Noční klub, Praha

[Noční Klub]

*pan Ho chodí po ošetřovně, zkoumá vzorky, nakonec se posadí za stolem a jak ho něco napadne, sáhne po propisce, že si to sepíše...ale nedostane se ani k druhému slovu, když se za ním ozve rachot a lomoz, bleskově se otočí a vidí, jak sebou Man mele. V první chvíli se lekne, že je to nějaký druh záchvatu, že její systém prostě selhává a odmítá přijmout změny, které nastaly. Neváhá a ve vteřině skočí k lůžku, chytí ji pevně, aby si nemohla sama ublížit a čeká až to přejde...když se zdá, že nápor polevil, opatrně ji pustí, zkusí tep, pak ji nadzvedne víčko a posvítí do oka. Zřítelnice nejprve nereaguje, pak se stáhne, znovu roztáhne, jako by se rozhodla bojovat se světlem, pak se zachvěje, jako by se zornice nemohla upamatovat, jak a co udělat* Pokračuje to...*vydechne pan Ho pro sebe a zhasne malou baterku, kterou odloží na stolek za sebou a skloní se nad papír na stolku, aby si poznamenal vývoj situace. V příští vteřině letí vzduchem, papír stále v ruce a spolu s ním i ten stolek, kapačka a nějaké lékařské propriety*

[Manori]

*snaží se bojovat, ale něco ji brání, to ji naštve ještě víc, někde vzadu ji hlásek podvědomí připomene, co vlastně se s ní má dít a děje. To uvědomění si ji zasáhne jako blesk, následovaný skutečným oslepujícím světlem, které se jí zakousne do mozku a na chvíli ji paralyzuje. Pak světlo zmizne a znovu se kolem ní stahuje temnota. Tentokrát se nenechá upokojit, instinktivně se natáhne po něčem, co by ji mohlo pomoct. A něco v ní ji odpoví, v první chvíli ji napadne, že konečně má pod kontrolou svou magii, pak se to něco pohne, něco nového, ale ne cizího..nakonec se dívá do vnitřní tváře svého nového já. Vykřikne, když jí ten vjem zahltí, potopí se do svého odrazu, škubne sebou, aby se neutopila sama v sobě, praští do toho víru rozmazaných barev vší silou....*

[Postrach]

*zrovna dokončují dole "rozsudek", když se Postrach narovná a zaposlouchá se do ticha katakomb, přimhouří oči, není si jistý, ale zdá se mu, že něco zaslechl...v příští vteřině si už je jistý, to už sprintuje chodbou, po točitých schodech nahoru, slyší běžet za ním i zbytek Klubu, ale nemůžou mu stačit, takže je za chvilku nechá za sebou, prolétne klubovou místnosti a rozrazí dveře do ošetřovny, jen aby málem zakopl o zvedajícího se pana Ho. Automaticky mu podá ruku, aby ho vytáhl na nohy a pak ztuhne uprostřed pohybu. Dívá se doprostřed místnosti, kde se o lůžko opírá mžourající Man* No konečně...*vydechne a v příští vteřině je u ní, pana Ho nechá posbírat si svou ztracenou hrdost a binec po zemi*

[Manori]

*snaží se rozkoukat a neupadnout zároveň, nemůže nějak zpracovat, proč se pan Ho válí po zemi, pak se šíleně lekne, když se s velkým rachotem otevřou dveře, a další co vidí, jsou známé šedé oči* dělám co-*nedořekne, jak ji Postrach sevře v náručí, chytí se ho, opře se o něj a poprvé jí takhle nepřijde studený na dotek*

[Noční Klub]

*to už dorazí i zbytek osazenstva, šprajcne se ve dveřích...pan Ho se mezitím sebere a tváří se orientálně* Já to věděla!*zavýskne Karolína a natáhne ruku k Tobiášovi, ten jen neochotně vytáhne bankovku a strčí jí ji do dlaně. Chudák vyžle Ulriška skáče za upírama* Co? Co! Tak Co!!*snaží se přes ně nahlédnout, nakonec nevybíravě dloubne některé pod žebra, tak jí uhnou, nakoukne dovnitř, usměje se od ucha k uchu* no právě včas...už tady bylo nedýchatelno...*zamrká a zas zajede do své počítačové svatyně*

[Manori]

