od Rebecca Altamirano » 26 lis 2019 23:15
+když podá Phurrymu ruku, čeká podobně nepříjemné pocity, jako při přemístění, ale kupodivu je to naprosto bez nepříjemných, vedlejších účinků. Se zájmem se rozhlédne kolem a musí uznat, že tohle má rozhodně styl. Neví vlastně tak docela přesně, v jaký realitě se nachází, tuhle část jejich kultury nijak podrobně nezkoumala...a pak už ani nebylo koho se ptát. Následuje Phurryho a zvědavě okukuje všechny ty očividně vzácné věcičky, až dojdou před tu věc. Zůstane stát ještě kus od Phurryho, dívá se na knihu, jakoby čekala, že když ji sledovat přestane, uštkne ji. Zvedne oči k Phurrymu a pak se zadívá znovu do vitríny, sleduje, jak ji odemyká a má chuť ho zastavit. A opravdu strašně moc nechce se té věci dotknout. Je to čisté Zlo. Co to, u všech démonů pekelených, udělá s ní, která rozhodně není vzor dobroty a ctností. Spíš naopak. Jenže pak si vybaví Vishousův hlas, zhluboka se nadechne a udělá těch posledních pár kroků k vitríně. Veškeré její instinkty, zkušenosti získané za staletí zkoumání různých magických artefaktů a to včetně těch nejtemnějších, jí velí v žádném případě na to nesahat. Jenže musí. Posílí své metafyzické štíty co nejvíc dokáže a pak to prostě udělá a vytáhne knihu z vitríny. Nestane se nic, kromě toho, že si přijde pošpiněná, nakažená. Kniha studí do rukou jako led, nicméně to se dá přežít. Vzhlédne k Phurrymu s odhodláním v očích, které ztmavly do téměř obsidiánové černi, jen drobně protkané tenkými, zlatými nitkami; Bí a Bad-Bí spojily síly, aby tuhle věc udržely na uzdě+ Fajn. Vezmi mě zpátky dolů. Vím, co mám dělat, ale potřebuju pomoc. +požádá ho a přestože zní stejně jako předtím, drobný rozdíl tam je; jakoby její hlas studil, nebyly v něm žádné emoce.+
There's hell in your eyes
So let your demons dance with mine
We'll kill each other some day
But now is not the time