Rajasthan, India

[Dean]

+Když se Seth objeví, má co dělat, aby ovládl třas, kterej se chce zmocnit celýho jeho těla. Představa, že tohle, tahle zrůda, oddělalo jeho tátu, mu vžene žluč do krku a slzy do očí. Za svejch osmnáct let viděl víc, než by na ten věk měl, ale Seth je stoprocentně to nejděsivější a nejhnusnější, co ve svým vzpomínkovým arzenálu má. Pod jeho pohledem má nutkání se otřást, všimne si toho záblesku zájmu a připadá si tak nějak pošpiněně, znesvěceně, hůlku svírá tak pevně, že si do ní nehty skoro udělá otlaky. Sethův rozhovor s Beccou vnímá vzdáleně, jako by se ho to ani netýkalo, a když opatrně prozkoumá tu svíravou emoci ve svým břiše, poněkud šokovaně mu dojde, že když teď Setha vidí z první ruky... je mu upírky asi... líto. Potřese hlavou, aby to ze sebe dostal, a když všichni zaútočí, přidá se bez váhání k nim. Samotnýho ho zarazí ta palčivá, zuřivá touha mu ublížit, vylétne z něj nejen nejspíš nejsilnější kletba, kterou kdy vyčaroval, ale taky animální hrdelní výkřik, kterej jeho bolest a zlost tak nějak shrnuje. Nejradši by vyrazil a rozpáral tomu zubatýmu kreténovi obličej, roztrhal ho holýma rukama na prvočísla, ale nemůže, ještě ne, teď musí získat jen trochu krve. A něco z Jadeových slov v něm v tu chvíli zapadne na to správný místo. I když mu celým tělem koluje spalující nenávist, proudí mu žilama a zásobuje každou jeho buňku, on ji ovládá, je pánem vlastních emocí, a nechává ji jen pohánět ho, a ne ho úplně zničit. Zaplaví ho nečekaná dávka sebevědomí, trochu se ušklíbne a na chvilku má pocit, že to tady s přehledem vyhrajou, smáznou Setha jako hovno z boty; asi tak na dvě vteřiny, protože potom najednou v periférním vidění uvidí něco, co otřese celým jeho hodnotovým systémem, vším v co věří. Ten paprsek, co Jadea trefí, sice není smrtící kletba, ale přesto s ním švihne o zem dost slušně, a jen ten pohled zmrazí Deana až do morku kostí. Logicky mu nedojde, že ten pocit, co ho zaplaví, zhruba odpovídá tomu, jak se cítil, když se dozvěděl o smrti rodičů, jen ví, že celá jeho bytost se smrskla do Jadeova příštího nádechu. Nestihne se pozastavit nad tím, proč se mu tak strašně ulevilo, že Jade žije, když se mu o botu zastaví lahvička s tmavorudou tekutinou. Běž, ty idiote, ozve se mu v hlavě, Jadeovy oči s příkazem krátce modře zasvítí, a v Deanovi cosi přepne. Teď je to na něm, a nesmí zklamat. Skloní se a pevně sevře lahvičku v dlani, ještě se krátce otočí na Setha a pak vyrazí. Automaticky se k němu přidá Maria, kryje mu záda a odráží z nich upíří poskoky, co by se po něm chtěli vrhnout. Zpátky k rituálnímu nádvoří to není nijak daleko, to jen cesta tam jim trochu trvala, protože bojovali doslova o každej metr cesty. Teď chodbu lemují mrtvá těla a hromady popela, které po nich zbyly, a Dean několik z nich přeskočí. Bylo by totiž fakt hodně trapný zrovna teď hodit dršku. Za sebou slyší, jak Maria vysílá zprávu na nádvoří, že se každou chvíli objeví, a potřebují vyklidit pole, chytrý, to měl asi udělat sám, ale nenapadlo ho to, protože zrovna teď běží jako ještě v životě neběžel, běží o život, a nejen o svůj. Ve stehnech ho trochu pálí kyselina mléčná, ale ani ho nenapadne zastavit, proletí poslední chodbou a vynoří se na nádvoří, kde několik jeho kolegů bojuje s upíry. Dvě zubatý hovada se po něm hned vrhnou, ale on je nechá Marii, prosmýkne se mezi nima, přičemž si slušně sedře koleno o podlahu, už jen deset metrů, osm, pět. Chce oběhnout hromadu těl těsně u kruhu, když v tom si uvědomí, že jedny ty zlý mrazivý oči nejsou tak úplně mrtvolně prázdný; jeden z těch sviňáků se na něj dívá. Dean ví, že už nestihne změnit směr, ucítí slizce studenou ruku, která se mu omotá kolem kotníku, aby ho zastavila, a tak prostě skočí a fakt moc se modlí, aby mu to vyšlo. Proletí rudým světlem ohraničujícím kruh rituálu a je to trochu jako projít vodopádem, vodopádem magie. Natáhne ruku, a lahvičku rozbije přímo o prostřední runu na kameni. Jeden ze střepů mu bolestivě projede dlaní, ale nemá čas na bolest, protože těch pár kapek sethovy krve se vyprahle vpije do prostřed runy, pokryje každý milimetr, a netrpělivě vyčkávající magie se vítězně vzepne, kdyby byla zvíře, tak jásavě zaryčí, a sloup rudého světla konečně získá poslední kamínek skládačky. Kruh, který magii doteď udržoval na místě, zaplane a rozpadne se, rudá oslepujícně zazáří a vytryskne do všech směrů jako hladová vichřice, prožene se Deanem, upírem, který ho pořád ještě drží za nohu, pak Marií a ostatními, proniká stěnami, jako by nebyly, každým dalším sethovým poskokem i Jadeovým zaměstnancem, prožene se skrz Davose a Jadea, protáhne se Syr i Beccou a nakonec i Sethem. Hledá to, co jí Jade určil jako příkaz, asi před tisícem let, hledá pouto mezi Sethovou mocí a jeho služebníky, hledá podle kódu v Sethově krvi, a jako přílivová vlna to pouto smete na prach ve všech, které svazuje. Možná to trvá vteřinu, možná celé věky, Dean si není úplně jistej, spíš v sobě jen tak opatrně ohmatá místa, kterýma se magie prohnala, pomalu si klekne a vytáhne se na nohy. Všechna ta magie je pryč, ale teprve když se narovná a podívá se na svoji střepem propíchnutou ruku, dojde mu, že je kolem nějak podezřele moc ticho, jako by se kouzelníci i upíři nějak zapomněli rvát+ Deane, vypadni odtamtud. +uslyší Mariin naléhavý hlas, zvedne k ní hlavu, a v jejích očích uvidí něco, co ještě nikdy neviděl; čirou hrůzu... a pak za sebou uslyší zašustit šupiny+

