Ozerova smečka

[Dimitrij Ozera]

+Rozhodí paže do stran, v trochu dramatickém gestu a všichni vlci za ním, do jednoho klesnou na koleno a vzdají Gabrielovi úctu.+

Спасибо дорогой друг. Vděčím ti za tohle všechno. +Skloní i on hlavu, v projevu úcty. Tvá pravidla přijímám a budu je dodržovat. +Přikývne vážně.+ A stejně tak celá má smečka. +Pronese to směrem k tlupě, s kterou přišel, ale je to první zákon nové smečky. A on si už sakra pohlídá, aby Jeho zákony byly dodrženy do posledního písmena. je tak nabitej po vyhraném souboji, že to chlapácké pousmání oplatí.+

Troufám si říct, že mi bylo potěšením, Маленький волк +Tentokrát se usměje opravdu.+ Ano, věřím, že budeme bratrská smečka. +Pak mu ale úsměv ztuhne, protože stejně jako Syr, i několik vlků z jeho smečky začne propadat Síle Měsíce. Střelí rychlým pohledem po Gabrielovi a po B. a už už udělá jeden krok vpřed, když se zastaví, brada ztuhlá napětím.+ Uvidíme se později. +Kývne na rozloučenou a otočí se ke své nové smečce. Vydá jim jasný povel, První společný lov začíná.+

[Rebecca Altamirano]

G: Jen z části. Největší zásluhy připiš sobě. +zvedne jeden koutek v křivém úsměvu; sílu měsíce vnímá taky, ale ne tak intenzivně jako vlkodlaci, je mu ale jasné, že by se měli co nejrychleji přesunout domů. Sotva se ale stihne obrátit k Bí, Syr se mu prohne v náručí a k proměně jí už chybí jen pár vteřin.+

+Uvědomí si, co se děje o zlomek vteřiny před tím, než Syr přepadne první vlna bolesti. Zareaguje okamžitě; přiskočí k ní a v podstatě ji vytrhne Gabrielovi z náručí. Úplně přestane vnímat okolí, v ten moment zapomene na veškerou vlčí politiku nebo hierarchii. Vidí jen Syriany zdivočelé, sytě jantarové oči a jedná naprosto instinktivně. Je neskutečně snadné povolat tu část své moci, své magie nebo možná osobnosti, která je spojená s vlky. Na okamžik se její moc rozlije do okolí, jako závan horkého větru, než ji dostane pod kontrolu a pevně chytí Syr za ruku a zadívá se jí do očí. Vlastně nevěděla přesně, co má udělat ani jestli to vůbec dokáže. Věděla jen, že musí zastavit proměnu, než se dostanou domů. Vlastně musí udělat jen opak toho, co udělala tehdy v jejím starém bytě v Dublinu, kdy ji k proměně přinutila. Povolá svoji vlčici, která je tak blízko, že téměř cítí její hrubou, černou srst, jak se jí zevnitř otírá o kůži a z toho pocitu jí na okamžik projede křečovité zachvění. Pak to ale zmizí tak náhle, jako to přišlo a ona se zaměří na nazrzlou vlčici, která je rozhodnutá dostat se ven. Jenže i ona si všimne černé vlčice, kterou zná a respektuje. Ale její příkaz, aby zůstala uvnitř, aby počkala, se jí vůbec nelíbí. Ta vlčice není alfa. Ukáže bílé zuby v bezhlesém zavrčení a znovu postoupí blíž.+ Ne. Ještě nikam nejdeš. +zavrčí Becca a vyšle ještě trochu víc své moci, aby ji zatlačila zpátky. Zrzavá vlčice si naštvaně odfrkne, ale o kousek couvne a v tu chvíli Becca ví, že se to povede.+ Gabrieli, použij přenášedlo! +houkne na něj a vůbec se nezajímá o jeho tázavý a lehce vyděšený výraz; místo toho mu hodí svoje přenášedlo a prostě arogantně očekává, že to udělá:D+ Já musím přemísit Syr, sama by to nezvládla, ani s přenášedlem. +oznámí mu a pak už na nic nečeká, pevně sevře kamarádku v náručí a přemístí je do jejich domu+

[Dimitrij Ozera]

+Uběhl už nějakej čas od doby, kdy se usadil se svou smečkou v údolí. Pravda, dalo to zabrat, a jeho tělo se bude ještě nějakej čas dávat dohromady ze všech těch zatracených výzev, ale stálo to za to. Smečka funguje. Co víc, je zdravá. Daří se tu dobře všem. Lesy kolem jsou plné zvěře a hlavně - čistého vzduchu, zeleně a přírody. V prvních týdnech prchal do hloubky zeleně každou volnou minutu a nemohl se nabažit, byl jak malý dítě, které dostane novou hračku. A vlastně to tak bylo. A Ninka! Ta přímo rozkvetla. Nikdy ji neviděl tak ve formě. Ale už to je dlouho od poslední transfuze a udělal by cokoliv, aby se v tomto stavu udržela, to znamená, že by zavolal i zrzce. Čistě kvůli Ninušce. Vůbec by ji nechtěl vidět, samozřejmě. Vůbec. Takže teď stojí na zápraží jejich lesního domku, a na dohled má domky ostatních členů smečky, v ruce má telefon a přemýšlí jestli má nebo nemá.... Venku je pěkně, ranný podzim, teplý vítr pofukuje větvemi a všechno tak voní. Listí na protějším stromu má zlatorudou barvu. Marný. Je to marný..+

