Ložnice

[Gabriel]

+dívá se na ni, aby mu neunikl ani ten nejmenší záchvěv emocí v její tváři. Při její odpovědi zvedne koutek v tom zparchantělým úsměvu a prsty vklouzne co nejhlouběji. Palcem zatlačí na klitoris a zároveň se skloní a ostře ji kousne do kůže těsně pod ňadrem+ Ty už mi dávno patříš, miláčku. +zavrčí jí do kůže, stiskne mezi zuby bradavku a zatáhne+ Jen na to možná občas trochu pozapomeneš...+pousměje se a odmění ji dalším ostrým kousnutím a ohnutím prstů v jejím klíně+ Ale to nevadí. Já ti to vždycky moc rád připomenu...+zavrčí jí do rtů, než je spoutá v tvrdém, dobyvačném polibku. Vytáhne z ní prsty a vychutná si každé zachvění jejího těla; na okamžik, potřebný k tomu, aby se osvobodil z kalhoty, se odtáhne, ale hned na to si ji za boky přitáhne kousek blíž, až pnutí v ramenou ještě zesílí a provaz se ostřeji zakousne do jemné kůže na zápěstí a jediným pohybem se do ní ponoří až na dno. Zvedne jí obě nohy a opře si je o rameno a začne tvrdě přirážet, vždycky až po kořen, aby z ní pak téměř vyklouzl. Dobývá se do ní a ví, že to ještě bude pěkných pár dnů cítit. Ale přesně tak to chce a chce to i on. Chce, aby z ní byl cítit jeho pach, uvědomuje si, že za to může ten prokletý vlkodlkak v jeho domě, ale je mu to jedno. V hrudi mu zarezonuje hluboké zavrčení, když jím proběhne žárlivost a začne přirážet ještě prudčeji, krátce a čím dál rychleji.+ Jsi jenom moje. +zavrčí a sevře jí boky silněji, až tam nejspíš bude mít modřiny. Naprosto bezohledně ale chce, aby na sobě nesla jeho značky...+

[Syriana Spinnel]

Já vím. +Vydechne v odpověď dvě krátká slova, a vlastně neví jestli odpovídá na to, že mu patří, nebo že zapomíná... pravděpodobně na oboje. Pavdou je, že od té doby co mají v domě Dimitrije, to potřebuje připomínat trochu rázněji, a častěji. Je si ale sakra jistá, že stejně, jako to potřebuje ona, tak i Gabriel potřebuje dokazovat nejen sobě, že Ona mu patří a že si toho vlastnictví náležitě užívá.+ To je dobře... +zasténá v odpověď a poslední slabika se zlomí v náhlém zasténání. Paže jí zahoří bolestí a zároveň se bolest rozboří i v jiné, podstatně hlubší části těla. Ruce jí dře hrubý provaz a klín dobývá Gabriel. Cítí každý jeho pohyb, s nohama na ramenou ještě důrazněji, citlivěji, když se otírá o to nejhlubší místo v ní. S každým dalším přírazem je to silnější, a rozechvívá jí to do posledního nervového vlákna v těle. Cítí jeho emoce, jako příchuť na patře. Uvolňuje se víc a víc, nechá se polapit sladkostí rozkoše, která se v ní rozpíná a podmaňuje si ji, stejně jako vědomí, že vůbec nemusí myslet. Užívá si každý další klouzavý příraz, dokud ji podbřišek nestáhne první slastná křeč.+ Yours!

[Gabriel]

+bere si ji s postupně se zvyšující naléhavostí a prudkostí a ví, že kdyby byla jen člověk, bylo by to už příliš. Ví ale, že teď už se nemusí tolik kontrolovat. A když se pak kolem něj stáhne v první křeči vyvrcholení, ví, že už se moc dlouho ovládat nezvládne. Sevře jí boky ještě pevněji, nepatrně změní úhel a několik posledních tvrdých přirazů do jejího těla je oba dostane až na vrchol; opře se o lokty podél jejího těla, skloní hlavu a jeho horký dech se jí tříští o jizvou poznamenanou kůži na její klíční kosti.+ Mine...+zavrčí hluboce a ten zvuk jí rozechvěje až v kostech; krátce rty přejede přes jizvu a pak jí vtiskne polibek na ucho+ Jenom moje...+vydechne, trochu se nadzvedne a podívá se jí do očí+ Miluju tě, moje malá, rezavá vlčice. +poví jí a zlehka přejede rty přes její, nateklé od jeho polibků+

[Syriana Spinnel]