[Seth]

+od chvíle, kdy se na něj snese sprška kleteb, nemá moc čas starat se o cokoliv jinýho, než o sebe. A kromě toho jde vlastně všechno podle plánu. Odráží kletby a přímo smrtící rychlostí se jim vyhýbá, přesto čas od času ucítí, jak ho na několika místech škrábla. Pokaždé ale stihl vyhojit ránu téměř okamžitě. Věděl o co jim jde i když mu nebylo dost jasné, na co jeho krev chtějí. To ale bylo vedlejší. Už už má pocit, že to vyjde, během úhybných manévrů se dostal přesně tam kam chtěl a dostal tam tím pádem i ostatní. V té chvíli ale ucítí ostrou bolest, jakoby mu čepel přejela po tváři a skoro vidí, jak z rány vystříkne pár kapek krve a jako napovel se rozletí k tomu bastardovi. V tu chvíli se ale objeví jeho první eso v rukávu. Se spokojeným úšklebkem sleduje, jak ho zasáhne fialový paprsek a on jde k zemi. Jenže lahvičku nejen že nepustil, ale dokonce ji zvládl poslat tomu klukovi. Vztekle zavrčí a vrhne se za ním, jenže cestu mu zastoupí známá drobná postava; tvář pokrytou krví jeho upírů, v ruce zakrvácenou katanu a oči planoucí zlatým ohněm upře do jeho ledově modrých+ Snad někam neodcházíš? +ušklíbne se a pak zaútočí; a teprve teď pozná, že i oni ho do téhle chvíle jen oťukávali, cílem bylo ho zranit, ne zabít. Vycení zuby a od pasu vytrhne z pouzdra vlastní zbraň. Zbraně. A pustí se do tance. Odráží její tvrdé údery a nemá ani ten nejmenší prostor starat se o cokoliv jiného. Nezbývá než spolehnout se na svá dvě esa, že svoji práci odvedou...+



+naprosto neslyšně se protáhne tajnou chodbou, hned po té, co uvidí jak černovlasého muže zasáhl fialový paprsek. Všimne si, že ta malá zrzka o ní ví, cítíí ji. Naštěstí je zaneprázdněná natolik, že má dost času dostat se chodbou až dolů, na nádvoří, kam míří i ten kluk. Všimla si ho hned. Je tak roztomilý. Tak mladý. A bude tak...chutný. Úsměv jí zvlní plné, smyslné rty a na zlomek sekundy mezi nimi prokmitne rozeklaný jazyk. Sleduje, jak skočí do magického kruhu, ke kterému by se ona rozhodně ani nepřiblížila, jak rozbije lahvičku a přidá Sethovu krev na zakrvácenou runu. Účinek na okamžik ohromí i ji, tolik magie, tolik moci nikdy, za dva tisíce let, co je na tomhle světě, necítila. Důležitější ale je, že magický kruh se rozpadne. A to je vše, co potřebuje. Zcela neslyšně opustí svůj úkryt a zamíří přímo k Deanovi, který stojí zády k ní. Ostatní ji samozřejmě uvidí, jen co se objeví na otevřeném nádvoří. Ale nemá z nich strach. Z mužů...vůbec. Ženy by mohly být problém, ale je si dost jistá, že přinejmenším zákusek stihne.+ Ale nee...kampak bysss chodil? Sssotva jssi přišel...+zasykne tím hedvábným hlasem, ke kterému se sykot přímo bolestivě nehodí...a když se otočí a podívá se na ni, víc nepotřebuje. Sytě zelené oči se svislou zornicí krátce zasvítí světlejší zelenou a ona se usměje ještě šířeji. Pomalu, elegantními, vlnivými pohyby se blíží k němu, bronzové šupiny jejího těla hází téměř kovové odlesky a kdyby to nebylo ta děsivé, dalo by se to považovat za krásné. Pak pomalu natáhne ruku a konečky prstů se dotkne Deanovi tváře...+

[Rebecca Altamirano]

+chvilkama má pocit, že už to mají, že kletba našla svůj cíl a tu krev dostanou, ale pokaždé se stihne vyhojit. Frustrovaně zavrčí a dovolí si rychlým pohledem zkontrolovat ostatní. Vidí, že Syr si to vysloveně užívá, Mitch očividně taky. Trochu se ušklíbne, no z Deana má vysloveně radost. Lhala by, kdyby řekla, že věřila, že se zvládne ovládnout a nenechat se tím unést. A pak se to konečně povede, je to tak rychlé, že by to skoro přehlédla, ale téměř zpomaleně těch pár kapek vidí. Ohlédne se právě ve chvíli, kdy se ozve prásknutí a záblesk fialového světla zasáhne Jadea. Na okamžik se vážně lekne, že je konec, protože to jak dopadl na zem, vůbec nebylo pěkný. Dokonce má dojem, že zaslechla velice ošklivý křupnutí, nejspíš víc než jednoho zlomenýho žebra. Pak ale pošle lahvičku Deanovi a začne se zvedat. A Dean se probere ze šoku, sebere lahvičku a zmizí v chodbě. Fajn, teď je potřeba se postarat, aby ho na cestě nikdo neobtěžoval. Obzvlášť ne Seth+ Snad někam neodcházíš? +optá se ho sarkasticky a pak zaútočí. Prudké výpady střídá s bráněním se, protože ač Seth nebojuje často, měl o pár tisícietí víc času na trénink, takže je to pořádně tuhý protivník. A po chvíli, která mohla být pár minutami nebo hodinou, náhle jakoby všechno kolem ztratilo zvuk, jakoby magie vysála z okolí všechen vzduch, zvuky, prostě všechno. Zalapá po dechu a téměř by upustila zbraň, když magie kolem vybuchne, rozlije se všude kolem, vyhledá každého, kdo byl nějak se Sethem spojený a spálí to pouto na prach. A ví jistě, že kdyby s ním tohle pouto stále sdílela, dost možná by zemřela. Neujde jí, že někteří upíří kolem opravdu zemřeli, pravděpodobně ti nejmladší a taky si všimne, že Seth svoje zbraně opravdu upustil. Tiskne si ruce na spánky a zdá se, že ho to dost bolí. Bezva, to je moc dobře. A protože nikdy neměla problém využít něčí slabost proti němu, bleskově přehmátne, Five-seveN jí skočí do ruky, namíří na něj, přepne na palbu dávkou a stiskne spoušť. Bohužel i když byl částečně paralyzovaný, stačil zareagovat a tak ho zesílená střííbrná munice zasáhla do hrudi, místo do hlavy a doslova ho smete k protější zdi, kde zůstane na okamžik bez hnutí sedět, hrudník v jedné krvavé změni masa a kostí. Přesto se ale hned začne hojit. Bohužel přebít zbraň trvá o chvilku dýl, než by potřebovala, takže když znovu zvedne zbraň, je Seth pryč a na zemi po něm zůstala jen krvavá kaluž+ Kurvadrát. +zavrčí vztekle. Ale pak to zaslechne. Tlumené zasyčení, ženský hlas s ostrými sykavakami. Vzápětí si vybaví Syrianina slova. Had. Panebože ne. Ať to není to, co si myslí...Jediným plynulým pohybem zastrčí katanu do saya na zádech, nabitou zbraň sevře pevněji a přemístí se přímo na nádvoří+

