BYT DEANA A PAYNE, NEW YORK

[Dean]

[Dean]

+ten relativně vyklidněnej stav mu vydržel několik dní; pak se začaly vracet noční můry a ty podivný záchvaty paniky a viny, a když jednou málem vybuchne na tréninku, usoudí, že to takhle dál nejde. Pár dní se jen tak škvaří ve vlastní šťávě, ale pak se rozhodne a vyrazí zpátky do Bronxu. Už když vejde do hospody, cítí nervózní napětí v žaludku, trochu jako strach, ale taky trochu jako... těšení. Tentokrát je to jinej chlápek než předtím, a tentokrát ten spor Dean vyvolá schválně. Tentokrát taky neupadne do bezvědomí, ale když se pak včer před zrcadlem dává dohromady, to ticho uvnitř něj za to stojí. Takže to udělá znova, vrací se tam, a když ho vyhazovač odmítne pustit, protože už je známá firma, porve se s ním. Svůj účel to ale plní; dokáže se srovnat aspoň na tak dlouho, aby ho v práci nikdo neotravoval, a aby dokázal celkem normálně komunkovat s Payne. Takže když ze všech těch inzerátů vyberou tři byty na prohlídku, cítí se docela sebevědomě. Venku byl včera, takže se teď mentálně cítí celkem v pohodě, a dal si extra záležet, aby vyhojil skoro všechno, skoro. Opře se o sloup před domem, kam mají jít, a čeká na ni+

[Payne]

+od toho Deanova prvního útěku z jejich bytu už k žádnému podobnému incidentu nedošlo. Ale přesto pořád nebylo všechno v pořádku. Od chvíle, kdy se vrátil spolu nespali a sama sobě musela přiznat, že už to přestává zvládat. Při různých příležitostech se z něj pokouší dostat, co se stalo v Indii, ale neustále naráží na hradbu mlčení a vyhýbavosti. A začíná ztrácet trpělivost, ale co hůř, i sebekontrolu. A to v jejím případě není vůbec dobrý znamení. Teď od sebe ale všechny tyhle myšlenky násilím odežene. Nemůže se dočkat, až se spolu půjdou podívat na byty, které vybrali. Je si jistá, že jeden určitě bude ten pravý. Vyběhne pružně z metra a skoro hned ho uvidí, jak se opírá o sloup a vypadá...bože, naprosto skvěle. Útroby se jí sevřou tím známým způsobem, který jí ale jen připomene, jak moc jí tahle součást jejich vztahu, ke kterému se kvůli ní dostávali tak dlouho, chybí. A rozhodne se, že pokud se jí nepovede dostat z něj, v čem je problém, zeptá se Beccy. Zoufalé situace, žádají zoufalá řešení. Dojde k němu a usměje se+ Ahoj. +vzhlédne a tak opatrně, jak už si instinktivně zvykla, ho obejme kolem pasu a nabídne mu své rty, moc ale nečeká, že by se dočkala toho, po čem tolik touží+ Doufám, že nečekáš moc dlouho. +usměje se omluvně+

[Dean]

+opírá se tam a dokuřuje cigaretu, od tý doby co se vrátil kouří nějak víc než předtím, ale když ji uvidí, usměje se, protože ji vážně rád vidí, a zahodí nedopalek+ Ahoj. +odlepí se od sloupu, obejme ji jednou rukou a krátce ji k sobě přitiskne, tak přátelsky, spíš než co jinýho. Vtiskně jí na tvář polibek, tak trochu do koutku rtů+ Ani ne. +zavrtí hlavou+ tenhle se mi na fotkách líbil nejvíc. +usměje se, vypadá klidně, v pohodě, ale pustí ji možná trochu moc rychle. A nepomůže ani to, že ve výtahu si strčí ruce hluboko do kapes a sleduje, jak na displeji přibývají čísla+ Z toho pokoje navíc bysme mohli udělat tělocvičnu. +navrhne, a když se na ni podívá, oči mu tak změknou. Pořád se na ni dívá s láskou, jen to prostě momentálně nedokáže manifestovat. U bytu už na ně čeká realitní makléřka, oběma jim potřese rukou a oslní je americkým úsměvem, a hned se je snaží zaháčkovat, vychvaluje jim přednosti bytu, básní o dostupnosti infrastruktury, a tak podobně+ Co myslíš? +nakloní se Dean k Payne a usměje se+ Líbí se mi tu.