+Má utkvělý pocit, že i tak bude nejspíš zítra poznat z každého pohybu, jak jí Gabriel dnes vyšukal mozek z hlavy. Být člověk, tak má rozhodně vnitřní zranění. Takhle to jen bolí, ale je to bolest, kterou vítá. I když až se probere z opojení endorfiny, bude to bolet jinak. Bolestně bolet. Jenže v tuhle chvíli jí je to absolutně jedno a od stěn se v ozvěně odráží Gabrielovo jméno, společně s jeho Mine. Ano ano, jenom jeho. Dech na poznamenané, citlivé, zvrásněné kůži je poslední kapkou. Topí se v něm. topí se v extázi a jen okrajově vnímá jeho slova. A přesto je slyší zřetelně a jasně, má je totiž zapsaný hluboko v sobě. Pomalu si začne zase uvědomovat svý tělo, to že jí dřevění ruce přivázaný k pelesti a ohnutý v nepřirozeném úhlu, to jak jí tepe v klíně, jak srdce buší jak před infarktem, sladká, hutná, kořeněná vůně, která se vpíjí do její kůže a vychází z něj... Rty má rozbolavělé, nateklé a přesto by ji mohl líbat věčně. Přejede po nich jazykem a usměje se...+ děkuji... +usměje se široce a trochu se posune nahoru, aby ulevila rukám. Ne že by jí vadilo, že tam je pořád tak hezky zpoutaná.+ My tě taky moc milujeme... +zavrní spokojeně s tichounkým náznakem zavrčení její ukojené vlčice. Jo jo, rozhodně ho milují obě dvě.+

[Gabriel]

+pomalu se zase dostane pod kontrolu, lehne si vedle ní a uvolní jí ruce. Prsty jemně přeběhne přes modřiny a sedřenou kůži a vtiskne jí na zápěstí lehký polibek+ To jsme oba moc rádi...+zavrní a pousměje se. Přitiskne ji k sobě a přehodí přes ně deku.+ A teď spát, Vaše Výsosti. Čeká nás náročný den...+pošeptá jí a políbí ji na ucho+

[Syriana Spinnel]

Jistě jistě, Vaše Chlupatosti. +zamrouká mu v odpověď a pěkně se k němu přitulí. V noci sebou semtam cukne, to už jí měsíc zpívá svou lákavou píseň, kterou ji zítra znovu svede. Zdají se jí sny. Některý pěkný, některý nepěkný. A s jedním z nich se vzbudí a modlí se ke všem bohům, aby to nebyla vize budoucnosti. Vymaní se z Gabrielova objetí a cape dolů do kuchyně se napít něčeho studeného. Venku začíná tma pomalu ustupovat šeru a tak si nemusí ani rozsvěcovat. Dojde k lednici a napije se džusu rovnou z krabice....

Dimitrij: Nemůžeš dospat, zrzko? +Jeho lehce ochraptělý hlas se ozve z obýváku.+

Syriana: +Skoro se polila. Otře si hřbetem ruky koutky a děkuje všem bohům za nápad obléct si Gabrielovo tričko.+ Nět. Volá mě... +podívá se ven prosklenými okny, kde vidí stále zřetelně skoro plný měsíc.

Dimitrij: Menja tóže +zamručí v souhlasnou odpověď a temná silueta se postaví a dojde k ní.+ Voníš jako on... +lehce konečky prstů přejede po stopách provazu na pravém zápěstí.+

Syriana: právě jsem tě ve snu viděla umřít. +Vyhrkne strašně rychle, vážně ji to trochu vyděsilo a je ráda, že to ze sebe může dostat.+

Dimitrij: Bojíš se o mě, maljenkaja bolka? +pousměje se. A když zrzka jen přikývne, jeho pohled zněžní.+ Jdi spát, tvůj muž na tebe čeká. +Nakloní se k ní a dá jí pusu na čelo.+ Uvidíme se u snídaně.

Syriana: +Otočí se na patě a odpeláší rychlostí blesku zpět do ložnice. Když si zaleze zpět do postele, usnout už se jí nepodaří, ale taky už nemá ten děsnej tísnivej pocit, jak před chvílí. Nene, tohle dopadne dobře.+

[Gabriel]

+na něj úplněk působí taky, ale ne tolik jako na vlkodlaky. Na chvíli se probudí, když se Syr vrátí do postele. Hned ji k sobě přitáhne a v polospánku jí vtiskne na krk lehký polibek+ Jsi v pořádku? Děje se něco? +zamručí tlumeně do ohbí krku a ramene, aniž by otevřel oči a přitiskne ji k sobě. A nemá v úmyslu ji pustit, dokud nebudou muset vstát.+