[Syriana Spinnel]

+Decisions, Decisions.... Jsou okamžiky v životě, kdy by se člověk potřeboval minimálně rozpůlit. Syr všechno sleduje jak ve zpomaleném přetáčení filmu. V jednu chvíli zasypávají Setha kletbami. Musí uznat že ten mizera je vážně opravdu neskutečně rychlej v hojení. Je to jako by se mu kletby od těla odráželi, ale pak v jednu chvilku je jich tolik, že se to podaří... Jade neváhá a konečně získá to nejdůležitější, pro co sem přišli. Mají jeho zkurvenou krev. Jenomže... pak právě přijde ten moment. Tuhle kletbu už Syr odrazit nestihne, protože přesně v tu chvíli se na ni rozhodlo zaútočit několikero upírů naráz, a to jednu drobnou vlčici zaměstná. Ztěžka dýchá v rychlém sledů úkroků, bodnutí, žerání, a trhání. Jenomže pak na chvilku ztratí rovnováhu a oni toho využijí. Na chvilku ji drží při zemi a ucítí několik kousnutí. Vysoce zasténá bolestí a dokáže si představit, jakej nášup z toho ti zmrdi budou mít. oči ji zezlátnou a celé tělo se zachvěje jako horký vzduch nad rozpáleným asfaltem. Během mžiknutí oka se Syruš promění. A první co udělá je, že rozerve toho nejblížšího v půli a prackou rozmázne jeho srdce. Pak dlouze děsivě zavrči a vrhne se na ty ostatní. Vnímá jak B. bojuje se Sethem, a taky to že ten kluk vyběhl s jednou ženou ven, musí se dostat ke kruhu. Syr se rozběhne za nimi a cestou čistí zase pěšinku od těch, co je pronásledují. Jeslti měli překážky v podobě těl pozabíjených upírů, tak teď už je ta cesta z nich vydlážděná. ještě než doběhne na nádvoří, smete ji vlna té nejmocnější magie, jakou kdy v životě mohla poznat. Je tak silná, až bere dech. Tak smrtonosná, že je v každém kousku svého těla ráda, že není jejím cílem. Představa, že stvořili něco tak obrovsky mocného je... opojná. Magie se jí vpije do každého póru těla a když se Syr může zas nadechnout, do nosu ji praští ten odér. A pak to uslyší., šupiny a ten hlas. Rozběhne se rychlostí větru a s mohutným doskokem se objeví na pár metrů od Deana a hrozivě na tu... hadí ženu zavrčí a vycení zuby v smrtelném úsměvu. Ale skočit nemůže, má strach, že by sejmula i Deana.... Pomalu, děsivě se přibližuje blíž. Našlapuje jednu tlapu před druhou a vyčkává na nejvhodnější příležitost. Vidí jak je Dean okouzlený a omámený, a to prostě kurva není vůbec dobrý.+

[Dean]