[Payne]

+skoro už ji to odměřené obětí a přátelský polibek nepřekvapí. Dnes má ale pocit, že je podrážděná víc, než v posledních dnech. Nejspíš proto, že se to prostě jenom kupí na sebe a místo, aby se někam pohnuli, přešlapují na místě. Prozatím své rozladění skryje úsměvem, ale možná je trochu napjatější, než jindy.+ Jo, taky se mi líbil. +přikývne jenom; opře se ve výtahu ramenem o protější stěnu a pozoruje ho, ani se nesnaží to dělat nenápadně. A najednou zatouží, vyprovokovat už něj aspoň nějakou emoci, tahle přátelská, odměřená maska hlavně se nedotknout, už jí doslova leze krkem+ Před pár dny jsem se zúčastnila náboru do Anvilu. +řekne jakoby nic, jen tak do prostoru a zvedne k němu oči+ Vzali mě. +dodá pak a ciknutí výtahu, oznamujícího, že dojeli do jejich patra zní jako tečka za tím oznámením. Uvědomuje si, jak zákeřný to od ní je, říct mu to takhle a teď, protože pokud nechce udělat scénu před makléřkou, musí si svůj názor zatím nechat pro sebe. Vystoupí z výtahu první a věnuje makléřce podobně přátelský úsměv, i když o pár megawatt míň zářivý, potřese si s ní rukou a vejde za ní do bytu. Po prohlídce je ale celkem nadšená a v duchu se už vlastně v podstatě nastěhovala, takže trocha té mizerné nálady přece jen částečně vyprchala.+ Jo, mě taky. Myslím, že by to mohlo být ono. +pousměje se a rozhlédne se po docela velkých a světlých pokojích+

[Dean]

+kdyby se trochu víc soustředil, asi by z Payne to napětí vycítil, ale zrovna teď má tak moc co dělat sám se sebou, že mu to prostě nejde. Takže když mu tak lehce oznámí svý novinky, sejme ho to tak trochu jako buldozer+ Cože? +vytřeští oči, a víc říct nestihne. Anvil mu připomene Mitche. Připomene mu, jak Mitchova rakev sjížděla do tmavý díry, a tím i pohřby obou rodičů. A taky Mitchovy zděšený oči, a to jak zmrtvěly, když... prudce si vrazí ruce do kapes, aby zakryl, jak se mu roztřesou+ Mohli bychom se podívat na nájemní smlouvu? +zeptá se makléřky neutrálně, a slečna jen zašvitoří, že ji má v autě a hned ji přinese. Jakmile je nechá v bytě samotný, chce vyhrknout asi tak tisíc věcí najednou, až neví co dřív, a těch pár sekund ticha je dost ohlušujících. Zírá ven z kuchyňskýho okna, a pak zavrtí hlavou. Vždycky, když se dostane na dno možností, jeho mozek sáhne po zlatým "co by udělal Jade" pravidlu+ Myslel jsem, že se ti organizovaný záležitost z duše protiví. +poznamená tak nějak prázdně. Tak jo, to nezabralo, cítí se ještě hůř. povzdychne si a otočí se k ní+ Payne tohle není dobrej nápad. Nevíš, co jsou ty lidi zač, já... jsem o nich slyšel. Ten chlápek, co je vede, je... cvok. +koukne na ni naléhavě+

[Payne]

