Anvil Security, NYC

[Billy Russo]

+z ústředí všechno sleduje, jednak protože slyší komunikaci přes vysílačky, a taky díky malým, téměř neviditelným kamerkám, které mají členové týmu na sobě. Na několika velkých obrazovkách vidí, jak všechny rekruty vyřadili, i když někteří z nich kladli větší či menší odpor. Sleduje Paynin krátkej boj se sebou sama, jak přemůže paniku, a pak už všechny vezou zpátky do ústředí, do prostor, kde nikdo z nich ještě nebyl. Každej rekrut teď projde trochu jiným scénářem, cíleným na trochu jiný slabiny; a taky chtějí u každýho otestovat malinko jinou stránku osobnosti. Základ je ale stejnej; všichni se proberou přivázaní k židli v neznámý místnosti bez oken. Hra může začít+

[Payne]

+neví, jak dlouho byla mimo, ale když se probere, chvíli jí trvá, než se jí povede zaostřit. Ve spáních jí bolestivě buší, taky cítí na tváři lepkavé horko z rozseknutého obočí. Postupně si uvědomuje svoje okolí a hlavně sama sebe; a to, že je přivázaná k židli. Prudce za pouta škubne, ale jediné čeho tím dosáhne je bolest, jak se jí zaříznou do kůže a to, že jde o kobercovou pásku. Zhluboka se nadechne, aby se uklidnila. Kobercovka je fajn, není to kov, ale plast a plast nevydrží všechno. Prsty sklouzne po noze židle, ke které je připoutaná a s úlevou objeví drobný zářez, nejspíš úlomek po nešetrném zacházení. Trochu posune ruce, dokud neucítí, že páska do drážky zapadla a pomalu, nenápadně začne pásku v zářezu obrušovat. Ví, že jí stačí jen trochu naříznout a pak bude mít příležitost poprvé vyzkoušet o kolik větší sílu teď má díky své kérce. Když pak ale zaslechne na chodbě kroky, znehybní a zadívá se ke dveřím; srdce jí buší rychleji, adrenalin odvádí svou práci, ale prozatím je až nečekaně klidná, což trochu překvapí i ji samotnou...+

[Anvil Security]

+otevře dveře a vejde dovnitř, v ruce nese nějakou hranatou věc, kterou položí asi půl metru před Payne, takže může vidět, že to je trafo. Aniž by se na ni podíval, připojí elektrody na místa a ticho místnosti naruší slabé bzučení elektřiny.+
Asi se ptáš, proč jsi tady...+obrátí se k ní, ruce založené na hrudi, v postoji jasně demonstrujícím, kdo tady velí. Jeho vzhled jasně prozrazuje blízkovýchodní původ, možná Irák, nebo Afghánistán. Může mu být kolem pětatřiceti, očividně ve skvělé kondici. Z kapsy vyndá fotku a podrží ji před ní, aby si ji mohla dobře prohlédnout+ Tohle je můj bratr Hassan. Tvý lidi ho zabili. +zadívá se jí upřeně do očí a zvedne koutek ve studeném úsměvu+ A ty mi teď povíš všechno, co víš. Jestli ne...+usměje se víc a položí ruku na trafo vedle sebe+ ...pustím ti do těla pár tisíc voltů. +oznámí jí a zase se narovná+ Určitě budeš rozumná a nebudeš si to zbytečně komplikovat, že? +nakloní hlavu na stranu a zadívá se na ni falešně účastným pohledem+

[Payne]