+ten pohled v Mariiných očích ho dost vyděsí, takhle vyděšenou ji ještě neviděl. Ale co ho znepokojí víc, jsou chlapi za ní; Jack, Sven, Chuck, všichni ztuhlí panikou, upírají oči do země. Natáhne ruku, do dlaně mu vklouzne hůlka, a pak se otočí. To šustění najednou začne dávat smysl, protože nejdřív ze všeho mu oči padnou na silné, hladké hadí tělo, bronzové šupiny se až nepřirozeně lesknou, až zatouží se jich dotknou, pohladit je. Oči mu kloužou nahoru, kde šupiny naprosto samozřejmě přechází ve stejně hladkou smetanovou kůži, ploché břicho a tušené, perfektně pevné kopečky ňader zpola zakryté prameny stejně bronzových hlasů. Číslo v kolonce počet holek, který Dean viděl v životě nahatý, poskočí z čísla 2 na celkem slušný číslo 3. Má prostě fakt dobrej večer. Její tvář je... páni, naprosto dokonalá, až trochu děsivě. Docela očividně nadpřirozená, ale přesto nějakým způsobem vábivá, ušlechtilá. Rty perfektně vykrojené, lehce pootevřené, lákají k polibku, nekonečně svůdné. Rysy Její tváře v tom dokonalém poměru, který nedovoluje odtrhnout pohled stranou, tak perfektní, až z toho mrazí. A Její oči... dech se v něm zadrhne, Její zorničky se do něj zavrtají a polapí ho. Všechno kolem něj ztichne, Mariino naléhání, zvuky boje odněkud zevnitř paláce, indická noc; jako kdyby někdo ovladačem vypnul zvuk jeho okolí i jeho myšlenek. Ví, že něco chtěl, ale kdykoliv se na to zkusí zaměřit, jako kdyby zkoušel plavat v medu, a vlastně na tom nezáleží, protože Ona se na něj dívá, zrovna na něj, vybrala si ho. Vpíjí se do Ní očima a všechno svébytné a samostatné v něm uvadá, utichá, pohasíná. V jeho hlavě, v každé buňce, v každé myšlence, je jenom Ona, a Ona je nádherná. Její dotek na jeho tváři mrazí i pálí zároveň a Deanem projede třas, je to ta nejsladší rozkoš, jakou kdy zažil, ze rtů mu uteče vzdech. Sladká a zároveň bolestivá, ale nedokáže se toho pocitu nabažit, chce ho cítit už navždycky, patří Jí a je to tak správné. Je lehký jako pírko, vznáší se v nicotě, jenže ta nicota je vyplněná Jí, stejně jako on, je to tak blažený, a přitom tak intenzivní, jako nekončící orgasmus, jako kdyby jeho duše měla opustit tělo a vrhnout se Jí k nohám, za záchvěv Jejího úsměvu. Zabil by za něj, umřel by pro něj, obojí naprosto spokojený. Trhaně se nadechne a přívěsek na krku se mu na okamži studeně přitiskne na kůži na hrudi, je to ten kulatý, už druhý, ten první totiž dal Payne, aby mohla.... Payne. Něco v jeho mozku zapadne na svoje místo a on prudce vydechne. Payne. Teď si na ni vzpomíná, Payne ten večer na koncertě, Paynin výraz, když ji viděl zabít, Payne s očima rozsvícenýma jak lampiony, když ji políbil, její rty, Payne v jeho náručí, rozesmátá, roztoužená, jeho vlastní jméno na jejích rtech, Payne těsně před tím než mu dala pěstí, tam na marodce, jeho Payne, s mokrýma vlasama, když vyjde ze sprchy, zrudlá z jeho komplimentů, Payne. Je to jako cvaknutí, přelazení kanálu, úprava barev. Žena-Had před ním zvědavě natočí hlavu na stranu; pořád je nádherná, děsivě, dokonale, ale teď jako by někdo zvedl závoj, její perfektní rty se roztáhnou do úsměvu a už není svůdnej, ale krutej, problýsknou v něm ostré nelidské zuby. Její oči nejsou oči vábivé sirény, jsou to dvě propasti, co ho uchvátily, a už nepustí; její dotek na jeho tváři už nehladí, teď jsou to její drápy, co se mu zadírají do kůže, ale nedokáže se odtrhnout, nemůže se nedívat. Cítí, jak ho lehce, jednou rukou nadzvedne ze země, hůlka mu vypadne z ochablé ruky, všechny jeho instinkty křičí, aby se bránil, ale nemůže pohnout ani svalem, ani prstem. Jeho mysl zoufale, bezmocně ječí o pomoc, ale z hrdla se mu nevydere ani hlásek, jen přerývaný dech.+
+Maria ví, že musí něco udělat, protože ona může, v hlavě zuřivě hledá návody na to, jak se vypořádat s Lamií, a instinkty zapracují, stiskne si místo za uchem a vydá rozkaz, Lamie na nádvoří, chlapi okamžitě pryč, holky nástup. Ten kluk tu vůbec neměl bejt, napadne j rozčíleně, ale dobře ví, že ten vztek je jenom převlečená hrůza, která jí svírá hrdlo. Nemůže Deana nechat umřít zrovna takhle. Vnímá, jak se její kolegové postupně stáhnou do chodeb, všichni pečlivě zírají do země, a ví, že Jade nepřijde, nemůže přijít, je to na ní. Kde jsou sakra ty dv- napadne ji právě ve chvíli, kdy se tam z chodby vrhne obří vlk. Instinktivně sebou škubne, než si připomene, že jsou na stejný straně barikády, a hned vzápětí se vedle ní ozve prásknutí. Asi by ji nikdy nenapadlo, že jí zrovna tenhle pohled přinese úlevu, ale na druhou stranu, proč by ne. Sevře hůlku a narovná se. Jestli z toho Deana nedostanou, aspoň se postará, aby netrpěl+ Řekni mi, co potřebuješ. +řekne tiše směrem k Beccy, oči upřené na Lamii, už zase profesionální a klidná. Z chodby na druhé straně se k nim přidají další tři ženy, hůlky v pohotovosti, zbraně namířené+

[Seth]

+tyhle chvíle na tom zbožňuje asi nejvíc. To, když se objeví a všichni doslova zdřevění hrůzou. Muži zabodnou oči do země a ze všech sil se snaží nepodvíat se na ni. Pokud tedy vědí, že to nemají dělat. A někteří i přesto nakonec vzhlédnou. Vlastně spousta z nich. A tenhle...ten to nejspíš ani nevěděl. Že dívat se jí do očí je velká, veliká chyba. Ta poslední v životě.+ Ssskoro je to škoda...+povzdechne si tiše, ale její úsměv usvědčuje tu lítost z falešnosti+ Tak mladý. Tak hezký a plný síly...+šeptá zdánlivě sama pro sebe, ale ví, že jí velmi dobře slyší i všichni ostatní. Neujde jí, jak žena před ní poslala pryč muže a zvedne koutek v pobaveném úšklebku. Však se o ně postará později. Teď si hodlá užít tenhle zákusek. Jeho mysl jí naprosto patří. Je jí okouzlený, tak jako všichni před ním. Jenže pak...něco se změní. Pořád ho ovládá, nemůže se bránit, je paralyzovaný. Ale už pro něj není Jediná. Nakloní zvědavě hlavu na stranu a vytáhne si její podobu z jeho hlavy. Hmm. Taková malá, hezká, ale obyčejná...i když. Vytáhne další vzpomínku, tu kde dívka vrazí dýku do břicha nějakého muže. Velmi zajímavé. Tak možná nebude až tak obyčejná. Ale to je vedlejší+ Škoda, že už ji nikdy neuvidíš. Asi jí budeš chybět...+oznámí mu mazlivým, hebkým hlasem. Koutkem oka zachytí pohyb; aha, tak tady jen ten vlk, kterého celou dobu cítila. Znovu obrátí pozornost ke svému zákusku. Ví, že s útokem váhají jen proto, aby neohrozily jeho. A pak se tam jen tak ze vzduchu objeví i ona. Ta, jejíž jméno slýchala tak často, že se ho naučila nenávidět, stejně jako opakující se zvuk kapající vody.+ Tak ssse konečně poznáváme. Nimet. +ohrne v úšklebku rty, pak se obrátí zpátky k Deanovi a otevře ústa. Tak široce, že by toho lidská čelist rozhodně neměla být schopná a dva dlouhé, tenké jedové zuby jen potvrzují, k jakému druhu vlastně patří. Začne si přitahovat Deana blíž, s jasným úmyslem... Dokončit první chod.+

[Rebecca Altamirano]

