BYT DEANA A PAYNE, NEW YORK

[Payne]

+když vidí ten jeho výraz, má čím dál větší pocit, že všechen ten drobný pokrok, který za poslední dny udělali, je právě teď úplně v háji.+ Fakt mě to moc mrzí...+podívá se na něj nešťastně, ale ví, že musí jít a možná poprvé přesněji pochopí Beccyinu nechuť pracovat pro někoho. Jenže ona na tom, aby to dělat nemusela, dřela desítky let. A než došla tam, kde je, taky musela dělat věci, které nechtěla. V ložnici na sebe rychle hodí jedno z černých, pohodlných triček, tmavé džíny, během pár vteřin se ozbrojí, ale než se vrátí do obýváku, uslyší bouchnutí dveří na vteřinu ztuhne. Vyběhne na chodbu, ale je jí jasné, že už je bůhví kde.+ Doprdele práce! +zakleje hrubě, vběhne zpátky do bytu, kde popadne tašku, klíče, naposledy se podívá na prostřený stůl a srdce se jí bolestivě sevře; pak za sebou zabouchne a vyrazí na metro. Nemůže přece nechat šéfa moc dlouho čekat...+

[Dean]

+vyjde ven z domu, a vlastně ani neví kam jde. Respektive, ví. Jen se mu nechce přiznat si to hned. Napije se z lahve vína, co s sebou odnesl, a pak se přemístí. Dělá to už po tolikátý, že je to skoro jako rituál. Vždycky najde nějakej bar, kde mu nalejou dost tvrdýho, aby se mu začala točit hlava. A vždycky najde chlápky, který se nechají vyprovokovat, a dostanou chuť mladýho frajera srovnat. Jenže tentokrát, když sedí na obrubníku u silnice, mžourá jedním neopuchlým okem na asfalt a pokouší se zastavit si krev z nosu, uslyší nad sebou mužský hlas. Tam vevnitř si ho všimnul i někdo jinej. A před Deanem přistane nabídka, kterou by v životě nečekal+

[Dean]

+když přijde domů, je skoro ráno, ale Payne ještě není doma, za což je docela vděčnej, protože takhle příšerně zřízenej snad ještě nikdy nebyl a netuší, jak by jí to vysvětlil. V zrcadle na chodbě se skoro nepozná, a poprvé ho napadne, že by si taky mohl přivodit vnitřní zranění, který by nedokázal zahojit. Nejdřív ze všeho zajde do koupelny, opláchne se, vyčistí si rány, uzavře je, a pár modřin a svalovou bolest si nechá na uklidnění. Pak se převlíkne do čistýho, a uklidí v kuchyni. Od teďka bude všechno jiný, umíní si, a Payne se s ním bude mít jako princezna. Vezme ji na ohňostroj na novej rok, a taky někam ven z města. Je na čase, aby se fakt sebral. zatímco vytírá podlahu, v hlavě mu běží vzpomínky na dnešní noc. Ten klub, kam ho chlápek z baru vzal, to je trochu jiný kafe. Tam se nemusí porvat se třema lidma najednou, aby to mělo trochu efekt. A nejvíc ho hřeje, že tam obstál. Sice dostal dost na dršku, ale vedl si dobře, a podle toho, co slyšel, na něj lidi dost sázeli. Jo, má takovej dojem, že s novým rokem se karta obrací. Když s prvními paprsky slunce vleze do postele a okamžitě to zalomí, má ze sebe docela dobrej pocit+

[Payne]

+domů dorazí skoro v sedm ráno, promrzlá, promoklá, protože začalo pršet ale naštěstí s dostatkem použitelnýho materiálu. Umí si ale představit, že kdyby sledovala civila, jak slaví Vánoce, zatímco ona mrzne na střeše, byla by asi podstatně víc nasraná. Pozitivní je tahle zkušenost v tom, že ji to jen víc utvrdí v jejím rozhodnutí dělat časem jen sama za sebe. Žádný organizace, Bí má pravdu. Všimne si, že Dean je doma a co nejtišeji si svlékne mokrý oblečení, odloží batoh a ze všeho nejdřív zamíří do sprchy, aby trochu rozmrzla. Hrozně se jí chce spát, ale ví, že nejdřív musí udělat to hlášení, protože jakmile vleze do postele, okamžitě upadne do komatu. Když už má zase cit ve všech končetinách a nemá pocit, že má zamrzlý i mozek, vypne vodu, osuší se a mokré vlasy si zatím zabalí do ručníku. Převlékne se a ještě se zabalí do měkkého županu, pak si vezme notebook na gauč a pustí se do psaní+

