Noční klub, Praha

[Noční Klub]

*pan Ho znovu kývne* Myslím, že jsem udělal, co bylo v mých silách, aby vše proběhlo bez problému. Ovšem zaručit nic nemohu, přece jen je pan Postrach jiný, než kdokoliv, koho jsem za svůj život potkal, nedokážu předvídat, co všechno by se mohlo pokazit. Také existuje možnost, že proměna neproběhne, nevíme, jestli je schopen mít potomky. Upíří.*dodá poněkud škrobeně* Prosím, nenechte se rušit, postup jsme probrali *koukne Postracha a poodstoupí, aby jim dal prostor*

[Postrach]

*jen panu ho kývne a sundá si sako a přejde k Man, posadí se vedle ní, chvíli si ji prohlíží* Ještě pořád si to můžeš rozmyslet. *řekne a když vidí její přimhouřený pohled, tak se pousměje a lehce natočí hlavu* slyším bít tvoje srdce...abys nedostala infarkt, ještě než začneme...*poznamená, za což si vyslouží bouchnutí do ramene a opovržlivé odfrknutí od Man* Tak můžu? Budu se snažit, aby to bolelo co nejmíň.*přitáhne si ji k sobě a lehce ji políbí do vlasů na tvář, pak se trochu odtáhne a vezme do prstů její ruku, naposled po ní koukne, pak se skloní nad bledou kůží a opatrně se zakousne v loketní jamce do žíly. Nasaje krev, ne do úst, ale do špičáků, které jsou duté a uzpůsobené na přeměnu. Po chvíli se odtáhne, slízne nepatrnou kapku krve ze rtů a zadívá se na ni* V pořádku?

[Manori]

*sleduje Postracha, zatne čelisti, když ucítí na kůži ostré zuby, za okamžik je po všem* Jo, v pohodě...skoro jako normální odběr krve...*uculí se* Takže...teď...čekat*konstatuje*

[Noční Klub]

*pan Ho zvedne hlavu od nějaký lejster, které tam vyplňuje* Ano..teď musíme několik hodin čekat, než se krev, kterou vám pan Postrach vzal, transformuje a bude možné ji vrátit zpět. Pak započne samotná proměna.*přikývne a s tím se odmlčí*

[Postrach]

*po čtyřech hodinách postup zopakuje, tentokrát krev, kterou jí prve vzal, vrátí do krevního oběhu...narovná se a ranky po kousnutí se zase v mžiku stáhnou. Pak jim nezbývá než čekat, tak se stáhnou z ošetřovny nahoru do jejich pokojů, kde se Man stočí do klubíčka na posteli a očekává, co to s ní udělá*

[Manori]

*usne trhaným spánkem,celou noc se nic neděje, jen sebou občas škubne a probere se, zjistí, že vedle ní Postrach leží, šedé oči v šeru pokoje ji bedlivě sledují* Hmpf...*vyjádří se a stočí se mu do náruče a znovu usne...nad ránem se probere...vymaní se jemně z Postrachova objetí a jde do koupelny..tam na sebe hledí do zrcadla notnou chvíli* houby upír..zombie...a po pořádné kocovině...*zhodnotí se. Když se vrátí zpátky do pokoje, stojí na stolku snídaně*

[Postrach]

Dobré ráno...*řekne měkce* musíš zatím něco jíst a pít...*vysvětlí, když vidí, jak na to kouká...nechá ji nasnídat, pak přijde pan Ho se podívat, jestli je všechno v normálu, nakonec odejde poměrně spokojen* Vypadáš, jako bys přecházela chřipku...*poznamená, kdy si ji tak prohlíží*raději si běž lehnout...*uloží ji zase do postele* Kdybys něco potřebovala, křikni, budu poblíž...*vycouvá z pokoje s prázdným nádobím a nechá ji odpočívat...mezitím pořeší pár neodkladných záležitostí po síti, někteří z klubu si udělají malou vycházku za akcí, ale on zůstane, stejně jako pan Ho*

[Manori]

*chvíli se převaluje v posteli, pak si přitáhne notebook, že bude něco dělat, ale nemůže se na nic soustředit...nakonec usne...večer její teplota prudce stoupne přes čtyřicítku, horko z ní přímo sálá.*

[Postrach]

*vrátí se...sedne si na kraj postele a přejede ji rukou po rozpáleném čele...pak jí opatrně otevře pusu a vytahá vypadlé plomby, aby se neudusila...zůstane u ní sedět, nehybný ve tmě*

[Manori]

*zůstává v limbu, zdánlivě se nic nového neděje, jen ji postupně tu a tam zmizí drobná vráska, mizí všechny jizvy z předchozích bojů...a pak...přestane dýchat*