+hned, jak se přemístí na nádvoří, ví že jsou až po kolena ve sračkách. A Dean až po krk. Bleskovým pohledem vyhodnotí situaci. Podívá se na Syr, připravenou rozervat tu bestii na kusy. Dobře, to se rozhodně může hodit. Pak pohlédne na Marii a z hloubi duše zalituje, že nemá tu věcičku v uchu, co oni. Nemůže jí říct, co má v plánu, protože tím by lamii varovala. Ale pak si uvědomí, že jedna možnost je. Chytí Mariin pohled a co nejopatrněji vklouzne do její hlavy. Nejde nikam dál, je to spíš, jakoby její metafyzické štíty posunula kousek dál a spolu s nimi i všechno, co chce udržet za nimi. Použijte zbraně. Ne magii. Jsou proti ní z větší části imunní... Promluví v její mysli a pak se hned, stejně opatrně, stáhne zase pryč. To celé se odehraje během pár vteřin, kdy k ní stvůra měla nejspíš nějakou uvítací řeč+ Sorry, ale přeslechla jsem tě. +ušklíbne se na ni a v dalším zlomku vteřiny se vymrští do vzduchu a vypadá to, jakoby se znovu přemístila, ale je to jen její rychlost. Není fyzicky možné, aby to bylo slyšet a nejspíš ani vidět, ale když tasí katanu a sekne, je skoro slyšet zpěv ostří, když prořízne vzduch a těsně nad loktem jí usekne ruku, kterou Deana svírá, právě ve chvíli, kdy se její zuby začaly až příliš přibližovat k jeho klíční kosti+ Dostaňte ho odtud! +zařve, jen co dopadne na zem, současně s uťatou rukou, stále svírající Deana. Pak se postaví proti ní, Syr po boku a nespouští lamii z očí. A honem se snaží vymyslet, jak nejlépe zabít něco, co je prakticky nesmrtelné+ Syr, za žádnou cenu nežer její maso a pokud možno ani nepij krev. Je jedovatá od hlavy až k pa...+zarazí se+ ...k ocasu. +opraví se s úšklebkem+

[Syriana Spinnel]

+Napjatě sleduje, jak se Lamii roztahuje nelidsky čelist, a bože něco odpornějšího snad v životě neviděla. Naštěstí prostě Beccy.... ve stejnou chvíli, jako se její kámoška pohne, se rozběhne. Když Dean dopadne na zem i s rukou kolem svého krku, svou vlastní tlapou ho odhodí několik metrů směrem k Marii. Jo, asi to bolelo a možná bude mít i pěknou modřinu, ale všecko je lepší, než zůstat tam kde byl a být sežrán tímhle. Puch z její krve, co dopadla na zem je žaludekzvedající. Lamie před nimi překvapeně o kus odstoupí se zašustěním šupin a vydá nelidský skřek. Tak jo, to by bylo, Dean je v bezpečí, ale ti ostatní... Jsou pořád polapeni jejím kouzlem. Syr se ze zcela vlčí podoby přetransformuje do meziformy.+ Tohle sousto si nechám ujít. +Odpoví vrčivě Beccy a nakrčí u toho znechuceně nos.+ Zatančíme si. +A zaútočí na Lamii drápy, ale ta mrcha je mrštná, to se musí nechat. Používá svůj hadí ocas, jako překážky a téměř každému výpadu se vyhýbá. Sama útočí na vlčici, snaží si ji škrábnout, nejlépe zakousnout jedovými zuby, a její odporná krve, za sebou nechává spálenou zemi.+ B... +zavrčí Syr, když ji pár kapek spálí kůži na břichu.+ Máš nějaký nápad? +protože nic z toho, co dosud udělala, Lamii nezpůsobilo větší škody.+

[Dean]

+Maria Lamii ostražitě sleduje, a čím dýl se jí dívá do těch nepřirozených očí, na nebezpečně ostrý zuby a silný tělo, tím rychleji ztrácí naději, že z toho Deana dostanou živýho. Aspoň se ale může postarat o to, aby to nepotkalo nikoho jinýho. Hnusná smrt. V duchu se trochu otřese, ale navenek se snaží nedat nic najevo, neukázat Lamii strach. Upírčinu mysl ucítí jako jemný tlak na okraji vlastního vědomí, leknutím jí málem upadne hůlka a všechny její instinkty okamžitě velí ji ostře vytlačit, opevnit svoji mysl a nedovolit jí dostat se dovnitř. Očima těkne do strany, zamrká, a stojí jí to celkem hodně úsilí, potlačit vlastní paranoidní reakci a poslechnout si, co jí chce říct; lehce se uvolní,a le pořád je na stráži a připravená na mentální útok. Jenom bohové vědí, proč se Jade rozhod, že zrovna týhle upírce bude věřit, a Maria to hodlá respektovat, ale to neznamená, že bude neopatrná a nepohlídá si sama sebe. Že mezi těma dvěma něco je jí je celkem jasný, ale to není její věc, a dokud to nezačne ohrožovat tým, nehodlá to nijak řešit. Ne že by to nechápala, když před pár lety tuhle práci vzala, byla by po něm skočila, kdyby měl zájem. Tu fascinaci a určitý okouzlení si pamatuje ještě teď, i dneska ji občas napadne, jaký by to asi bylo, i dneska jí občas dokáže zvednout chloupky na zátylku, a ne tím špatným způsobem. A asi až teprve teď taky dokáže pořádně ocenit Jadeovo pravidlo netahat si do postele lidi s kterýma pracuje, protože to vždycky skončí akorát hromadou sraček. Jasně, ten sex by asi byl dost dobrej, ale tohle je pro ni důležitější. Tím divnější jí připadá, že tuhle upírku si s sebou tahá na akci už poněkolikátý. Neví, co přesně se mezi nima odehrává, ale byla tu před šesti lety, a viděla, jakým průserem to skončilo, když se naposledy pokusil o semi-normální vztah a je si celkem jistá, že Jade už znova do ničeho podobnýho nepůjde. A zrovna teď představuje tu nejlepší šanci, jak z týhle hromady hnoje vytáhnout co nejvíc živejch členů jejího týmu, a něco takovýho Maria neodmítne. Nepatrně přikývne, lehce se dotkne toho místa za uchem a pošle mentální zprávu ostatním holkám. Připraví se na znamení, ale tohle teda nečeká ani v nejmenším; kurva ta je ale rychlá, Dean k ní doletí a málem ji srazí na zem, ale okamžitě se vzpamatuje, popadne ho za paže a odtáhne ho za sloup, z dosahu Lamie. Její odporná pracka se ho pořád drží, i když z pahýlu na druhým konci crčí krev, evidentně nějak zkurvená, protože všude kam dopadne, syčí a kouří jako kyselina. Současně s tím začnou ostatní holky nemilosrdně pálit a kryjou tak další útok Syr a Beccy - panebože, když se vlčice promění do meziformy, je to... na to si prostě asi nezvykne - ale vzhledem k tomu, že střílí postříbřenýma, musí si dávat sakra bacha a nesypat to tam naslepo. Kývne na někoho z chlapů, aby se postarali o Deana, a vrátí se jim pomoct. Jejich palba pomáhá udržet Lamii v určitým poli, dvě holky se posunou na bok, aby ji střelbou udržely na nádvoří a nedovolily jí zmizet, ale evidentně to nedělá o moc víc, než že to tu syčící svini pěkně sere. Rychle chytnou rytmus, kterej jim umožňuje na střídačku si přebíjet, a fakt doufá, že ty dvě zatím něco vymyslely, protože tohle nevydrží věčně+