[Dean]

+Dean se probudí asi o dvě hodiny pozdějc a klapání klvesnice z obýváku ho hned upozorní, že už je taky doma. Vyhrabe se z postele, natáhne si tričko a trochu přitom sykne, když ho zabolí naražený žebra, pak se usměje, a dojde do obýváku+ Ahoj. +usměje se na ni a skloní se pro pusu na přvítanou+ Jak to šlo? +zeptá se opatrně, je mu jasný, že asi o detailech moc mluvit nesmí, ale chce dát najevo, že se zajímá o její život, a taky si není jistej, jestli s ním bude chtít mluvit+ Dáš si snídani? +vytáhne pánev a koukne do lednice, co tam mají, nakonec vytáhne pár vajíček a sýr, a udělá jim míchaný s chlebem+

[Payne]

+zvedne hlavu, když ho uslyší a musí se usmát, protože je roztomile rozcuchanej a úplně k nakousnutí:D+ Ahoj. +nechá si dát pusu a pak na něj omluvně koukne+ Nechtěla jsem tě vzbudit, promiň. Jen to dopíšu a jdu spát, jsem vyřízená. Ale snídani si dám, hlady už skoro nevidím.+protočí oči pobaveně+ V pohodě, mise splněna. +pousměje se trochu+ Ale pořád mě to štve. Takhle jsem si první Vánoce v našem bytě nepředstavovala. +povzdechne si+ Mrzí mě to. Co jsi dělal ty? +zeptá se zvědavě, protože si neumí představit, že by šel přece jen za sourozenci.+

[Dean]

Nevzbudilas. +zavrtí hlavou+ Tak to je fajn. +usměje se tak neurčitě, pořád není rád, že tu práci vzala, ale je odhodlanej ji podporovat jak jen může, postaví pro ni na stůl talíř s jídlem, a půlku shrábne na talíř k sobě, a k tomu pořádnej hrnek kafe+ za chvíli musím jít na trénink. +usměje se omluvně+ Jo to.... já taky ne. +pokrčí rameny+ Ale tohle se holt bude stávat často. +sklopí oči do talíře+ A nedá se nic dělat. Já? Šel jsem se projít... a na pivo. +řekne jí půlku pravdy, je si poměrně jistej, že celá pravda by mu asi neprošla+ zvykneme si na to. +usměje se trochu a podívá se na ni. Stejně je krásná, napadne ho, a trochu se mu sevře žaludek. Má kliku. a na to se musí soustředit. Dojde k ní ke gauči, už nějakou dobu to plánuje, a po včerejšku už nechce nic odkládat. Musí se o ni postarat, chce se o ni postarat+ A všechno bude dobrý. +slíbí jí, když se k ní skloní a políbí ji. Nejdřív jen tak zlehka, ale pak polibek prohloubí, soustředí se na ni, na měkkost jejích rtů. Jasně že vnímá, když vedle něj usíná neuspokojená, a pozná, že by chtěla víc. Je vděčnej, že na něj netlačí, ale taky tuší, že jestli s tím nezačne něco dělat sám, bude z toho průšvih. Složí jí ruce vedle sebe na stehna, a když si k ní přiklekne na gauč, zkusmo jí vklouzne prsty na holou kůži pod triko+

[Payne]