Omlouvám se, pane Ho...*omluví se Číňanovi formálně, když si uvědomí, že za tu spoušť může ona*

[Postrach]

Vy jste se vsadili?*pozdvihne obočí a sjede oba pohledem*

[Noční Klub]

No...ehm..*kroutí se Tobiáš pod tím pohledem jak žížala na háčku* Jo. Já jsem říkala, že se určitě ještě dneska probere...*přisadí si blondýna a vycouvají zase ze dveří, ze kterých je expeduje pan Ho. Ten zkontroluje Man, nakonec se sejdou ve společenské místnosti, pan Ho si ke stolečku přitáhne vodní dýmku, chvíli bafá, než se dá do řeči* Myslím, že nakonec to nebyl tak špatný vývoj, vzhledem ke skutečnostem a nedostatku informací...*nakolik ho ty odlišnosti mezi oběma tábory upírů znervózňují už dlouhou dobu si nechá pro sebe* Samozřejmě, Manori ještě bude chvíli trvat, než se dovyvine upíří zrak...standardně by se tak mělo stát zhruba po týdnu od vyvinutých špičáků...pak budou všechny upíří znaky kompletní. *potáhne z dýmky a vyfoukne kouřový kroužek* Ovšem celkové dovyvinutí sil a schopností, to je běh na delší trať. Ani v případě běžného druhu se naši vědci nemohou shodnout na délce a průběhu. Víte,*podívá se na přítomné starší upíry* že normálně trvá vývoj asi dva roky..z toho největší nárůst schopností lze vypozorovat prvního půl roku. V tomhle případě,*zadívá se na Man* se můžou dít věci jinak. Dvojnásobně, protože nevím, jaký vliv měla změna na vaše magické schopnosti. Každopádně budou nutné průběžné kontroly a testy, cokoliv neobvyklého mi hlaste...pokusíme se najít řešení. Do praktických věcí věřím že vás zasvětí pan Postrach, koneckonců je to váš stvořitel.*usměje se mírně vrásčitý malý muž a odmlčí se, jak řekl vše, co měl prozatím na srdci*

Měli bychom uspořádat oslavu!*ozve se zas Karolína a ostatní ženské osazenstvo se toho hned chytne* ale bez té tvé studené rybí, Tobiáši...*poznamená Hanako a nakrčí nos* Jo, hlavně že tady Postrachův jídelníček vám vadí ještě víc...ale já jsem vždycky to největší prase, že?*zamručí nespokojeně Tobiáš, pak polkne a omluvně se pousměje na Manori* a Manořin taky....i když... to sis fakt nevybrala dobře...*neubrání se znechucenému úšklebku*

[Manori]

*poslouchá pana Ho a přikyvuje, nestojí o další nedobrovolné domácí vězení ve vlastní hlavě. Uculí se, jak se tam dohadujou, při narážce na stravu jen sjede Tobiáše se sladkým úsměvem* Nezapomeň, že teď jsem Gandalf se zubama...pane spisovateli...*dloubne do něj, když jde kolem nahoru dát si sprchu a v duchu si říká, jestli je vůbec ještě "Gandalf"...aby z ní spíš nebyl "Radegast", potom zážitku v bezvědomí*

[Postrach]

*jen potřese hlavou, jak je na pořadu dne oblíbená hádka na téma, kdo co jí a kdo je větší čuně a úkosem se podívá na Tomislava* Takhle budeš za chvíli v kuchyni bez práce..*poznamená, ale když se Tomislav jen výmluvně zadívá Smetánkovým směrem, tak se pousměje* pravda...*když Man odejde nahoru, přesune se k panu Ho a chvíli se baví bokem od ostatních, které nechá se dohadovat. Nakonec se narovná* Stačilo..*utne je jediným tichým slůvkem, ale sklapnou spolehlivě všichni* Někdo by měl jít dolů zaházet našeho posledního "klienta".*najednou mají všichni moc práce a rozprchnou se, jak se nikomu dolů do katakomb s pavouky nechce. Nakonec se zvedna Hanako, která speciálně si nechce Postracha ničím naštvat a jde dolů...místnost se vylidní/vyupíří, jak si jde zase každý po svém. Jen pan Ho zůstane, pokuřuje....odněkud přiběhne z toulek Kocour a lehne si mu na klín*