! +vycení na něj zuby, vlastně jsou docela blízko sebe, takže by to mohl být pěkně zubatej polibek. To že nikam jít nechce, je v tuhle chvíle irelevantní. A když se k tomu nemá, a ještě víc ji k sobě přitiskne, je to třešnička. Syr ztratí i ty poslední zbytky kontroly a touhy se omlouvat a udělá to, co je zjevně nevyhnutelný. Má toho už zatraceně dost, plný zuby, ví, že je v právu a opravdu to chápe, ale co je moc, to je moc. Vypustí taky svou energii, a vzduchem jako by proběhl malej atomovej výbuch síly. A zároveň Syr Gabriela praští a hluboce temně na něj zavrčí.+

[Gabriel]

Možná tě nezabije, ale oslabí tě! A to může být ten jediný rozdíl, který rozhodne o tom, jestli se vrátíš! +zařve už taky a začíná být nejvíc naštvaný sám na sebe, že tuhle zkurvenou hádku začal, místo aby ji objal a odnesl do postele. Vlastně je už celkem rozhodnutý vykašlat se na to a přesně tuhle myšlenku zrealizovat, když se to celý nějak vyhrotí. Od té šlupky ho zabrní celá čelist a má dojem, že mu rozonuje celá lebka. Na zlomek vteřiny ztuhne a trochu zírá, ale pak se všechen ten stres, frustrace, obavy a touha přetaví do akce a on se na ni vrhne, ale rozhodně nemá v plánu ji bít. Místo toho ji přitáhne prudce k sobě, jednou rukou jí chytne za zády obě zápěstí a přitlačí ji ke zdi a to poměrně tvrdě. Volnou rukou jí vystoupá po skoro nahém těle až na krk a přidrží si ji tak, aby se mu dívala do očí a palcem jí přejede po spodním rtu.+ Miluju, když na mě vrčíš...+poví jí hlasem zhrublým všemi těmi emocemi a vzápětí ji začne líbat tak, jakoby ji tím chtěl zabít. Nebo prostě jen..umlčet:D Obě zápěstí jí pořád svírá za zády, přišpendlené ke stěně i jejím tělem, druhou ruku stále na jejím krku, ale ten jí nesvírá nijak silně. Vlastně přesně na té hranici, aby to pořád cítila, ale mohla dýchat.+

[Syriana Spinnel]

+To že to přehnala, jí dojde přesně v ten okamžik, kdy Gabrielovi scvaknou tou peckou zuby a hlava mu škubne trochu dozadu. Ten jeho pohled a postoj... Zděšeně, sama před sebou o krok ustoupí.+ Omlouvám se... +stačí jen říct, ale to už ji ocelové sevření svírá obě zápěstí za zády a donutí ji tak se proti němu vyklenout. Ztěžka dýchá a po jeho doteku na holé kůži jí vstávají chloupky na těle, je to takové combo strachu a vzrušení. Když jí sevře krk, intuitivně zalapá po dechu. Už před chvílí jí spousta té bojovnosti opustila, protože sakra toho chlapa miluje a ubližovat mu je to poslední co chce. V tuhle chvíli na něj zůstaně trochu šokovaně koukat, a pak se pousměje. Víc nestihne protože Gabriel se ji práve rozhodl zabít polibkem. Plení ji rty, a Syr mu to úplně stejně vrací. Přišpendlená jeho tělem ke stěně, nemohouc se ani hnout, cítí celé jeho tělo na svém a to, jak se jejich vztek přeměňuje v něco daleko snesitelnějšího.+ Klidně na tebe budu vrčet častěji +vydechne z těžka, bojující o trochu víc dechu, ale celkem spokojená.+ Omlouvám se +dívá se mu do očí a myslí to naprosto vážně.+ Miluji tě +pohled jí zněžní a oči se lehce zalesknou. Koneckonců je to šílená ženská , která je vděčná všem bohům až na jednoho že je doma zpátky u něj, relativně zdravá a celá.+

[Gabriel]

Řekl bych, že klidně můžeš. Nějak si s tím poradím. +zvedne jeden koutek na to vrčení a oči mu blýsknou+ Taky se omlouvám. Přehnal jsem to. +přizná upřímně, ale rozhodně hodlá dokončit, co tu začal a tak se k ní skloní a začne ji znovu líbat, pořád vášnivě, naléhavě, ale už ne tak, že by ji chtěl udusit. Pustí jí zápěst, sklouzne jí po zádech níž a za zadeček si ji vysadí na sebe, zády ji opírá o zeď a nepřestává ji líbat+ Mimochodem, moc dobrej pravej hák...+vydechne jí do rtů pobaveně+