od Dean » 24 pro 2018 01:01
nech toho, jasně že na tom záleží. +zavrtí hlavou, a koukne na svoje ruce v klíně+ já... se budu snažit. +přikývne, i když si pořád nedovede představit, jak jí řekne, že se občas někde nechá zmlátit, a trochu napjatě čeká, co mu na to řekne+ Já mám pocit, že to možná bylo tak děsný právě proto, žes to nebyla ty. +přizná zkroušeně, natočí hlavu na stranu a koukne na ni, tak z boku. Ví, že to musí zkusit, dřív nebo pozdějc, a teď je stejně dobrej moment, jako kdykoliv jindy. Jen fakt doufá, že jí přitom nepozvrací nohy, nebo něco neudělá. Vezme ji za ruce, pomalu jí je složí na stehna, protože nedokáže tak úplně říct "nesahej na mě, prosím", a pak se k ní pomalu nakloní, soustředí se na její rty, zlehka vezme její tvář do dlaní a nadechne se. Hrudník má staženej obavou, na okamžik zaváhá, jen pár milimetrů od jejích úst, a přijde si snad nervóznější než poprvé. Polkne, sebere všechnu odvahu co v sobě má, a zlehka se otře rty o ty její. Napjatě zkoumá ty pohnutí v sobě, a když v něm nic nevybuchne, udělá to znovu, jemně ji líbá, soustředí se na to, že je to ona, že to dělá pro ni, tiskne si do paměti každej záhyb jejích rtů. Vytváří novou vzpomínku, takovou, ve který lamie nebyla+