od Jade » 06 pro 2019 01:07
+Takhle na dálku krev z drobné ranky ani cítit nemůže, spíš ji tuší, než že by o ní věděl. vpije se očima do jejích a v těch jeho je výzva, varovnej podtón a to probouzející se intenzivní cosi, co mrazí a spaluje zároveň, slibuje, a zároveň šeptá uteč... a pak mu zmizí před očima. Najednou je na střeše sám, vítr se lehce otírá o jeho rozpálenou kůži, ale přesto někde v žaludku cítí ten instinktivní pocit, kterej mu už párkrát zachránil krk, takovou neuchopitelnou jistotu, že nezmizela. Cítí ji, jako závan vůně, která zbyde v místnosti, jako slabou vlnku na hladině ještě dlouho poté, co kámen zmizí na dně. A dobře taky vnímá to sotva patrné zabrnění magie na tetování pod tričkem. Lehce promne prsty o sebe a přimhouří oči, a pak je pomalu zavře, a poprvé se tomu lehce poddá. Vždycky využíval tetování, jeho magii i potenciál, k posílení vlastní magie, vlastních sil, čerpal z něj jako ze studny. Teď udělá opak, a dovolí si sledovat, kam ho zavede, nechá tu lehkou vibraci nepatrně zesílit. Jako kdyby jeho vlastní tep trochu zpomalil, možná na chvilku i zadrží dech. Je to jako slabej tah kdesi pod jeho kůží, vábí, volá, magie hledá svůj zdroj, a on hledá ji. Je to jiná magie, nepochází z něj, a zároveň vlastně ano, už prorostlá s jeho jádrem, ale temnější, hladovější, živená jeho vlastní touhou a hladem; chce ji, touží po ní, loví ji, dokud ji neuloví, nepohltí, nespálí na pot a prach a vášeň, dokud nebude jeho, ve všech smyslech toho slova. Probudí tu potřebu, propojí ji s magií v tetování, nechá ji ze sebe vyvřít. Z temnoty začnou vyrůstat barvy, černá postupně světlá. A pak realita začne ztrácet na obrysech, a cosi jiného naopak začne sílit, ne cosi, ale kdosi. Pořád ji nevidí ani neslyší, ale intenzita její magie za komínem slabě žhne. Není to silný, ale on umí hledat stopy jako loveckej pes, a když nějakou získá, nepustí. Rty mu zvlní úšklebek. Vlna magie se cihlami komínu protáhne za půl vteřiny, jako by tam ani nebyly, a přitiskne ji k té zdi, jako obruč kolem pasu, dva tlaky nutí její zápěstí lnout ke chladné omítce, a další ji nutí držet hlavu zpříma, jako by už jeho prsty svíraly její hrdlo, tím samozřejmým způsobem, jako by tam jeho ruka patřila odjakživa. I can see you now, vydechne jí jeho hlas do ucha, přestože on sám se ještě ani nepohnul. Vlnka magie jí sklouzne pod oblečením v letmém pohlazení, sotva se jí dotýká, tak dráždivě lehounce, jak by to opravdové prsty nikdy nedokázaly. Přilne k její kůži a proklouzne jí po těle, a ví, kudy zamířit, zná ty místa, co ji rozechvějí, krutě a důvěrně. Protáhne se záhyby jejího klína, aniž by se její kalhotky byť o milimetr pohnuly, a odhalí, že tahle hra dělá víc, než jen zrychluje její tep. Tlak magie v tu chvíli trochu zesílí a na okamžik připomíná jeho prsty víc, než by bylo zdrávo, jo, udělat z ní orgasmem roztřesenej uzlík aniž by se jí jen dotkl by mu bylo podobný, ale ne, to by bylo moc jednoduchý. Když otevře oči, zorničky se mu zalesknou, a pomalu k ní vykročí. Nespěchá, ne. Nechá ji vychutnat si každej moment, kdy se k ní blíží+
I'll wrap my hands around your neck so tight...
...with love.