S: Syriana Lupei... +ozve se v telefonu+
D: Zdravstvuj, maljenkaja volka +Pronese se svým typickým přízvukem+
S: Dimko! +i z hlasu může slyšet úsměv.+
D: Ahoj zrzko, měla bys čas se sejít?
S: Zveš mě na rande Ozero?
D: Nebuď zvědavá, ty si stará... +poučí ji důležitě a z druhé strany uslyší upřimný smích.+
S: To teda pěkně děkuju za upomínku, ale abych ti odpověděla, můžu se stavit.
D: A kdy?
S: Hm... počkej, počkej chvilku, jenom si tu něco.... +a během mrknutí oka se před ním objeví, s telefonem v ruce, s širokým úsměvem na tváři.+ jo, hned. +Típne mobil a schová ho do zadní kapsy jeansů.+
D: No ja... +pak jenom kouká, že na ni kouká z pár centimetrů.+ Ah, ahoj. +prohrábne si vlasy v tom svém typickém gestu a típne mobil.+
S: jestli je to rande, asi nejsem dostatečně vhodně oblečená
D: +zakoulí očima+ jsi krásná, vždycky +pousměje se a přestaně na ni civět.+
S: jak se má Ninka? +rozhlídne se kolem, jesti ji někde neuvidí.+
D: dobře, dobře, ale chtěl jsem tě požádat o krev, ale jsi tu tak rychle.... +zamračí se a pozve ji dovnitř do domu, kde je vše krásně v dřevě, čisté linie a pořádek.+
S: To nevadí, +mávne rukou,+ určitě tu más tu svou doktorku frankensteinovou... můžem to udělat hned.
D: Vážně? +zní překvapeně.+ Opravdu ti to nevadí?
S: Dimitri, vždyť víš že ne, zavolej ji a pak se můžem projít třeba, venku je pěkně...
D: Lupei?
S: Lupei upevňuje svoje královské mocenské postavení v jedné zemi za velkou louží, volej
D: Charašo... +díky svým mentálním alfovským kouzlům k sobě zavolá doktorku.

Doktorka: ááá paní Syriana, jde mi do rány, došly mi zásoby, jdeme na to?
S: Ano, přesně tak. Jdeme na to. Ale jeslti se na mě budete ještě chvilku takhle smát, tak se vás budu bát ještě víc, než normálně.
Doktorka: ještě pořád je ti zle u toho?
S: no....
D: pojď, +dotkne se jejího ramene a zavede ji k lavici pod oknem, aby si na ni lehla.+
S: jo, díky... +Sundá si bundu a posadí se a když vidí jak si tam doktorka chystá ty svý proprijety, tak nasucho polkne a trochu zbledne.+
D: ale no tak... +sedne si vedle ní a vezme její drobnou ruku do své a vyšle do ní trochu svého kouzla. Teplo se jí začne vpíjet do kůže a Syr se na něj podívá ve chvíli, kdy doktorka zaboří jehlu do žíly. Oči se jí trochu rozšíří a má nutkání se podívat dolů...+ ne, +vezme ji za bradu.+ koukej na mě. Vidělas venku ten strom? Barva listí je... +vezme do prstů pramen rudých vlasů...+ jako ty.
S: +usměje se víc, protože je to prostě pěkný, něco takového slyšet. Dokonale to přehluší tlukot srdce v hlavě....+
Doktorka: a je to. +založí jí ruku a posbírá si svoje věci.+ Jdu, seď, a pij.
D: dám na ni pozor, +a už se doktorce moc nevěnuje a taky pořád ještě drží v ruce ty její vlasy, který jsou děsně moc hebký a voní.+ je ti špatně?
S: ne, je mi dobře. Co jsi udělal, předtím, bylo to moc příjemný a cítila jsem sílu a klid...
D: Dal jsem ti ochutnat sílu smečky...
S: páni...
D: ve srovnání s tím co bys mohla...
S: Dimko, přestaň, oba víme, že to se nemůže stát. Mám svou smečku...
D: máš smečku, ale nejsi smečka...
S: Dost... +vstane a zavrávorá, jak se jí zamotá hlava a skončí mu v náručí ani neví jak.+
D: pomalu! +přitáhne ji k sobě a její vůně ho celého obklopí. +najednou si vzpomene na ten polibek v bazénu...+ nehýbej se... +zamručí v rozkazu a přitáhne si ji blíž, rty se otře o její krvavě rudé a jemně je ochutná. Pak víc, až ji nakonec líbá dlouze, podmanivě a tak snadno, jakoby to dělal denně. A smečka do ní vpluje, naplní ji jako džbán vodou a krev v žilách jí začne proudit jako vysokooktanový benzín.+

[Syriana Spinnel]

S: +cítí se jako napíchnutá na kapačku s adrenalinem. Všechny smysly má najednou zostřené, slyší myšlenky jiných vlků, jejich pocity a vjemy, jakoby byly její vlastní. Ví, co dělá Alex, kdo je vůbec Alex a jak se cítí, to samé Michail, Lena.... a spousta dalších vlků, o kterých nikdy předtím neslyšela. Ke každému má cestičku, a vnímá jejich zmatek, co je to za vetřelce mezi nimi.
D: +ví, že nehraje fér, ví, že naprosto sobecky zneužívá svýho postavení. Ale takhle se necítil už... desítky let. A je to sakra opojný a rychle by si na to zvykl. Jenže nic netrvá věčně a tak i když nerad, její rty propustí ze svého zajetí. Okamžitě pocítí osamělost.
S: +Probere se z toho, a oči se jí rozšíří, když se dívá do těch jeho z takové blízky. Odstrčí ho od sebe a nejradši by ho praštila. Ale....+ Jsi zatracenej parchant, kterej si myslí, že může dělat co chce. +mračí se na něj v celé své výšce, což není nic moc.+
D: +opravdu od srdce se zasměje.+ Da, to si teda dělám. A víš proč? +nahne se k ní blíž+. protože jsem alfa, a ty kdybys nebyla... palice buková... nět, dubová, bys mohla taky.
S: pořád zapomínáš, že jsme si rovni.
D: Nět, +přitáhne si ji blíž, natěsno.+ to ty zapomínáš. Ty bys chtěla, ale nemůžeš. Možná sis vybojovala svoje postavení, ale teprve teď jsi pocítila, jaké to je mít pouto se smečkou. Řekni mi, nikdy předtím jsi to necítila, že ne? Každého, i toho posledního člena smečky, všechny pocity a sílu...
S: pusť mě. +řekne mu naprosto klidně, nicméně uhodil hřebíček na hlavičku.+ Jdu domů +Zvedne se, tentokrát pomaleji, takže je to v pohodě.+
D: +Vyhoví jejímu přání.+ Až budeš chtít tohle všechno mít, víš, kde mě najdeš, +založí si ruce na hrudi a tváří se jakoby vyhrál jackpot, protože jí právě nasadil do hlavy takového brouka, jakého ještě neměla.
S: Nefandi si tak moc.
D: řekni mi, už se Lupei rozhodl risknout tvůj život a mít s tebou dítě? +zeptá se naprosto vážně.+
S: Jdi do hajzlu Ozero
D: Z tama už jsem se dostal, zrzko, a abych si odpověděl, nerozhodl, neohrozí tě.
S: V dohledný době mi nevolej, právě jsem na tebe fest vytočená
D: Jenomže já... +nechá to vyznít,+ bych ti mohl pomoct, abys to přežila, i to malý, když na to přijde.
S: +To ji zastaví v půlkroku ke dveřím. To je něco, co už dlouho...+ Zmetku +přemístí se domů bez posledního slůvka, v hlavě má ale pořád ten jeho výraz naprostý spokojenosti a ví, že nelhal. A strašně moc jí to štve a v tuhle chvíli ho i nenávidí.+