+V Deanovi stoupá hrůza a pocit bezmoci až za hranice, který v sobě kdy tušil, každá jeho buňka ječí děsem, kterej nemůže ventilovat, a vědomí toho, že umře, a to fakt hnusně, mu stoupá krkem jako žluč, kterou díky paralýze nedokáže vydávit. Je uvězněnej ve vlastním těle, ve vlastní hlavě. V tom ale Lamiiny oči najednou zmizí, a jakmile se přetrhne jejich pohled, vrátí se mu nadvláda nad končetinama. Jako by byly ze želé, není schopnej udělat víc, než se trhaně nadechnout, cítí, jak ho něco táhne, a pak před sebou uvidí Marii, její milou hispánskou tvář, vážný čokoládový oči plný obav, a konečně se mu podaří zaostřit. Celej se nekontrolovaně třese, jako by jeho tělo nebylo jeho, ruce ho poslouchají, ale on netuší co s nimi. Maria zmizí a objeví se Jack, na tváři má jizvu a jeho obličej je známej, tak se na něj Dean zaměří. Dojde mu, že má pořád na sobě Její ruku a zalije ho intenzivní vlna zhnusení, doslova si vytrhne její drápy z tváře, možná s nima vezme nějakej ten kousek kůže a masa, ale je mu to naprosto jedno, jen ji chce mít co nejdál od sebe. Lamiina krev ho na pár místech popálila, a ty místa teď pomalu přichází k sobě, ale pořád je to snesitelnější než její výraz. Pomalu zamrká a rozhlídne se kolem sebe; slyší Lamiino vzteklý syčení, palbu, vrčení vlkodlaka a zpěv katany, chlapi se kryjou ve vchodu do chodby, zděšeně zírají na nádvoří, a přes to všechno se celým palácem rozlehne nelidskej jekot+

+Mariina všeobecná zpráva, že na nádvoří je Lamie, zastihne Mitche uprostřed chodby cestou ze sálu, udýchanýho námahou po boji se dvěma zdivočelýma upírama najednou, a taky plnýho vzteku, že jim Seth uklouznul. Někde tady ale je, schovává se v tomhle prohnilým paláci a pozoruje je, Mitch skoro cítí jeho hnusný krvesajský oči v zádech, a jen to zvyšuje jeho zuřivost. už se moc těší, až mu je vypíchne, a nehodlá odsud odejít, dokud tu možnost nedostane. Hned vzápětí uslyší z nádvoří výkřik plnej hrůzy, a rozběhne se tam. Proti němu do chodby ustupují chlapi z týmu, evidentně otřesení, oči upřený do země, ale to Mitche nezastaví, protože Mitch už je dneska fakt nasranej. Že tu Seth chová Lamii nikdo z nich nečekal, ale zrůdy vždycky drží při sobě, a proto je potřeba vypálit jejich hnízda hned na začátku a nedovolit jim otravovat slušnejm lidem vzduch. Vběhne na nádvoří a pohled na Lamii ho přece jenom donutí ztuhnout, žaludek se mu propadne o patro níž, protože to zasraný monstrum má v drápech Deana. Zuřivost mu potáhne pohled rudou, tohle je Richův kluk a je mu osmnáct, a tahle děvka ho nedostane, nikoho z jeho týmu nedostane, jedině přes Mitchovu mrtvolu. Všimne si upírky i vlčice, jo, monstra prostě drží spolu, ušklíbne se, a procpe se mezi ostatními k nim, přidá se k palbě. pečlivě se vyhýbá Lamiiným očím, není blázen, takže střílí po hadím těle, po odhaleném ženském břiše, na její hrudník, a výš se odmítá podívat. Jeho ruce se při přebíjení pohybují s naprostou jistotou, míří přesně a pevně, i když kdyby nějaká z jeho postříbřenejch kulek náhodou trefila jinej cíl, slzy by rozhodně neronil. Jadeovi očividně přeskočilo, od tý doby, co se zná s tou zubatou příšerou se některý jeho rozhodnutí jeví přinejmenším podivně, a teď sebou navíc táhnou i zablešenýho psa, prostě paráda. Přiště už můžou rovnou narekrutovat pár goblinů, jezerních lidí a domácí skřítky. Ohrne rty a s gustem prostřelí Lamii hrudní kost. Seth se evidentně vyžívá v mentální manipulaci, koneckonců i volba jeho domácího mazlíčka tomu nahrává, takže kdoví, co kdysi naučil tu malou pijavici, a čím Jadea oblbla. Už ten vztek potlačoval trochu moc dlouho. Čím dřív tu budou hotový, čím dřív se Mitchovi podaří ji oddělat, tím dřív se všechno vrátí do normálu, bude to zase on a Jade a zbytek týmu při nejšílenějších akcích, krýt si navzájem záda a naprosto si věřit. Na týhle akci ji zabít nemůže, ale jak řekla ta chlupatá zrzavá mrcha, nehody se stávají. A on jí to ponížení, který musel zkousnout, a ten nesoulad, co vnesla do jeho světa, mezi jeho lidi, nikdy neodpustí. Je si poměrně jistej, že až se Jadeovi pročistí hlava, ocení to taky+ Mitchi, vypadni. +uslyší v uchu Mariin rozčílenej hlas, a z druhý strany nádvoří na něj drobná hispánka zagestikuluje, aby se stáhnul. Odfrkne si pro sebe, není amatér, Lamie ho nedostane. Navíc potřebujou každou pomocnou ruku, každou spolehlivou a důvěryhodnou pomocnou ruku, protože u těch dvou příšer člověk nikdy neví, když schytá do zad dýku, nebo něco horšího. Očima podvědomě sklouzne na upírku, která se ohání katanou, a oči mu nenávistně blýsknou. Bylo by tak snadný prostě pohnout rukou, namířit na její hlavu a stisknout spoušť, prsty na zbrani ho svrbí jako nikdy, kulek tu lítá dost na to, aby se to uhrálo na náhodu, a on ví, že by se trefil. Jen na zlomek vteřiny si představí, jak dobře by její mozek vypadal na tamtý zdi vzadu, a to je přesně ta půl vteřina nepozornosti, která ho stojí všechno. Lamia prudce švihne ocasem, aby se vyhnula drápům vlčice, a podrazí přitom Mitchovi nohy; Mitch zavrávorá, jedna ze zbraní mu vypadne z ruky, a vzápětí ucítí kolem pasu silnou paži, která ho přitáhne k hadímu tělu a nadzvedne ze země. Nepodívat se jí do očí, nepodívat se... pevně stiskne oční víčka, namíří a naslepo vystřelí, ale Lamie mu druhou zbraň líně vyrazí z ruky a pak ucítí, jak mu její drápy proniknou na boku do masa, a zařve+