+po celou dobu jeho monologu neřekne ani slovo, jen ho obezřetně pozoruje, výraz prázdný, ale cítí strach, jak se jí pomalu, zrádně plazí po kůži a hrozí zadusit všechny instinkty, které jí pomohly přežít už dřív. Zvlášť když pak vyjde na světlo a ona uvidí, jak vypadá, kdo je. Na okamžik jakoby se propadla o víc jak tři roky zpátky, kdy se dívala do stejných tmavých, nelítostných očí...tomu se ale nesmí poddat, nesmí dovolit minulosti, aby do ní znovu zasekla svoje jedovatý drápy. Silněji pohne rukama v poutech a ostrá hrana pásky se jí zařízne do kůže, což jí pomůže vrátit se do reality. Cítí, jak jí po zápěstí stéká pramínek krve, ale svůj účel to splnilo, stejně jako při jejím zatčení kdysi dávno, jí i teď bolest pomáhá držet se reality a nenechat se ovládnout strachem a panikou. Když se k ní na okamžik otočí zády, všimne si glocku za pasem. Taky si velmi dobře uvědomuje, že nezamknul dveře... Podívá se na fotku, kterou jí podrží před očima a pak k němu vzhlédne.+
To je mi líto...+prohlásí tónem, z kterého by bylo jasné, že líto jí to není ani trochu a podle ní si to nejspíš zasloužil, i kdyby se přitom neušklíbla+ ...ale v životě jsem ho neviděla. A bohužel ti neřeknu vůbec nic, protože nic nevím. +pokrčí lhostejně rameny, jak jí jen spoutané ruce dovolují.+ Jsem rekrut, dělám tady ani ne měsíc. +sice si nemyslí, že by to k něčemu bylo, o takových jako je on, si nedělá žádný iluze. Potřebuje ale odvést jeho pozornost, aby mohla ještě trochu zapracovat na poutech. Už cítí drobný zářez, ale zatím to nestačí...+

[Billy Russo]

+napije se z lahve vody, tohle se může i protáhnout. Na obrazovkách sleduje všechny rekruty, každýho ve vlastní místnosti, někdo si vede líp a někdo hůř. Jeden už dostal hysterickej záchvat a počůral se, a pár dalších to po prvních pěti minutách vzdalo a usoudilo, že za zaměstnavatele, u kterýho jsou teprve pár týdnů, nemá smysl položit život. Payne je podle jeho názoru pozoruhodně klidná, se zájmem sleduje, jak jí oči jedou po místnosti, a dost by ho zajímalo, co jí jede v hlavě. Zmáčkne tlačítko na mikrofonu a tiše pošle Amirovi do ucha příkaz, aby pokračoval podle plánu+

[Anvil Security]

+oči mu ztvrdnou, když se tak ušklíbne nad fotkou a není těžký odhanout, co se jí v tu chvíli honí hlavou+ To říkají všichni. A všichni nakonec promluví. Dřív nebo později. +usměje se studeně a pak se bez varování skloní k trafu a otočí spínačem o jeden dílek. Netečně sleduje, jak se jí celé tělo napne v bolestivé křeči, když jí elektřina proudí do těla, trochu ho ale překvapí, že nekřičí. Podívá se, kolik jí pustil...zajímavý. Po necelých pěti vteřinách to vypne a dojde k ní+ No tak, nedělej si to horší...stačí mi jména, cokoliv. +na chvíli přejde za ni, čistě aby ji znervóznil tím, že na něj nevidí a když se k ní vrátí, chytne ji za vlasy a bolestivě jí zvrátí hlavu dozadu+ Řekni mi, proč by taková krásná, mladá holka měla dělat zrovna pro takový lidi? Nemáš strach, že to ohrozí tvoji rodinu? +zadívá se jí zblízka do očí a intenzita nenávisti a odporu, kterou v těch jejích uvidí, ho na chvíli docela překvapí. A ještě víc ho překvapí, když mu plivne do obličeje. Pustí ji a odstoupí od ní; otře si obličej a když se k ní znovu otočí, zvlní mu rty mrazivý úsměv+ Velká chyba, maličká. Velká...+a znovu otočí vypínačem, tentokrát na druhý stupeň a na téměř deset vteřin. Tentokrát už křičí, svaly napjaté v bolestivé křeči a když proud znovu vypne, zůstane viset v poutech, s hlavou skloněnou... Přejde k ní, aby se přesvědčil, že dýchá a zkontroloval životní funkce, jenže pak se stane několi věcí najednou, které nikdo nejspíš nečekal...+

[Payne]

