+v duchu si vynadá, jak jednoduše si zase nechá zvýšit tep na sto padesát, přitom tohle ani není její vina, a když se Becca postaví mezi ně, někde v ní se probudí intenzivní pocit provinilosti a trapnosti. Už zase ji před ním někdo chrání, už zase cítí tu neskutečnou touhu mu ublížit, praštit ho, rozdrásat a zničit na kousíčky, aby cítil aspoň zlomek studu, vzteku a frustrace, co ona. Nehledě na to, že je jí pěkně trapně, že dělá scény na návštěvě, před Payne, před Deanem, před holkama, a nabourává to, co je mezi těma dvěma, ať už je to cokoliv. A už toho má prostě dost, nemá nervy ze železa+ Podržíš ji prosím. +zamumlá směrem k Beccy a strčí jí brečící Zoe do náruče+ Víš co? Už toho mám plný zuby. +zavrčí vztekle+ tý tvojí "mám nejdelší péro v místnost" attitude, nekonečnejch výhružek a věčnýho ohlížení přes rameno. Nevím, kdo si sakra myslíš, že jseš. Nemáš monopol na jména, nemáš právo mi říkat, s kým se smím a nesmím bavit, a nemáš právo bejt pořád ještě součást mýho života. +zamává na něj vztyčeným prstem+ Máš všechny sliby, který sis vynutil, a já nejsem úplně blbá, a vím, co si mám nechat pro sebe. Takže jestli je to pro tebe tak strašnej problém a nedokážeš se přes to přenýst, tak dělej. +zasyčí, a dojde k němu až nepříjemně blízko, srdce jí buší až v krku, ale zároveň je to taky neskutečná katarze+ Přestaň o tom pořád jen plkat a zabij mě. +ušklíbne se mu do obličeje zblízka+
+Dean vyleze z koupelny, převlečenej, a s konečkama vlasů ještě mokrýma ze sprchy, a poněkud ztuhne ve dveřích. Naprosto netuší, proč si pro něj jade došel, ale to je vlastně jedno. Omluvně se usměje na Payne, ale rozloučit se můžou i po telefonu, a kdyžtak se sejdou doma+ Jo, jdeme. +vyhrkne, a chytne se upírčiný poznámky. Koukne na ni, s dítětem v náručí, bože to je tak divný, zvlášť když se beccy sophie, poprvé fakt vyplašená, pověsí na nohavici+ Promiň, neměl jsem u sebe mobil. Můžem jít. +dodá naléhavě, protože z týhle situace chce pryč než nabere obrátky. Přesto se radši zastaví asi dva metry od Jadea a blíž nejde+