[Jade]

+koutkem oka zaznamená, že Dean pochopil a rozběhl se pryč, a jestli to někdo dokáže dotáhnout do konce, je to právě on. Vytáhne se na nohy a otočí se. Postava, která se vyloupne ze stínů, vypadá starší, rysy má strhanější, ve tváři první vrásky, ale oči žhnou Davosovi v obličeji stejně divoce, jako před dvaceti lety+ Měls prostě zůstat v tý díře, kdes přežil, a nevylejzat. +poznamená chladně a pomalu se několika kroky přesune do výhodnější pozice, oči nespouští z Davose, číhá+
Po tom, cos udělal mojí rodině? +zavrčí Davos, světlo pochodní na zdech se mu zaleskne na oholené hlavě, pevně svírá hůlku a nehodlá udělat první chybu+
Tvůj otec se rozhodl sám. Mohl mi to, co jsem chtěl, dát hned. +ušklíbne se Jade, šok z Davosovy přítomnosti už vstřebal, teď je naprosto soustředěný a připravený to s ním skončit. Nehodlá se nijak dlouho vykecávat, v něm je tahle kapitola uzavřená víc než důkladně, takže prudce švihne hůlkou a vyšle neverbální kletbu, kterou Davos jen tak tak odštítí, a její náraz ho přece jen donutí zavrávorat a o pár kroků ustoupit; následuje ji několika tvrdými kletbami, které ho mají rovnou zneškodnit, nemá chuť si hrát, chce se ho zbavit a vrátit se ke svojí práci. Davos uskočí za jeden ze sloupů a zpoza něj ho poměrně přesně ostřeluje+
Jako kdybys mu dal na výběr. Věděl, co jsi za zrůdu, a nechtěl to dpustit. +švihne po něm Davos jedovatě spolu s pár otrávenými šipkami, které Jade líným pohybem zápěstí odrazí a šmahem odešle zpátky. Rychle pochopí, že stejně jako tenkrát, ani teď pro něj v přímém souboji nebude Davos moc velká konkurence+ Ale prosím tě. Tvůj otec byl mocichtivá, žárlivá, hamižná troska, jako všichni ostatní. Jen měl o trochu víc talentu. Jestli máš nějakej problém s tím, že na tobě tvůj otec experimentoval, vyplač se na jeho hrobě. +ušklíbne se netrpělivě+ Neschovávej se přede mnou. +protáhne mrazivě, trochu se ušklíbne a pomalu obejde sloup, drží se podél zdi, kdy v tom odněkud z prostředku sídla projede celým palácem obrovský výbuch, a jimi všemi projede vlna magie, tak intenzivní, že se trochu zachvěje a přidrží se zdi, magie ho pozná, skoro škádlivě ho pohladí, když jím proplouvá a zmizí do meziprostoru. Jade se musí proti své vůli spokojeně ušklíbnout. Dobrá práce, Deane.
Nebudu se schovávat. teď už ne. +zavrčí Davos zpoza sloupu jen co se posbírá, zašeptá zaklínadlo v jazyce tak prastarém, že by ho možná Seth důvěrně poznal, a Jadea mimoděk zamrazí. Dobře si pamatuje, z čeho Davos pochází, a ví, že podcenit ho by byla chyba. Davosovo tělo se mu před očima zavlní, jako kdyby se na něj díval přes horký asfalt... a pak se rozdvojí, doslova se v půlce rozloupne, a na jeho místě teď stojí dva identičtí muži, s výrazem stejně plným nenávisti, dlaněmi sevřenými do pěstí, koutek úst zvlněný v úšklebku+ Chceš mě vidět? Pozor na to, co si přeješ. +natočí oba Davosové hlavu na stranu, a zavlní se znovu. Rozdělí se na čtyři, osm, až ho obklopí, obklíčí, v trochu ironický nápodobě hry na jelena+
Chápu, že s tvojí povahou se blbě hledají přátele, ale tohle je trochu radikální řešení. +ušklíbne se Jade, celé tělo mu hraje napětím, čeká. Doopravdy může magii použít jenom ten skutečný Davos, takže ho prostě jen musí vyprovokovat+
Poslední slova? +zvedne Davos obočí, a v tom se na něj vrhnou, a všichni najednou. Několik Davosů Jade odrazí kouzlem, ale je jich moc, trochu moc i na něj; na zádech ucítí ostrou bolest, jak mu přes ně přejede ostří Davosovy dýky až se prohne+ Vzals mi všechno. +zavrčí mu jiný Davos zblízka do obličeje, rozpřáhne se, aby mu pravým hákem poupravil fasádu, ale to už mu Jade nedovolí, zastaví jeho pěst v nápřahu, prudce mu zohne ruku dozadu a když se ozve hlasitý křupnutí, s uspokojením konstatuje, že mu zlomil ruku. Ostatní Davosové mu ale nehodlají dát čas na to, aby se s nima vypořádal po jednom, takže si davose plynule přitáhne před sebe, zlomenou ruku mu za zády zkroutí do bolestivého úhlu a použije ho jako živý štít proti noži dalšího z Davosů+ Zajímavá forma sebepoškozování. +konstatuje, když se jeho Davos s obličejem zrůzněným bolestí nevěřícně podívá dolů na nůž, co mu trčí z břicha. V tu chvíli ale ovšem Jade shledá, že už pro něj nemá využití, jednou rukou si ho přidrží za ramena, druhou ho chytne za bradu a prudkým škubnutím mu zlomí vaz. One down, seven to go. Vzhledem k tomu, že dvojníci se nerozplynou, usoudí, že až takový štěstí, aby napoprvé oddělal toho opravdového, zase neměl. Mrtvé tělo se mu sesune k nohám a tam zmizí, jako kdyby nikdy neexistovalo. Automaticky ustoupí tak, aby měl záda krytá zdí, do ruky mu vklouzne Glock, a jednomu z "Davosů" vykouzlí slušivou tečku přímo mezi obočím. Six to go. Na okraji vědomí zaznamená střelbu, upírka právě vyprázdnila do Setha zásobník; vnímá, jak se všichni stahují pryč a nasraně odrazí útok dalšího dvojníka. Jen tu ztrácí čas, vztekle stiskne zuby. Jeden z Davosů se na něj vrhne, a než ho stihne odrazit, další ho začne škrtit zezadu. Prudce se prohne v zádech a hlavou ho praští do obličeje, ale přitom se mu otevřou chlopně bundy a odhalí opasek s pouzdrem na Glock, jeho nůž a taky dýku s rubínem+