+možná chtěla něco odseknout, ale všechno zapomněla ve chvíli, kdy jí celé tělo i mysl ovládla ta hrozná bolest, podmaňující si všechno ostatní, dokáže se ale ovládnout a nevydá ani hlásku. Přijde jí to jako zatracená věčnost, než to přestane, cítí jak se jí třese celé tělo a ví, že tohle moc dlouho nezvládne a hlavně jí to oslabí, připraví ji to o síly, který bude potřebovat na útěk. Snaží se to rozdýchat, znovu trochu zklidnit divoce bušící srdce a když jí škubnutím zakloní hlavu, dokáže už zase jasně myslet. A hlavně cítí, jak se zářez na poutech ještě o trochu zvětšil. Už jen chvilku...+ Já už nemám rodinu. O to se postarali pro změnu tvý lidi...+procedí skrz zuby a i když ví, že to racionálně není pravda, nedokáže si pomoct. A kromě toho ví, že tehdy v Hammě nechcípli všichni...a to je démon, který jen tak nezmizí. Takže když mu plivne do tváře, na okamžik z toho má obyčejnou, škodolibou radost. Jenže když pak vidí jeho výraz, když se k ní otočí zpátky, srdce jí na okamžik vynechá a pak se rozbuší rychleji, jakoby se snažilo uprchnout. Ví, že tohle jí jen tak nedaruje, ale než stihne něco vymyslet, znovu pustí elektřinu a tentokrát začne křičet téměř okamžitě, nedokázala by to zadržet, ani kdyby sebevíc chtěla; trvá to dlouho, déle než před tím a když to pak konečně přestane, chvíli trvá, než si uvědomí, stojí těsně u ní. A taky, že pouta už nedrží tak těsně, jako doteď, ví že už je dokáže přetrhnout. Ještě okamžik počká, až vidí špičky jeho bot přímo před sebou a pak prudce trhne rukama, vší silou, kterou v sobě dokáže posbírat a vrazí mu pěst přímo do žaludku, což ho od ní odmrští a narazí do jednoho z nosných sloupů, což mu možná na chvíli vyrazí dech. Přesto se sebere velmi rychle a vrhne se k ní. V poslední chvíli si uvolní i nohy a uskočí stranou. Vyhne se jeho letící pěsti, chytí ho za ruku a prudce jím škubne dopředu a současně se přetočí a zpoza pasu mu vytáhne jeho glock. Vlastně ho nechtěla zastřelit a kdyby zůstal stát na místě, místo aby se znovu vrhnul k ní, neudělala by to; takhle ale zareagovala naprosto instinktivně, vůbec nezaváhá a stiskne spoušť. Výstřel v tom uzavřeném prostoru zní jako rána z děla a bolestivě se jí zařízne do stále bolestí bušící hlavy. Zlomek vteřiny se dívá na jeho nehybné tělo s krvavou skvrnou na hrudi, pak se otočí a vyběhne na chodbu, rozhodnutá si cestu ven klidně prostřílet...+

[Billy Russo]

+zaujatě sleduje, jak se Payne na obrazovce kroutí. Většina ostatních už to vzdala, buďto řekli všechno, co o Anvilu věděli, nebo omdleli bolestí+ To už je trochu moc, ne? +ozve se za ním, kde přechází jeden z jeho kolegů. Ví, že má pravdu. Dneska se toho o ní dozvěděl hodně, jenže místo střípků odpovědí to otevřelo spíš další otázky. Pořád se cuká, potvora mrňavá. Koutek mu trochu zvedne úšklebek, natáhne ruku po tlačítku mikrofonu, aby dal Amirovi pokyn k zastavení testu, ale už to nestihne; vzápětí jen zírá, jak jeho tělo přeletí vyslýchací místnost. Tak tohohle by rozhodně být schopná neměla, ne se svýma padesáti kilama+ Pošlete tam posi- +zavelí ostře a vstane ze židle, když v tom se jeho kanceláří z reproduktoru ozve výstřel. Černobílá Payne na záznamu podle všeho taky nemůže uvěřit, co se zrovna stalo+ Co tam doprdele dělal s nabitou zbraní? +otočí se na kolegyni, oči mu planou vzteky. Tohle je průser, a průser epickejch rozměrů. A navíc jim teď po budově běhá očividně nestabilní děvče s pistolí, který si myslí, že mu jde o život. Vyrazí tak rychle, až převrátí židli. Narozdíl od ní má tu výhodu, že tuhle část budovy zná jako svoje boty, takže proběhne několika chodbami a dokáže jí nadběhnout. Vynoří se ze dveří z boční chodby jen pár vteřin před tím, než se Payne vynoří zpoza rohu, a setrvačnost běhu jich obou mu ji vrhne rovnou do náruče+ Hej! to jsem já. +řekne rychle, ale klidně, nejklidněji, jak dovede, okamžitě sáhne po zbraní a hlaveň strhne stranou, aby ho omylem nezastřelila+ To jsem já. +zopakuje+ Je to jen test. Jsi v bezpečí. +dodá stejně klidným hlasem+