[Syriana Spinnel]

+Toulá se bezcílně po lesích, jen ona a její člověk. Její člověk se totiž trápí. Takže se dohodly, že to vezme za ni. Je to tak lepší. Ví, jak tomu zabránit. Bloumá si lesem, kontroluje hranice jejich pozemků a sem tam prohání neopatrnou vysokou. Ale i jí chybí velký černý vlk, který všechny vede. Jejich vlk. Jejich partner. I když ten druhej, je skoro stejně velký, a nebezpečný. Ohrne pysky a zavrčí na králíka, který vykoukne z nory. Kdo ví proč, její člověk za ním nechce jít. Ale její člověk teď odpočívá. Jen se proběhnou po hranici, na vrcholku té skály, přes řeku ho budou chvilku sledovat. Plíží se podrostem a pod měkkýma tlapkama se neozývá žádný hluk. Zaujme je pohyb na druhé straně řeky a tak se přikrčí uplně nízko u země, a sklopí uši. Po chvíli se přesune o metr blíž. A ještě o kousek a když udělají další krok, jejich žluté oči prozkoumávají co se děje na druhé straně, vloží tlapku do želez. Táhlé bolestné vytí se rozlehne krajem. Kňučí obě dvě a mají strach. Vlčice škube s tlapou a člověk se snaží převzít vládu, než zrzavá vlčice nohu zrasuje uplně. Bolest ochromuje celé jejich tělo a zaplavuje mozek a přeměnit se je prostě nemožné... Nic na světě je teď nezajímá, jen jak se z toho dostat, jak si zachránit levou tlapku.. Kňučí a člověk uvnitř ní řve a křičí a pláče... Ani si nevšimne, jak se přes řeku někdo rychle blíží. V jednu chvíli k nim běžela černá šmouha v druhé před nimi stojí Dimitrij. Výhružně na něj zavrčí, ale vzápětí opět zakňučí.+

D: No... šššš maljenkaja volka, to dobré bude.... +Vloží do svého hlasu moc alfy a klekne si vedle ní. Rychle zkontroluje míru poškození a není to vůbec dobré, ale v obličeji se mu nepohne ani sval.+ Poslouchej mě. +dá do toho tako kovanej příkaz, že vlkovi nezbyde nic jiného než poslechnout. Zvedne k němu hlavu a zadívá se na něj.+ Roztáhnu ted past. +Je to velká past, spíš jak na medvědy. Velké rezavé železné zuby jdou roztáhnout jen horko těžko. Dimitrij napíná svaly. Ty se mu začnou rýsovat pod kůží a z mohutným zavrčením past konečně rozevře. V tu chvíli popadne vlčici do náruče a přesune se s ní o dobrý metr a půl vedle. Položí ji do trávy a listí a zrzavá vlčice jen kníkavě sténá.+
Jde ti to moc dobře, maljenkaja volka, moc dobře. Teď se ale musíš proměnit. Slyšíš, Syr, no tak, dělej. Ukaž se krásko. No tak.... +minuty plynou a nic se neděje.+ No jak chceš, ale tohle se ti bude líbit ještě míň. Ale je to v tvém dobru. +a pak Vlčiči donutí k proměně. Nebo spíš z ní Syrianu vytrhne. Vlčí ňučení se změní v ženský výkřik plný bolesti a před ním leží najednou nahý ženský tělo, jehož levá paže je v hrozně zrasovaném stavu. Kost je přelomená na několika místech, maso rozervaný na kusy a všude je hrozně moc krve. Jasně rudý krve. Arteria Brachealis. Kurva.+ No tak no tak, ženská, sakra, cos to provedla. Na khuya! +S takovou mu tam brzo vykrvácí. Khuya!+ Syr, slyšíš mě, Syr... +Klekne si vedle ní a vypadá že zabije každýho na světě.+ Ty mi tady neumřeš, sakra! +Vykousne si kus masa ze zápěstí. Skloní se k ní a vhodí jí ho do úst. Zacpe nos a přidrží zavřenou pusu, dokud se nezačne dusit a nedonutí ji to polknout.+ Moje maso, +špičákem zubu si rozřízne zápěstí a postupuje stejně.+ Moje krev. Moje smečka. +povolá moc smečky, a vlije ji do ní. Zapálí v ní tu koudel a nalije do ní moc smečky. Spojí ji s nimi a vytvoří nové pouto, silné, zlaté pouto a všichni dají kousek sebe, aby jí daly sílu se uzdravit. Syr otevře prudce blankytně modré oči, střetne se s těmi jeho a vzápětí omdlí.+

[Dimitrij Ozera]