+když se tak obratně na chvíli zbaví makléřky, čeká kdy to přijde, ať už to bude cokoliv. Ale cokoliv je lepší než tohle nic, co se mezi nimi momentálně rozpíná+ Jo, asi to nebude koncept, kterýho bych se chtěla držet napořád. +souhlasí poklidně+ Ale je to nejrychlejší způsob, jak získat zkušenosti. +pokrčí lehce rameny. Když se k ní otočí a začne s klasickým "je to moc nebzepečný", zvedne chladně obočí+ Možná jsi během toho nemluvení se mnou, vyhýbaní se tomu, aby ses mě dotknul a předstírání, že je všechno sluníčkový, zapomněl, že nikdy nejdu do ničeho naslepo. +ušklíbne se sarkasticky; uvědomuje si, že je zlá, ale doháje, má toho akorát tak plný zuby+ Udělala jsem si poměrně podrobný průzkum, takže vím, do čeho jdu. +aspoň do určitý míry, ale to říkat nemusí+ Cvok? +zopakuje po něm tak pomalu, tázavě nakloní hlavu nastranu a usměje se; je to jedna z verzí jejího psycho-úsměvu, sice ta nejvíc soft, ale ani to není moc pěkný. A milý už vůbec ne+ Tak to si možná budem rozumět, ne? +protáhne poněkud jízlivě. vážně. vážně se ho pokouší donutit, aby žárlil? Tak hluboko klesla? Jo a sere na to.+

[Dean]

No, tak bych třeba čekal, že když už si to budeš chtít tak moc vyzkoušet, tak třeba budeš chtít dělat se mnou. +zamumlá, ale její další slova ho zasáhnou na poměrně ctlivým místě, a trochu ztuhne. Ne že by si snad myslel, že si jeho chování nevšimne, ale že ho odhadla až tak přesně... asi si holt myslel, že si vede trochu líp+ Payne, ty vůbec netušíš- +zavrčí varovně, a něco se mu ve výrazu promění, v očích má cosi ostře napjatýho. I přes to, že byl venku teprve včera, cítí jak se jeho vnitřní zdi poněkud hroutí, cítí, jak ztrácí kontrolu, a to před ní prostě nemůže dopustit. Jo, nemá páru o tom, jak kvůli ní každej den bojuje. Že jenom kvůli ní se snaží držet nad vodou, že jenom ona je ten důvod, proč se pokouší s tím něco dělat, proč to prostě nevzdá. Aniž by o tom přemýšlel, udělá krok k ní, chytne ji za ramena, přestože kdyby byl víc při smyslech, nikdy by proti ní takhle svoji vlastní pozci síly neuplatnil+ nevíš do čeho jdeš. Anvil není místo pro tebe. +koukne na ni a oči má trochu zdivočelý, vyplašený a plný těch emocí, který teď nedokáže úplně zpracovat. Zato potom ji pustí, jako kdyby se spálil. Ke všem těm pocitům co v něm klíčí se teď přidá ještě jeden, bolestivej a mrazivej, kterej matně identifikuje jako žárlivost; a v tu chvíli to ví, přijde o ni. Možná až moc sázel na to, že se vzhledem ke svým traumatům nedokáže přiblížit k jinýmu chlapovi. Možná trochu moc podcenil, co s nima jeho stav udělá. Přichází o ni, a brzo o ni přijde určitě. Vlna vzteku mu stoupne do hlavy, vzteku na sebe sama, a nelogicky i na ni, přestože za to skoro nemůže+ Většna holek by ocenila, že se po nich furt neplazím. +odsekne právě ve chvíli, kdy se na chodbě ozvou kroky makléřky+ Tak prosím... +zašvitoří slečna a trochu nejistě po nich koukne, protože to husto mezi nima by se dalo krájet+ Ehm. +odkašle si rozpačitě. Dean se na ni pokusí usmát, ale podle jejího výrazu se mu to moc nepovedlo. Přejde k lince, kam položila tu smlouvu, a aniž by se podíval na částku nebo podmínky ji prostě dole podškrábne a vzdorovitě koukne na Payne. On nebude ten, kdo z toho vycouvá+

[Payne]