Zloději. +zavrčí Davos vztekle, popadne dýku za rukojeť a vytrhne mu ji od pasu. Jade vyšle rychlý Acco, aby s ji vzal zpátky, ale než to stihne, zamumlaný kouzlo ji v Davosově ruce rozpustí, až zbyde jenom jílec. Doprdele+ Nemáš krást, co ti nepatří. +ušklíbne se na něj Davos pobaveně. Na nějakou další střelbu jsou klony moc blízko, takže vrátí Glocka do pouzdra, chopí se hůlky, do druhé ruky dýku, a pustí se do tance. Hraje pro něj technika, instinkt i rychlost, ale těch bastardů je na něj prostě moc, takže občas schytá bolestivý zásah, o který se vzápětí postará přívěsek+
Další věc, co jsi ukradl. +ušklíbne se jeden z Davosů zuřivě, vrhne se mu na krk a pokusí se mu ho strhnout, ale Jade se kolem něj protočí, popadne ho za vlasy a pak mu praští hlavou o stěnu tak prudce, až mu praskne lebka+ Jo, tvůj otec měl spoustu hodně zajímavejch věcí. +přimhouří oči, uhodí znovu, dokud mu krvavá kaše a mozkomíšní mok nepotřísní dlaň, předloktí, vpijí se mu do rukávu a v ruce mu zůstane jen hrst vlasů a pár úlomků kostí. Půlobloukem se otočí k ostatním, z prstů mu ještě odkapává krev jejich dvojníka. Metodicky, jednoho po druhým si je podává, vždycky odrazí ty ostatní a toho nejpomalejšího a nejmíň opatrnýho stáhne k sobě, jako predátor lovící ve smečce, zaútočí na něj rychle, brutálně a efektivně+
Řekni mi... co nakonec zabralo? +podívá se do očí nejbližšímu Davosovi, kopnutím mu podrazí nohy a jinému mezitím prosekne podkolenní šlachu+ Když jsem odcházel, neměl jsi tep... byl jsi mrtvej. +přimhouří oči, kopnutím otočí ležící tělo na břicho a patou okovaný boty mu šlápne na solar+ Jeden z těch experimentů zabral. Jak jsi to přežil? +zavrčí, oči mu varovně zaplanou, a když se mu jeden ze tří zbývajících davosů vrhne na záda, aby ho uškrtil, prostě mu přes rameno bodne hůlku do oka a zamumlá explosivní zaklínadlo. Se špičkou hůlky v jeho očním důlku+ Viteál jsme nakonec nevytvořili. +zaryje "Davosovi" na zemi boty hlouběji do břicha a shodí si ze zad polovybuchlé ostatky+
Nikdy to... nedokážeš. +zachroptí mu Davos po nohama, a vzápětí vykřikne, protože ho Jadeova bota nakopne do hlavy+ Nevrátíš ji... +zasténá v bolestech. Jade ho vztekle kopne do žeber, a pak si vybere zrnko štěrku ze země. špičkou hůlky ho nechá levitovat zraněnému Davosovi před očima, a pomalu, velice pomalu ho magicky rozžhaví+ Můžeš si vybrat, jestli půjde dovnitř nosem, uchem, nebo ústy, ale garantuju ti, že ti ho protáhnu celým tělem od hlavy až k patě. +procedí skrz zuby, ale nedívá se na Davose u svých nohou, dívá se na sloup, nebo spíš za něj. Zpoza sloupu vystoupí poslední Davos, v ruce drží hůlku a v druhé nůž, a oči mu nenávistně planou+
Myslíš, že se bojím smrti? +zeptá se vyrovnaně, skoro klidně+ Vítám ji. Čekám na ni už dvacet let. +zasykne a pomalu se blíží+
To ses mohl stavit i dřív. +ušklíbne se Jade, nechá kamínek kamínkem, a "Davose" u svých nohou se zbaví paprskem zeleného světla. Jsou zase na začátku, jen oni dva+ Rád bych ti vyhověl. +přimhouří oči a postaví se mu čelem. V tom mu v uchu zazní zpráva pro všechny od Marie. Lamie. Vážně tu už strávil víc času, než kolik si může dovolit+
Zabils mi otce. +zavrčí na něj Davos, vyšle na něj kletbu, a pokusí se ho trefit paprskem rudého světla, který Jade pohotově odrazí a protočí oči, evidentně se blíží Davosův Inigo Montoya moment+
To je fakt. +přitaká lakonicky, švihne po něm stěnou plamenů a polapí ho do kruhu ohně, aby už před ním neměl kam utéct+
Vzals mi moje dědictví, můj život. +zařve Davos a pokusí se plameny proskočit, ale v poslední chvíli ucukne před žárem+
Buď k sobě upřímnej, pro nekromancii jsem měl daleko větší talent než ty. I tvůj otec to pochopil. Nebyl jsem to já, kdo vybral jako pokusnou krysu tebe. +ušklíbne se Jade skoro shovívavě. Pak vstoupí do plamenů, jeho magie ho pozná a žár ho nesežehne, jen znásobí ten šílenej lesk v jeho očích+ Pozdravuj ho ode mě. +protáhne hladce, Expeliarmem mu vyrazí z ruky hůlku a přistoupí k němu ještě blíž+ Neměl jsi sem chodit. +poznamená zamyšleně, v ruce se mu zaleskne dýka, kterou vzápětí pohřbí Davosovi mezi žebra, přesně tak, aby trefil srdce. Davos zalapá po dechu, jeho tvář ztuhne v masce překvapení, oči upřené do Jadeových pomalu pohasnou. Tentokrát se Jade hodlá ujistit, že se Davos nevrátí, pohodí jeho tělo do plamenů a počká, dokud neshoří na popel. Teprve pak mávnutím hůlky oheň uhasí. Cítí, že se mu trochu chvějí svaly, jak jeho moc s pomocí přívěsku udržue jeho tělo funkční, i přes to, že pro něj Davos není konkurence, mu uštědřil dost ran na to, aby se začal blížit k hraně jeho možností. Zavře oči, ovládne se, a obrátí do sebe ještě jeden povzbuzovací lektvar. Vlna energie ho vrátí do reality a teprve teď si uvědomí ten šílenej řev, z kterýho tuhne krev. S Lamii se evidentně něco zvrtlo. A navíc budou muset celkem intenzivně zaimprovizovat se Sethem. Polohlasně zakleje a přemístí se+