+Podebere a opatrně zvedne bledé bezvládné tělo a opatrně jí položí nemocnou ruku na hrudník. Krvácení se díky smečce zmírnilo, ale přesto okamžitě začne barvit bledou kůži břicha a ztrácet se v záhybech... Ty nádherně ohnivě rudé vlasy splývají jako němá opona a lechtají ho na stehnech. Každý krok který udělá vyvažuje tak, aby na ni nepřenášel vůbec žádný otřesy. Celou její váhu drží na svých rukou a přesto se ani nezadýchá. Smečka už na něj čeká, včetně doktorky na jejím skvěle vybavéném operačním sále. To byla jedna z prvních věcí, keré tam zařídil, i s ordinací. Když ji pokládá na zeleným suknem potažený vyšetřovací stůl, sám zamazaný od její krve, všimne si doktorčina vážného výrazu.+ Sprav ji. +přikáže jí. Doktorka se na něj podívá, a vážně mu odpoví, že není bůh. Bude vůbec ráda, když s tou rukou bude hýbat.+ Sprav ji! +přikáže jí znovu a po celou dobu zůstane u ní. Vzdálí se jen na tolik, aby se oblékl. Sleduje, jak doktorka precizně rozděluje úkoly. Napojili ji na nějaký přístroje a teď jeden pípá v rytmu Syrianina srdce. Hrozně moc pomalu. Je tam ticho, že by se dalo krájet a nikdo nemluví. Jen píp, píp, píp, pípání. Paradoxně ho to uklidňuje. Dívá se, jak uzlovité prsty doktorky prozkoumávají zranění a jak se vší vážností začne sešívat poraněnou cévu. Jakoby štupovala punčochy. Když zastaví krvácení, oddechne si. Vyklouzne na chodbu a zavolá tomu jedinému člověkovi, kterému by volal rád. Zvoní to strašně moc dlouho, a tak se přes dveře dívá, jak doktorka zakončuje stehy a chystá se, Hospodine, to je vrtačka, chvilku na ni fascinovaně kouká. Když telefon nikdo nebere, típne to. Ale aby se teď vrátil dovnitř, to nejde, doktorka právě provrátává kosti. Tak zavolá znovu. A kupodivu už to netrvá tak dlouho.+

G: +několik vteřin zírá na číslo, no nakonec to zvedne+ Jo, slyším. Co se děje? +zavrčí místo pozdravu+

D: Tvoje žena je na operačním sále, chytla se do pasti na medvěda. +Neobtěžuje se s pozdravem, oba vědí, jak na tom jsou a tak přejde rovnou k věci. Přes okno na dveřích sleduje, jak doktorka sešroubovává kosti k sobě a vrže při tom zubama. Bude to muset ještě 4x zopakovat. Toho, kdo tam nastražil tu past, by vraždil dlouho a rád.+

G:+ztuhne uprostřed pohybu a pohledem se setká s Bí, která ho pozoruje zpoza otevřeného notebooku+ Jak je na tom? +hlas mu poněkud skřípe a ze všeho nejradši by řekl Bí, aby je okamžitě přemístila domů+

D: Přežije to. +řekne a věří tomu.+ ale ta její ruka… +nechá to vyznít.+ Doktorka říkala, že o ni nepřijde. Jen jsem si říkal, že bys to měl vědět.

G: +zavře na chvíli oči a snaží se uklidnit+ Dobře. +řekne nakonec a po chvíli dodá+ Díky. Mám tam poslat Beccu? +zeptá se pak v reakci na upírky výraz+

D: Nět, jen dej vědět svým vlkům, aby ji nehledali. +odmlčí se na chvíli.+ Přijeď si pro ni sám, nikomu jinému ji nevydám. Postarám se o ni. Máš mé slovo. +řekne vážně.+

G:+teď se zarazí znovu+ Tak moment. Je u tebe? +zeptá se pomalu, hlas pečlivě kontrolovaný, ale oči mu planou bledě žlutým ohněm+ Dám vědět svým vlkům, aby pro ni přijeli...Nechceme ti přidělávat žádný starosti...+dodá ještě, ale hlas mu zase trochu zaskřípe+

D: Da, našel jsem ji v železech. Nemůže být teď převezena, je na sále. +zvýší trochu hlas, protože mu to asi nedošlo.+ Nejsou starosti. Vděčím jí za mou dceru. +hlas má pevný a rozhodnutý, prostě ji nedá do péče nikomu jinému než tomu zatracenému tupci na druhé straně.+ Musím jít. +řekne najednou. V jednu chvíli kouká jak doktorka s trpělivostí montuje kosti k sobě v druhé jak zabodává dlouho jehlu rázným bodem skoro, ne skoro, ale přímo do srdce a prudce mačká píst.+

Doktorka: prudce klesl tlak. Adrenalin. +dodá jenom a sleduje, jak se sinusoida zase srovnává.+ hodná holka. +broukne si spíš pro sebe, když se to srovná a vrátí se k té řezničině. Teď je na řadě vše pořádně vydesinfikovat a sešít k sobě. Pak se bude sádrovat.+

G: Jestli je to tak zlý, že se nemůže vyléčit sama, pošlu tam Bí. Vyléčí ji. +dodá s jistotou, ale i určitým podtónem zoufalství v hlase. No pak zaslechne v pozadí doktorku a tuší, že ten vlkodlak hodlá zavěsit.+ Do tří dnů jsme doma. +štěkne jen a zavěsí, než stihne dodat "a jestli se jí ještě něco stane, umřeš"+

D: Poslední Lupeiova slova skoro neslyšel, protože prostě telefon típnul. Byla to ztráta času. Tady je ho víc potřeba.+ Co mám dělat, pověz. +podívá se na doktorku a pohladí Syr po čele a uhladí jí vlasy.

Doktorka: potřebuji ji nadzvednout, musím jí ruku zasádrovat, a pak přisádrovat k hrudníku, bude mít krunýř odsud, po sem. +Ukáže mu to a vysvětlí mu, jak ji držet, aby s ní moc nehýbal a přitom měla prostor. +Pak spolu víc jak hodinu pokrývají to malé drobné tělo vrstvami sádry a mluví jen když je potřeba trochu upravit pozici. Když jsou hotový, je venku už tma.+ Teď je to jen na ní, nevím jestli jsi jí pomohl.... +podívá se na něj vážně, protože to, že ji přijal do smečky jí dá možná zabrat mnohem víc, než to zranění+. Každopádně jsi jí zachránil život. Teď ji zahřej a nech odpočívat. +Sundá si rukavice a odejde se umýt.+

D: +Znovu vezme Syr do náručí a opatrně ji přenese k sobě do ložnice. Položí ji do středu postele a vleze si k ní. A nejen on. Za chvíli se do pokoje začnou trousit další členové smečky a přidávají se k nim. Opatrně obklopí malou drobnou rusovlásku a předávají jí svou sílu a teplo.+

[Syriana Spinnel]

