Město

[The Punisher]

V jednom z milona bister, který jsou podobný jak vejce vejci si objedná pořádnou snídani a horký černý kafe. Bistro je shodou náhod nedaleko zastávky od skladišť. Dívá se z okna a na to, jak brzo ráno, je tam hromady lidí. Včetně jedný drobný křehule s batohem.

Díky madam, choďte pořád, prosím. věnuje postarší servírce pokřivenej úsměv a pustí se do jídla.

[The Punisher]

“One batch,” zabrouká a skrze odstřelovačku může vidět, jak se rozprskne mozek a na zeď za ním vymaluje rudá.

“Two batch,” jo, ušklíbne se a druhej cíl se sveze až skoro překvapeně k zemi. Zkontroluje pohyb v okolí a je to v cajku. Ti chudáci měli jen ty dva pitomce před dveřma. Nic co by ho mělo zdržet. Přehodí si zbraň přes ramena a rozběhne se dolů po železných schodech. Tihle Irové. Army boty na asfaltu ani nevydávají žádnou hlásku a když otvrá dveře, ani to nevrže. Slyší je, jak v salonku Irish pubu připíjí na oslavu svých skvělých obchodů. Vsadil by se že jedině irskou whiskey. Do ruky mu naskočí rotační kulomet. Do každý jeden. Jejich píseň se rozeřve do ticha a k irskýmu tanci zbývá už jen jediný. Těla trhané na kusy tancující v zběsilém tempu, aroma alkoholu ve vzduchu a štípané dřevo ze stolů a barového obložení. Stejně překvapivě rychle jako se objevil, tak i zmizí. Zůstanou po něm jen hromádky prázdných patron. Vrátí se zpátky na střechu, odkud před pár okamžiky přišel, do tvrzených kufrů sklidí smrtelné krásky a pevně je zacvakne. Schová pod plachtu pod výměník a s kapucí přehozenou hluboko přes tvář se vmísí do davu na ulicích. Sirény jsou slyšet blíž a blíž.

“Penny and the Dime.”

[Rebecca Altamirano]

+jednou takhle večer jí dojde smska z nejmenovanýho skrytýho čísla s adresou baru v Brooklynu, trochu zapadlej podnik, ale ne vyloženě putyka, jen adresa a nic víc+

+akorát vyjde z koupelny a vytírá si vodu z vlasů, když jí na stolku zavrčí mobil. Přivolá si ho a když si přečte zprávu, chvilku na ni zamyšleně kouká. Možná je i trošku překvapená. Nakonec ale pokrčí rameny, oblíkne se ne úplně neprakticky, ale ani moc prakticky:D Ozbrojí se a přemístí se pár ulic od udané adresy a zbytek dojde pěšky.+

[Jade]

+sedí na baru, úplně v rohu, zády ke stěně, lehce se o ni opírá zády, a z jeho těla a celýho postoje vyzařuje ta nevybitá, syrová, magnetická energie typická pro chvilky po akci. A i kdyby to nebylo zjevný z jeho očí, podél linie vlasů má ještě trochu čerstvě zaschlý krve, klouby prstů má odřený a pod koženou bundou se k němu místy lepí krev. Zabubnuje nehty o bar a rozhlídne se, na okamžik ulpí očima na blondýnce, která ho sleduje z druhý strany baru, a dopřeje si lok svýho drinku. Dá jí ještě pět minut, a pak popojede+

[Rebecca Altamirano]

+vejde do baru a krátce se rozhlédne, ani ne tak proto, aby ho našla, ale spíš jako rychlý sken osazenstva a potencionálního procenta potíží. Nicméně Jadea si všimne hned a to nejen proto, že v jeho bezprostřední blízkosti je podezřelý prázdno, jakoby se nikdo nechtěl zdržovat příliš blízko. Zvedne koutek lehce pobaveně a dojde k němu. Cestou si si všimne těch drobných detailů, lesku v očích, napětí v těle a taky cítí krev, ale ne jeho. Opře se loktem o barpult, nakloní lehce hlavu na stranu+ Bavil ses? +zadívá se mu do očí, na rtech náznak úsměvu+

[Jade]

+přimhouří oči, když se dostane do jeho zornýho pole, ale o její přítomnosti ví už od chvíle, kdy vezme za kliku. Sleduje ji, dokud nedojde až k němu, drobným gestem přivolá barmana, a objedná jí panáka téhož. Čímž považuje formálním povinnostem učiněno zadost, aspoň jí koupil pití, než postoupí ke svlíkání jejích kalhotek + Ani ne. +připustí s úšklebkem+ Ale budu. +dodá, a to intenzivní napětí za jeho očima udělá ze dvou slov cosi rozechvívajícího příslibem. Na okamžik se odmlčí, protože se objeví barman s její whiskou, a poněkud nervózně přejede pohledem z jednoho na druhýho+ Pořád mi dlužíš. +poznamená zdánlivě nesouvisle, a v očích mu blýskne způsobem, kterej naznačuje, že už ví, jaká bude splátka+

[Rebecca Altamirano]