S tebou ano. +podívá se na něj + Ne s Jadem. +dodá a nakloní hlavu lehce na stranu+ Nebo mi chceš říct, že bys pracoval pro Beccu? + zvedne významně obočí, protože to jí přijde jako naprostá sci-fi+ To máš pravdu, netuším! Protože se mnou nemluvíš! +rozhodí trochu zoufale rukama. Vnímá z něj to napětí a jediný důvod proč před ním necouvne je ten, že mu věří, ví že by jí nikdy neublížil. Když se mu zadívá do očí a vidí všechny ty emoce, na okamžik má chuť ho prostě obejmout a říct, že to bude dobrý, že jí může přece říct všechno. Jenže pak ji najednou pustí a ona ví, že tohle neměla říkat, přestože to možná trochu zabralo. Na okamžik má skoro radost, že k ní přece jen pořád něco cítí, jinak by snad nežárlil ; ale jeho další slova se jí zaříznou přímo do srdce ; zalape po dechu a na chvíli má chuť znovu ho praštit. V tu chvíli se ale ozvou kroky a vrátí se makléřka. Celou dobu se dívá jen na něj a má pocit, že se jim všechno sype pod rukama. Bezeslova dojde k lince, podepíše se vedle svého vytištěného jména a pak k němu zvedne oči; trochu se jí lesknou, ale nerozbrečí se, zatím ne. + Tak si za tou většinou běž, když tě tak dusím. +poví mu chladně, ale hlas se jí možná trochu zachvěje. Krátce pohlédne ne makléřku a uvědomí si, že je vlastně dost hezká. Dokonalá většina. Normální. Nepoškozená. Zvlní rty v cynickém úsměvu ; krátce jí kývne a bez dalšího ohlédnutí opustí byt. Seběhne po schodech dolů, aniž by vnímala, jak se tam dostala a venku se zamíchá do davu; to už umí dokonale. Přesto se ještě schová v jednom z průchodů do vnitřních bloků a čeká, až Dean vyjde ven. Chvilku se na něj dívá, miluje ho tak moc, až ji všechno bolí; nebo možná právě proto. Nedokáže se ale přinutit jít za ním, na to se cítí až příliš zraněná a pokořená. Pokud mu její blízkost vadí a je mu tak nepříjemné, když se ho chce dotýkat... Nemůže ho k tomu nutit. Přece jen má i nějakou hrdost a vnucovat se rozhodně nebude. S pálícíma, ale pořád suchýma očima se otočí a zamíří pryč.+

[Dean]

Tak jsem si asi myslel, že než uděláš takhle velký rozhodnutí, probereš to se mnou. +odsekne. Kdyby měl čas a byl schopnej se nad tím zamyslet, asi by došel k závěru že odpověď na tuhle otázku už možná není tak stoprocentně striktní ne. Asi by nechtěl pracovat přímo pro Beccu, ne dlouhodobě, ale zrovna teď vedle sebe bojovali, bok po boku, a šlo to dobře. Zachránila mu život, sakra. Když přijde makléřka, dává si záležet, aby se na Payne nepodíval, protože má dojem, že by to mohla bejt ta poslední kapka, a před nima se složit nechce. Dobře ví, že ji zranil, a mrzí ho to v podstatě hned, jak to vysloví nahlas, ale teď to nemůže vzít zpátky, nemůže začít vysvětlovat, protože by nikdy neskončil, a ona už by se na něj nikdy nedívala stejně+ Payne, počkej- +vyhrkne, a na makléřce je vidět, že by tu nejradši nebyla+ První platba by měla obsahovat dvouměsíční zálohu, platební údaje najdete v dokumentech. +oznámí mu poněkud plaše, na linku položí klíče, a vypaří se rychlejc, než by mělo bejt možný. Doprdele. Dean cítí, jak se mu stahuje hrdlo, najednou zase nemůže popadnout dech, v uších mu začíná hučet. Seběhne schody, klíče sbalil do kapsy, a když vyběhne na chodník, rozhlídne se; Payne už je ale samozřejmě pryč. Přímo fyzicky cítí, jak ji ztrácí, dýchá zrychleně, je jen kousek od hyperventilace, a cítí, jak se třese. Prudce nakopne odpadkovej koš na ulici, až se převrátí a rozsype, a nejradši by zařval, ale přece jen se ovládá dost na to, aby neudělal scénu přede všema. přitiskne si ruce na uši, z toho hučení snad zešílí, přejed si dlaní po obličeji, vyrazí jedním směrem a pak se prudce otočí a vyrazí na druhou stranu, nedokáže myslet koherentně. Nakonec vklouzne do vedlejší uličky vedle domu a odtamtud se přemístí pryč+