+První, co si začne uvědomovat, je bolest. Bolest tak intenzivní, že je jí z toho špatně. Je hrozně vedro a je celá zmáčená potem a má žízeň. V puse má vyprahlo a jazyk se lepí na patro. Ale ta bolest ne a ne přespat. Asi má přeleženou ruku.... Ruku! v tu chvíli si okamžitě vzpomene a pokusí se s ní pohnout. Nejde to. Bohové nemá ruku. Zas a zas to zkouší, ale nic se nedějě. V panice zakřičí a otevře oči a chce se na ni podívat, ale všude jsou jen nějaké části těl a kůže.... Prudce oddechuje, horečkou skleněné oči zaplavené panikou, už už se chystá provést něco definitivního, když ji pevně někdo položí dlaň na tvář a donutí otočit hlavu.+

D: ššššš, klid, všechno je v pořádku, +mluví rozvážně a klidně a jemně jí palcem krouží po líčku.+

S: +Dimitrij. Zvláštní. Pohled na něj ji docela uklidnil. A nejen to, uvnitř sebe pocítíla takový příval klidu a tepla, že je to jak balzám na rozdrásanou kůži.

D: +Skrz pouto smečky pošle ostatní vlky z místnosti pryč a postel se najednou stává prázdnější a prázdnější. Až tam zbydou jen oni dva.+

S: +Merline, kde se tu ti lidé vzali? Oči má stále ještě horečnatě rozšířené a jak se postel vyprazdňuje, rozklepe ji zimnice. Znovu se pokusí pohnout, ale pak si uvědomí, že nemá ruku, o kterou by se opřela. Po tváři se jí zkoulí slza.+

D: +Ať chce, nebo ne, přitáhne si ji k sobě a zahřívá ji vlastním tělem, když se rozklepe. A když se pak sesype, jen ji hladí po vlasech.+ Neplač, všechno dobré bude +brouká rusky a hrozně by chtěl převzít tu její bolest. Cítí ji. Jako nepříjemné bodání na konci pouta, ale zatím to udělat nemůže.+

S: vždyť nemám ruku.... +kňourne regulérně a vzlykne a schová se v jeho náručí ještě víc. Nepodívá se tam, nechce to vidět. Stačí že cítí jak moc to bolí.+

D: co nemáš? +vyjeveně zopakuje a pak se hrdelně úlevně rozesměje+. Samozřejmě že máš ruku, doktorce to dalo zabrat, ale máš ji, ty trdlo. +Opatrně i s ní v náručí vstane a postaví se před zrcadlo. Krunýř ze sádry má kolem celého hrudníku. Nechá ji, aby se sama přesvědčila.

S: +Vrtí hlavou, protože tomu nevěří. Určitě ji... Vyjeveně se na sebe dívá a vidí jen obrovský kus bílé zabírající celé její tělo, od pupíku až po krk. Jen pravá ruka z toho vyčuhuje a krk s hlavou. Gabriel mě zabije, bleskne jí hlavou a zadívá se na Dimitrije, kterej se snaží na ni nekoukat.+ Musím na záchod, +pípne a míní tak, aby ji postavil na zem. Jenže on místo toho přejde k oné místnosti, jsa ji posadit na požadované místo.+

D: Zapomeň na to. Ani náhodou tě nepostavím, přišlas o několik litrů krve a můžeš být vůbec ráda, že žiješ. Tak šup, pak jdeš zpátky do postele, máš horečku nejmín 43 stupňů. Musíme do tebe dostat tekutiny.

S: +Otevře pusu, že se s ním začne hádat, ale další vlna bolesti a zimnice ji donutí to přehodnotit. Je jí fakt mizerně. Takže se prostě jen zavře, vykoná potřebu a po nějaký chvíli se nechá zas odnést do peřin.+ Gabriel... +polkne a hrůzou se jí zježí chloupky na krku... Při představě.... Zavrtí hlavou a zavře oči. Tohle je hrozný průser. A přitom dělala všechno co měla. Nikde neriskovala svůj život, nikomu nepomáhala zabíjet bohy, jen chodila na procházky.

D: +Hodí na sebe tepláky a přidrží jí sklenici s brčkem, aby se mohla pořádně napít.+ Gabriel už to ví. +řekne, zatímco sleduje jak bledne znovu, jak když málem vykrvácela.+

S: +Asi bude mít další zástavu srdce.+ Ví? +vypískne a nějak se nedokáže nadechnout.+

D: ježiš ženská už mě přestaň děsit. A vůbec lež v klidu, musím ti píchnout další dávku antibiotik, ty železa byla strašně rezavá. Ví. +Tak jako celých předešlých třináct hodin, co jí každou hodinu píchal dávku, postupuje strategicky. I když teď je vzhůru.+ Nekoukej. +Provede to rychle, přesně jak mu doktorka ukazovala.+ Za dva a půl dne si pro tebe přijde.

S: +Je jí tak hrozně špatně, že bude asi zvracet. Z toho všeho. Gabriel to ví, injekce, horečka....+ Dimko, co mám s rukou? +Ne, pořád se na ni nechce dívat. Za to raději sleduje jeho. Má moc pěkný a hbitý prsty, a prsteníček delší než prostředníček, všimne si.+

D: No... +promne si bradu a pak vezme ze stolu hřeben, co tam přinesla Ninka, když se na Syr přišla podívat, a začne jí kartáčovat vlasy.+ Máš na pěti místech sešroubované kosti. Sešitou hlavní tepnu a svaly. +Jemně protahuje po celé délce pramen po prameni a pak, až jsou jako tekutý rudý kov, jí zaplete cop.+ Ruka se uzdraví. Budou jizvy, ale budeš s ní asi moct hýbat.