[Payne]

+proběhne několika chodbami a první věc, která jí přijde trochu divná, je to, že se pořád nespustil žádný poplach. Přesto se ale dál snaží najít cestu ven a nebo někam, odkud může zavolat ven. Vzhlédne ke stropu, najde nejsilnější kabel a podle něj se vydá k místnosti, kde bude nejspíš nějaká kancelář, ideálně bezpečnostní centrála. Srdce jí prudce buší, ale snaží se ovládnout, nenechat paniku, aby převzala kontrolu. Ve chvíli, kdy doběhne k další křižovatce chodeb, zrovna znovu vzhlédne ke stropu, aby se podívala, kam zahýbá kabel, který sleduje, když se kolem ní náhle sevřou něčí silné ruce a kdyby ji nesevřel tak pevně, síla nárazu by ji nejspíš srazila na zem. Prudce sebou trhne, neplýtvá silami a dechem na křik, no až ve chvíli, kdy uslyší ten hlas, jí dojde, kdo to je. Proboha, málem by ho zastřelila, kdyby hned neodstrčil její ruku stranou a na okamžik pocítí takovou úlevu, až se jí podlomí kolena. Našel ji...tak rychle. Ale vzápětí jí dojde i smysl zbytku té věty. Test. Test?+ Test?! Co..cože, jaký...+zvedne k němu poněkud zdivočelý oči a vypadá to, že panikařit začne až teď, když jí to všechno naplno dochází+ Ale..jak...kdo to...zabila jsem ho? +vydechne nakonec sotva slyšitelně, ale vlastně ani odpověď nepotřebuje. Je jasné, že tím pádem zabila někoho z jeho lidí. Ze svých kolegů a nohy se jí teď opravdu podlomí a jde rovnou k zemi.+

[Billy Russo]

+drží ji docela pevně, jednak proto, že by jinak slítla, a taky proto, že jí tím zabrání instinktivně ho napadnout, aspoň dokud se nevzpamatuje. Nejspíš si tím testem taky prošla, napadne ho, ale to je moc cynický, to by její představa bitvama ošlehanýho, ale rovnýho, zodpovědnýho a správnýho Billyho neřekla. Jakmile začne vnímat, jemně, ale pevně jí vykroutí zbraň z ruky, odjistí, zahodí ji na zem a ještě kousek odkopne. Nepotřebuje ji teď vidět+ Teď jsou u něj doktoři. +vyhne se odpovědi, a to ani nelže; i na prohlášení času smrti je potřeba doktor. A on vlastně vypadnul tak rychle, že doopravdy neví. Na druhou stranu, sám ji viděl střílet. moc šancí Amirovi nedává+ Tohle je vážný porušení protokolu. Nabitá zbraň kolem rekrutů v zátěžovejch situacích nemá co dělat. +poznamená tiše, a jeho prsty se pomalu, promyšleně, ale jakoby bezděky zlehka pohybují po jejích zádech, spadnout ji nenechá, jen ji k sobě trochu víc přitiskne+ Myslela sis, že to je doopravdy. Udělalas jen to, cos považovala za nejlepší. +dodá a dívá se jí do očí+