+skutečnost, co dokážou dvě tak obyčejný slova v kombinaci s tímhle tónem a žárem v jeho očích, by ji asi měla štvát daleko víc; zjišťuje ale, že je jí to vlastně dost jedno. Usadí se na vedlejší židli, pořád otočená bokem k baru, loket opřený o desku. Krátce se podívá na barmana, když jí donese pití; pohlédne znovu na Jadea; prsty sklouzne po hladkém skle, než si ji zvedne ke rtům a napije se. Vychutná si ostrou chuť alkoholu na jazyku, než polkne a přivřenýma očima se na něj zadívá+ Vážně? A za co přesně? Už trochu ztrácím přehled. +ušklíbne se jedním koutkem a v očích jí obaveně zablýskne+

[Jade]

+její krev v jeho systému pořád ještě účinkuje, takže vnímá i detaily, který by mu možná jinak unikly; lehký rozšíření jejích zorniček, například. Ušklíbne se do svojí sklence a polkne poslední doušek+ Neříkej. +zvedne obočí+ čekal bych, že někdo jako ty si svoje dluhy kurva hlídá. +nakloní hlavu trochu na stranu a oči se mu netrpělivě zalesknou, nepozval ji tam, aby spolu rozmlouvali, to je dost evidentní. Když se k ní nakloní, jeho dlaň jí spočine na stehně, na vnitřní straně pár čísel od slabin, tak samozřejmě a sebejistě; a je z něj trochu cítit whisky, trochu cizí krev, trochu slabej závan hřebíčku, podtón kůže z jeho bundy, a cosi ostře živočišnýho. Jeho rty zůstanou těsně nad jejíma, dost blízko na to, aby cítila jeho žár, ale dost daleko, aby se jí nedotkl+ Mluvit budeme potom. +protáhne tiše, tím tónem, kterej používá jen v jediný situaci, tónem, kterýmu se neodporuje snadno. Pak se odtáhne, rty mu zkroutí lehkej úšklebek. Sama musela dobře vědět, proč jí dneska napsal, a rozhodla se přijít. Na bat položí bankovku, na moment upře pohled do jejích očí, a pak se kolem ní protáhne a zamíří ke dveřím do chodby k záchodům, s celkem zjevným pozváním+

[Rebecca Altamirano]

Je to asi k neuvěření, ale dluhy dělám jen u tebe. +ušklííbne se a potřese hlavou, jakoby tomu sama nemohla uvěřit+ Holt nikdo není dokonalý. +pokrčí rameny a znovu se napije; když se k ní nakloní, nepohne se, dívá se mu do očí s tím slabým úsměvem na rtech; cítí horko, které doslova sálá z jeho dlaně a na okamžik sklouzne pohledem na jeho rty, tak lákavě blízko. Samozřejmě, že věděla, co je tohle za rande a kdyby nechtěla, není tady. Sleduje ho pohledem až ke dveřím a trochu nevěřícně si povzdechne. Záchodky, vážně. Úplně jak na nějaký středoškolský párty:D Dopije skleničku, položí bankovku na bar vedle té Jadovy a projde dveřmi, za kterými zmizel on. Cítí, jak se jí očekávání šíří tělem, spolu s trochou napětí. Téměř jako před lovem, ale s tím rozdílem, že ona v tuhle chvíli není lovcem...+

[Jade]

Mám se cítit výjimečně? +odfrkne si pobaveně, a cestou na záchod se neohlíží, ví, že za ním půjde, a ta myšlenka ho donutí lehce samolibě zvednout koutek. Za dveřmi s mezinárodně srozumitelnou cedulkou je nijak dlouhá, momentálně prázdná chodba, která se na konci dělí na dvoje dveře, pánský a dámský. Světlo v ní zajišťuje jediná žárovka, trochu skomírající, ale prozatím dostatečná. Jakmile vejde dovnitř, kolem pasu se jí zezadu omotá jeho paže a přitáhne ji k jeho tělu; stojí napůl krytý dveřmi, čeká tam, a když vejde, polapí ji jak pavouk do sítě+ Poslušná upírka. +protáhne jí do ucha pobaveně jeho hlas, jeho klín se jí otře o zadek, takže může cítit poloviční erekci uvězněnou v jeho kalhotách; a pak je najednou v tý starý známý pozici, přitisknutá ke zdi kus vedle dveří, jeho horký, adrenalinem rozdychtěný tělo na jejím, jeho prsty jí sevřou čelist přesně tak, aby k němu musela zvednout obličej, když si dravým polibkem přivlastní její rty v invazi na celý její tělo, stehnem jí vklouzne mezi nohy a dlani na jejím boku si ji na něj trochu natlačí, přitiskne ho ke známý horkosti v jejím klínu. Intenzita jeho naléhavosti je nakažlivá, a na chvíli tak může ochutnat taky tu jeho jinou stránku, ne tu stoprocentně, chladně kontrolovanou. Tohle je přebytkovej požár, kterýmu dovoluje se rozhořet, zachvátit i ji, a když jí sklouzne rty na krk, ozdobí ho ostrým kousnutím+