S: +Je to ještě horší, než hrozné. Tohle nevyléčí kouzlem. Není blázen. A nevyléčí to ani Becca, kdyby tady ovšem byla. Ze dvou týdnů se stal měsíc a ta hrozná osamělost na ni zase dolehne, ale ne na dlouho. Náhle ji zaplaví příliv přátelství a podpory a je to moc pěkný. Tak počkat.+ Dimko, cos to udělal? +vystrašeně se na něj zadívá a jestli ruka byla průser, tak tohle je kurva kardinální průser.+

D: +Hluboce se nadechne přesně v tom okamžiku, kdy jí to dojde.+ nebudu se ti omlouvat. Umřela bys. +Pak trochu uhne pohledem.+ Nemohl bych se dívat jak mi vykrvácíš v náručí. +Zároveň s tím pevně zablokuje jejich společné pouto. Což ona samozřejmě neví.+ Jak jsem řekl, všechno dobré bude. A teď spi. V antibiotikách je uspávadlo. Doktorka říkala že to urychlí hojení. I když za dva dny to stejně nestihneš. +Odpoví jí tak na nevyřčenou otázku.+

S: +A opravdu. Jdou na ni dřímoty. Zase si vleze k ní do postele a nabídne jí, že se o něj může opřít. Syr to po chvíli udělá. Položí si hlavu na jeho hrudník a poslouchá tlukot srdce, silný a pravidelný. Začne klimbat.+ Dimko?

D: hmmm

S: spasibo +špitne jenom a propadne se do léčivého spánku.+

D: в любое время мой маленький волк, для тебя в любое время.

[Dimitrij Ozera]

+Hlídá ji celou noc. Pravidelně pokračuje v dávkách antibiotik a pak ještě i nějakou druhou injekcí na srážení krve. Doktorka ji přišla taky zkontrolovat, ale Syr to celé prospala. Celou noc ji drží a podpírá, aby si aspoň trochu odpočinula a ulevil jí od nepohodlné sádry. Ví, že spí tvrdě, a tak ji s klidem může pozorovat. Jak uvolněnou má tvář, a vypadá sotva na dospělou, hladká a bledá kůže bez vrásek. Přejede palcem po konturách a pak přes rty. Jeho vlastní si vzpomenou na polibek. Zavře oči a rozhodne se taky chvíli prospat, bylo to sakra náročný a má energii už jen díky smečce. Je potřeba se dobít. Na chvíli si zdřímne.+

S: +Vzbudí ji zachrápání do ucha. Není to nic hrozného, ale přesto, není na to zvyklá. Chvíli kouká do blednoucí tmy, nábytek má jen nepatrné obrysy a hodiny tiše tikají. V domě je klid. Dimitrij vedle ní pravidelně oddechuje. Nepatrně otočí hlavu, aby na něj viděla. Pramen dlouhých vlasů mu spadl přes obličej a na tváři má výrazné strniště. Zvedne ruku, že mu jej oddělá a nic.... jen palčivá bolest jí zasáhne. Blbej nápad. Tak jo. Dobře, spí s jiným chlapem v posteli, v jeho domě. Bohové, jsme všichni mrtví. Pomyslí si a úzkost jí rozbuší srdce. Opatrně se zkusí posadit, a i když je nemotorná jako tank v záhonku, podaří se jí ho neprobudit. Muselo mu dát zabrat, starat se o ni celou tu dobu. Fajn, posadit se šlo. Tak teď stoupnout. Přense váhu na nohy a i když se jí zatočí hlava, tak je umanutá jak pařez, takže stojí. Dojde znovu k zrcadlu, cítí se přitom jak stoletá stařenka a odhodlaně se na sebe podívá. Děs. Dlouze se nadechne a vydechne. Zavře oči.+ Accio mikina +zašeptá sotva slyšitelně a vzápětí má v ruce velkou mikinu, vonící po Dimkovi. Nasoukat se do ní za pomocí jedné ruky, je jako to nejlepší cirkusové číslo. Ale nakonec to jde. Má ji až po kolena skoro. Bezva. Když se rozhodne, že půjdu Gabrielovi zavolat, vrzne jí prkno pod nohou a Dimitrij se posadí na posteli rychlostí blesku.+

D: Ani se nehni. +Zavrčí a celý rozespalý se vyhrabe z postele, popadne ji a vrátí do pelechu.+ Neumíš vůbec poslouchat, +mručí a nejradši by ji tam přikurtoval.+ řekl jsem ti, že se odsud ani nehneš, a ty si zas děláš co chceš. +Jo, je na ni naštvaný, copak nikdy nemůže poslechnout co se jí řekne?+

S: Potřebuješ si odpočinout... +vystrčí umanutě bradu a v odpověď je jí jen ještě vzteklejší zavrčení.+ Je mi už dost dobře... +No protesty jsou asi zbytečný. TAkže se celá zpruzená opře o čelo postele a kouká do svítajícího světla venku.+

D: +Sedne si tak, že je přímo před ní a má ji jako pod mikroskopem.+ Proč jsi byla na hranici pozemku? +zeptá se na věc, která ho zajímá od samého začátku.+ a proč jsi byla vlk? mimochodem už několik dní. Copak nevíš, že čím déle jsi vlk, tím hůř získáváš kontrolu zpět?

S: +Oči se jí rozšíří překvapením. To neměla sakra ani páru, to jako vážně?+ To vážně? +zeptá se nahlas a připadá si jak pako. Jenže pak si uvědomí, jak její vlčice nechtěla, aby se proměnila.+ Ona mě chránila, a... +zkousne si ret.+ Posledních pár dní mi nebylo zrovna psychicky nejlíp, a Rudá se rozhodla, že si potřebuju od všech těch nepříjemných emocí odpočinout, a vzala si nás na starost. Myslím, že tě chtěla nenápadně pozorovat. +Zvedne k němu oči a vidí jeho zamyšlený výraz.+ Co je?

D: Někdy se už lidi nevrátí, a tvoje vlčí část je dost silná aby... Je dobře, že jsi ve smečce. Pomůžu ti. +usměje se měkce a když to takhle podá, ani se na něj nemůže zlobit.+ Takže jste mě chtěli vidět hm? +zahýbe na ni obočím a to jak jí sklouzne pohled po jeho břicho je moc příjemný.+ Myslím, že se můžeš vynadívat i z blízka. +mrkne na ni, a konečně se jí dostane do tváře trochu barvy. To když se začervená.+

S: Dimko... +povzdechne si a jen se čelem opře o jeho rameno.+ Myslím, že nás G. zabije oba dva. +a zas je jí prostě smutno. Hrozně moc jí chybí a představa že se s ním po tak dlouhé době uvidí tady, takhle....+

D: Dobré to bude... Lupei je sice osina, ale udělal by pro tebe cokoliv, možná mu to chvilku potrvá, ale zvykne si.