[Syriana Spinnel]

+přitulí se k jeho teplému tělu, hlavu položenou na prsu.+ klidně spi. +Pohladí ho po rašícím strništi.+ byla jsem se napít. +Nakonec se jí podaří ještě zadřímnout díky jeho pevnému obejmutí a teplu. Když se pak probudí podruhé, Gabriel je už skoro oblečenej.+ brý ráno. +usměje se, sedne si a přitáhne kolena a opře si o ně bradu.+ je mi nějak divně, asi mám horečku a jsem nemocná... +herecky zakašle a zatváří se úmorně a zchváceně. Ze zdola z domu slyší ranní rutinní hluk, lidi jak mumlají a baví se u snídaně, cinkání nádobí.... a taky jak moc smečky vzrostla s příslibem společného lovu a adrenalin začíná startovat energii do žil. Dneska se rozhodne mnohé a vážně doufá, že v jejich prospěch.+

[Gabriel]

+otočí se k ní a musí se usmát, když je taková celá rozcuchaná a pomačkaná a děsně roztomilá+ Dobrý ráno, lásko. +oblékne si černou košili a začne si zapínat knoflíčky+ Jo tak nemocná? +přivře oči a koutek mu trochu cukne+ Kdybych tě neznal, skoro bych tě podezíral, že se bojíš...+popíchne ji a oči mu pobaveně blýsknou. Přejde k posteli, skloní se k ní a krátce, ale důkladně ji políbí.+ Bude to dobrý. +poví jí vážně a zní to skoro jako slib+ Tak šup, oblíkat. Ještě se musíš najíst. +popožene ji a sám dokončí zapínání košile. Když je Syr oblečená, společně sejdou dolů, kde vládne čilý ruch, někdo snídá, nebo dokončuje snídani, čtou se noviny, probíhají běžné ranní úkony. Jen to neurčité napětí, které je cítit v každém z nich a prostupuje celým domem, prozrazuje, že to nebude den jako každý jiný+

[Syriana Spinnel]

+přitáhne si ji k sobě, když k němu dojde a palcem ji pohladí po líčku+ Nemusíš se omlouvat. +zavrtí hlavou a pousměje se+ A nemusíš s náma, prostě řekneme, že máš na starosti smečku a protože Will pojede s náma, Dave bude mít taky jiný povinnosti, takže je jasný, že královna musí hlídat teritorium. +mrkne na ni+ To není dobrý nápad i když mám obavu, že by se jí ta představa zamlouvala. +ušklíbne se+ Ale zaplatit za to musí jen ty dvě čubky. A samozřejmě jejich vargamor. +oči mu potemní, když si na to znovu vzpomene+ Hmm no jo, už to tak bude. +zatváří se patřičně kajícně, ale současně jí zakářeně pohladí po stehně+ Je to jen pár dnů a během toho všeho jsem ti o tom zapomněl říct. Promiň. +omluví se jí taky+ Ovšem, všechno beru na sebe. +zvedne koutek pobaveně+ No když nevyjdeš...+zvedne se i s ní v náručí a odeskortuje je oba do ložnice+

Jistě jistě, Královna se postará o blaho našich milovaných poddaných. Ještě že už máme nové sousedy a nehrozí žádné vpády. +Což je důležitý, protože tentokrát by se jeho nepřítomnost mohla obejít bez nějakých obtíží.+ V pořádku, jsem ráda, že ti tak věří +protože je to tak hrozně moc pěkný a fakt je za to ráda, že se vlastně ani vůbec nezlobí.+

Po včerejším společném Lovu je v celém domě klid a všichni tak různě odpočívají a dospávají. Taktéž i vlčí vládcové ve své malé skromné ložnici. Druhý den ráno jsou podstatně odpočinutější, než předchozí den a když Syr ráno vstane, zákeřně Gabriela polechtá a kousne do hrany čelisti. Vstávej chlupáči, máme spoustu práce. Musím uklidit u mladé v pokoji, Dave ji přiveze kolem 6. večer. Taky musíme probrat s naší drahou Bolverkyní jak sakra mohla zastavit mou proměnu a +zvedne důležitě prst do vzduchu, aby jí věnoval dostatečnou pozornost.+ V noci se mi zdál sen a dostala jsem geniální nápad. Když mláďata pojedou na čundr, tak my dva, upířice a pan učitel vyrazíme na nějaký výchovný koncert. Will to tady jeden večer snad ošéfuje bez nás. Hm, hm? co ty na to? +je celá rozcuchaná a otlačená a skáče skoro jak čertík z krabičky.+