Díky. +usměje se a odloží notebook vedle sebe, protože teprve když vůni jídla cítí, uvědomí si, že naposledy jedla někdy odpoledne. K večeři už jaksi nedošlo.+ Já se půjdu stejně vyspat. +pousměj se+ Takže je možný, že vzbudíš spíš ty mě, až se vrátíš. +pokrčí s úsměvem rameny+ Jo, zvykneme. Ale minimálně u mě to je dočasný. Po dnešku se mi ta myšlenka být si svým šéfem, líbí ještě víc. +ušklíbne se trochu+ Jo, já vím, že bude. +přikývne a vzhlédne k němu. A když se mu podívá do očí, na okamžik zadrží dech, cítí z něj zvláštní odhodlání a když se pak skloní a políbí ji, vydechne mu do rtů; vnímá jak jí složí ruce na stehna a musí sevřít v prstech měkkou látku svého županu, aby si zabránila zvednout ruce a vklouznout mu prsty do vlasů, sevřít je v hrsti a přitáhnout si co nejblíž. Tlumeně zavrní a slabě se zachvěje, když ucítí lehký dotek jeho prstů na kůži; přijde jí to tak dávno, kdy se jí takhle dotýkal naposledy, až si teprve teď naplno uvědomí, jak moc tuhle blízkost, tu intimitu mezi nimi postrádá. Přizpůsobí se jeho polibku, vděčná aspoň za tyhle malé krůčky, přestože nedotýkat se ho jí stojí poměrně dost sebeovládní.+

[Dean]

jo, musíš si odpočinout. +pousměje se+ večer se snad sejdem. +musí se uculit+ Jo? +zaujme ho to prohlášení a po očku po ní koukne, nerad by v ní ten pocit nějak zaplašil, za něj cokoliv, co ji přiměje nechtít dělat pro Anvil, je dobrý. Dlouze ji líbá, už si párkrát vyzkoušel, že to zvládne, takže se nebojí a bere si její rty vroucně a trochu naléhavě. Rukama jí zkoumavě klouže po bocích, na břiše, vzadu na zádech až na páteř, a vlastně je to trochu podobný tomu, co dělali na začátku. Přitáhne si ji k sobě trochu blíž, nikam nespěchá, vlastně si dost dává na čas, na moment zaváhá a pak jí rozváže župan, stáhne jí ho z ramen, a tričko jí sundá spolu s ním. je to Payne, připomene si, vůně její čerstvě umytý kůže mu to o něco usnadňuje, nosem jí sklouzne po rameni, rukama jí ohlazuje boky, a pak znovu najde její rty v polibku. Potřebuje si to udělat po svým, a zatím se neděje nic moc hroznýho. Pár záblesků špatnejch myšlenek pohřbí v jejích vlasech, a soustředí se jen na n, na každou její pihu, na každej náznak svalu pod hladkou kůží, na každej vzdech a povzbudivej zvuk z jejích rtů. Trvá to snad věčnost, než se odhodlá vystoupat jí dlaněmi na ňadra, pohladit ji taky trochu jinak, než jen něžně a opatrně, konečky prstý se sotva dotýká všech citlivejch míst, o kterejch už ví. Napadne ho, že to jde líp než čekal, trochu rozechvěle jí vydechne do rtů, a ví, že sám za sebe víc nemůže, ale to neznamená, že to musí skončit pro ni. Sklouzne jí dlaněmi na boky, zahákne prsty za lem jejích tepláků a tak tázavě se jí podívá do očí, trochu nejistě, jestli vlastně může+

[Payne]

+myšlenky se jí pomalu, ale jistě začínají lehce zamlžovat a všechno ztrácí důležitost, kromě Deana a jeho doteků a polibků. Dech se jí prohloubí a tiše, spokojeně vrní, vlastně skoro přede. Nesnaží se být nijak aktivní, i když jí to stojí čím dál víc námahy, nechce ho ale vyplašit, nechce, aby to skončilo. Když jí položí dlaň na ňadra, zakloní hlavu a tiše zasténá, celé tělo se jí chvěje touhou. Když jí pak ale stáhne kalhoty z boků, dech se jí na okamžik zadrhne v hrdle a pak se mu zadívá do očí a když vidí tu otázku, jenom se slabě pousměje, opře se za sebou o ruce a lehce nadzvedne boky, v jasném ekvivalentu souhlasu a dívá se mu do očí+