[Syriana Spinnel]

+Jak se jeden den přelije v druhý a do Gabrielova příjezdu už zbývá jenom nějakých 36 hodin, připadá si víc a víc jako chycená v nějaké zatracené pasti. Nejhorší na tom všem je, že není ani chvilku sama. Neustále je obklopená nějakými vlky, které už zná jmény a pozná jejich pachy a kteří se pořád mají potřebu lísat a mazlit. Je to strašně šílený, v jejich smečce žádné pacy čmuchy neprobíhají, nebo když jo, tak v naprosto minimální míře od tohohle. Ale... už jí to nevadí tak moc jako prve. Hlavně proto, že je jí po tom líp. Když tady nejsou vlci, je tady Ninka. Celou dobu spolu mluvili anglicky a ta holka má na jazyky talent, mluví krásně. A i když ji na pár hodin rozptýlila, pak to přišlo znovu. Hrůza z toho, co nastane až si pro ni Gabriel přijde. Když se Dimitrij, vonící po sprše vrátí do pokoje, zamyšleně se na něj podívá.+

S: Měla bych se vrátit domů, a ušetřit tě všech problémů. +Dimitrij na ni chvilku kouká, jako by jí narostla druhá hlava a pak se zase začne smát.+

D: +protřepe si prstama vlasy, až jich pár dopadne na Syr.+ Mé problémy začaly, už když jsem ti poprvé napsal ten zatracený dopis, zrzko. +Přejde k ní, sedne si do nohou postele a to, že ona je v jeho posteli se mu prostě líbí.+ Nechci s nimi teď končit. +usměje se a pohladí ji po lýtku.+

S: +protočí oči a připadá si naprosto zoufale.+ Jak to můžeš takhle zlehčovat a být naprosto v klidu? Neudělal jsi nic špatného a stejně budeš první, po kom +polkne,+ na kom si Gabriel bude chtít schladit žáhu. +ano, je to tak. Bojí se reakce svého muže.+ Nechci abyste se zase zmlátili. Nechci vidět zbitého ani jednoho z vás.

D: Maljenkaja volka, +povzdechne si a pak, jak šelma když loví kořist, se přesune k ní. Břichem jí přitom klouže po pokožce lýtka a stehna.+ Je roztomilé, že ti na mě tak záleží. Jasně, že jsem v klidu. Dokážu si totiž jasně představit, jak bych reagoval já, pochybuju že Lupeiova reakce bude o moc jiná.... A jestli je to tak, jak si myslím... +pousměje se, když jí pak zákeřně ukradne polibek.+ Kdyby bylo na mě, neopustila bys tuhle postel už nikdy. +přilísne se k ní a čarodějka může cítit, jak moc by si to přál.+ Ale není.

S: +Z toho, že mezi nimi dvěma je vzájemná chemie v šoku není, ale z toho, jak se jí líbí, když se k ní tak blíží a zřetelně po ní touží i v tomto stavu ano. Po polibku, celá bez dechu, zkousne ret a opře si hlavu o polštáře.+ Ale není to na tobě. A popravdě tohle moc šance na to, že přežijeme, nezvyšuje. Dimo, prosím, slib mi, že ho nebudeš provokovat, prosím. +Tohle slovo moc často neříká, a teď dokonce dvakrát v jedné větě. Wow.+

D: +Opře se o loket, nohy propletené v kotnících s jejími.+ Mě to momentálně zvyšuje šance celkem dost. +mrkne na ni významně a pak se zase zasměje.+ Promiň, když te si vždycky tak hezky začervenáš... +vezme do ruky prsty zasádrované ruky a obkrouží tenké zlaté nitky na jejím prsteníčku.+ Doktorka říkala, že ho budeme muset rozstřihnout, když tě operovala... +koukne na ni a pod prsty se mu zformuje jméno jeho souseda.+ nedovolil jsem jí to. Vím, že je to tvůj manžel, a opravdu upřímně to akceptuji, a slibuji, že ho nebudu provokovat, když nebude provokovat on mě. Je to fér?

S: +No páni, představa, že by přišla o ten prstýnek v ní vyvolá pocity na zvracení.+ Děkuji. Jsem ráda, žes jí to nedovolil, to bych možná radši přišla o ten prst +usměje se a pocit marnosti ji zas dostane.+ Copak projedou nemůžeš ustoupit od toho kdo z vás dvou má větší.... +no když vidí s jakým nadšeným očekáváním se těší až to dopoví, tak to radši neudělá+. od toho kdo dočurá dál?

D: Možná, že pro jednou udělám výjimku +pronese zamyšleně.+ A jsem si jistý, že ti klidně můžu ukázat jak na tom jsem s tou velikostí... A taky bych chtěl vidět jak se tváříš při představách, jaký to asi je...+bingo, právě ji nachytal a to ani nemusel použít pouto.+ Ani netušíš, jak moc jsi sexy, když takhle rudneš. +Zavrčí nízko položeným tónem a Syr se uvnitř rozlije teplo.... Ježiši ženská... +přitiskne se k ní a přitáhne k sobě.+ To jak voníš mě dohání k šílenství..

S: +Merline, co se to děje, je rozlámaná na padrť a stejně to ani vzdáleně nepomůže tomu, nepocítit vzrušení. Ne, dost, to prostě ne. Ne, ne, ne.+ Mám hlad! +vyhrkne první stopku, která ji napadne, a ví, že je dostatečně důležitá, aby ji nemohl ignorovat.+

D: +Zarazí se okamžitě.+ Hlad? +dlouze se nadechne, napočítá do milionu a vydechne.+ Jasně, zařídím to. +to citelné sexuální napětí mírně poleví.+ Nakrmíme tě a pak se můžem podívat na nějaký film hm?

S: Děkuji... +za to, že jsi dal zpátečku....+ to bude bezva. +Když odejde z pokoje, vydechne úlevou a cítí se jak na okraji propasti, do které málem spadla.+

[Rebecca Altamirano]

B: +když si je jistá, že je Gabriel bezpečně z doslechu, pečlivě zavře dveře a ještě pro jistotu zašeptá ševelissimo. A pak po dlouhé době vyčaruje svého Patrona a pošle ho se vzkazem přes celý oceán, až do Rumunských lesů. Když se obrovský, stříbrně zářící tvor objeví v domě Ozerovy smečky, jako něco, co nejspíš musí patřit do samotného pekla, přesto z něj nikdo nemá zlý pocit. Spíš naopak, jakoby kolem sebe šířil teplo a bezpečí, když neomylně najde Dimitrije a promluví na něj Beccyiným hlasem+ Za deset vteřin ti zazvoní telefon a opoaž se to nevzít. +hlas je tak skutečný, že není těžké si představit upírky výraz, včetně arogantního úšklebku+

D: +Myšlenkama právě svléká ze Syr tu obrovskou mikinu a rozbaluje si ji jako předčasný vánoční dárek. Mechanicky chystá obložený sendvič s trhaným masem a tak nadskočí až skoro metr do vzduchu, když vidí to… bůh ví, co to vlastně je. Ale když to promluví Rebeccy hlasem, jen mu zavržou zuby.+ или что +zavrčí napruženě, a i s tácem se vrátí do pokoje. Stihne to tak tak.+

B: Tak to vyklop. Co se stalo. A myslím, co všechno se stalo. +vynechá zdvořilou předehru a jde hned na věc+ a trpělivost není moje silná stránka ani když mám mnohem lepší náladu než teď. +zavrčí do telefonu+

S: +Položí jídlo před Syr a natáhne se pro mobil, které tam řve jak zblázněné.+ Ja slušu! +odpoví do mobilu a bez nějakých dalších řečí ho podá Syr, která je zas bledá jak stěna. A on je nasranej.+
Ehm, ahoj B. No. Mám ruku a celý hrudník v gipsu. Rudá šlápla do pasti. Dimko mě našel.+odmlčí se a kouká na něj, jak tam stojí ruky založené jak bůh pomsty. To mají asi všichni alfové ve výbavě.+ A zachránil mi život. Díky smečce

B: +jen protočí oči na tu jeho stručnou odpověď a pak poslouchá Syr a trochu cítí, jak jí tuhne čelist.+ Syr. +řekne velmi pomalu, naprosto kontrolovaným tónem+ Jak ti zachránil život. +položí zcela konkrétní otázku, i když tuší, co asi uslyší+

S: +Zkousne si ret a i když ji u toho nevidí, ošije se pod jejím tónem.+ Ty železa mi prořízly tepnu v paži. Vykrvácela bych během několika málo minut B. +Řekne jí nejdřív, než vyklopí to, na co se ptala.+ Přijal mě do smečky. +Zavře oči, aby se nemusela dívat na Dima, který slyší každý slovo+

B: +několik dlouhých vteřin je úplně ticho, jen tam někde tisíce kilometrů daleko, zavře oči a intenzivně si přeje, aby řekla apríl+ To je fantastický. +řekne pak a krátce se zasměje, moc příjemný to ale není.+ Co myslíš, zabije ho Gabriel sám, nebo budu mít tu čest já? +zamyslí se nahlas a sarkasmus z toho přímo cáká+

S: +otevře oči, a v naprostým zoufalství se podívá na Dimitrije, který ji teď uhranutě sleduje+. Jestli máte dost rozumu, poděkujete mu, že mi nemusíte stát nad hrobem. +Ucedí a najednou je strašně moc naštvaná. Na Gabriel, že tam prostě s ní nebyl, na Beccu, která všechno vidí hned jasně a zřetelně a možná by mohla být někdy víc kámoška než… Na Dimitrije, který jí zas zamíchal život jak hrnek s kafem.+ Kdy přijedete

B: Já si to uvědomuju, ale já taky nemám pocit, že mi tě krade jiný chlap, víš? +ubezpečí ji a pak si povzdechne a trochu zoufale si prohrábne vlasy+ Jsem ráda, že budeš v pořádku. Když se to tak vezme, udělal jen to, co já, abych tě zachránila tehdy poprvé...+pokrčí lehce rameny; snad to tak uvidí i Gabriel. Časem. Achjo, kurevsky na hovno. V tu chvíli jí na notebooku pípne upozornění a na mapě se červená tečka změní na zelenou. Narovná se na židli, jakoby ji píchla vosa+ Když bohové budou stát při nás, tak nejdýl zítra ráno. +stiskne pár kláves a načte si podrobnou mapu+ Musím jít, honey. Vyřešit jeden americký problém. Snaž se nedostat do žádných dalších problémů. +pousměje se trochu, zatímco se dívá na rozlehlou mapu Los Angeles+

S: +Au. Tak to zabolí, protože asi trefila hřebíček na hlavičku, zvlášť když se Dimitrij jenom ušklíbne.+ Můžu tě ubezpečit, že mě nikdo nekrade. +hrozně moc by jí chtěla říct spoustu věcí, ale ne když Dimitrij poslouchá.+ B. Jak moc je na tom G…. Jak je na tom? +hlas se jí trochu zatřese, to jak má stažené hrdlo.+ Jo já vím, ale zachránil mě. +pokrčí rameny i když to nevidí.+ Cože? Vy jste to ještě nedokončili? +hlas jí vyletí vzhůru, to přece není možný, je to víc jak měsíc.+ No jo, tak jdi… +sklouzne do polštářů a ruka ji kurilsky bolí, a celé je to všechno na kundu, a nálada jí klesla pod bod mrazu+.

B: Zuří. +pokrčí rameny a potvrdí tak, co sama tuší+ Jo, zachránil. Asi mu poděkuju. +cukne trochu koutky+ Bohužel ne. Devin je vyhnal ze smečky a jsem sama v šoku, jak dobře se ty děvky umí skrývat. Ale teď už neutečou...+prohlásí s jistotou+ A ty buď v klidu a uzdravuj se. Nějak to srovnáme. +poví jí konejšivě a usměje se+ Tak snad brzy naviděnou, alfo...+rozloučí se a jen maličko zákeřně jí připomene její postavení+

S: Řekni mu, že ho… +zarazí se…+ Dej pozor na svého alfu, bolverku. +Dá do toho celou svou moc a i přes telefon může B. Cítit, jak moc kované příkaz to byl.+ Vyřiď to tam a zítra vás budeme čekat. +pousměje se trochu.+ Becs, ať neudělá nějakou pitomost. Čau. +Típne mobil a nejradši by do něčeho bušila.+