Ložnice

[Byron]

Tak jo. +usměje se, obejme ji a tulí si ji k sobě a děsně nenápadně jí voní k vlasům+

[Victoria]

třeba tam budou mít terasu. +napadne ji, a když ji takhle drží, má pocit, že by třeba zvládla být venku+ díky, Byrone. že mě držíš pohromadě. +usměje se prostě+

[Byron]

Já tě budu držet pořád. +usměje se na ni a lehounce ji políbí+ Miluju tě, kočko.

[Victoria]

já doufám, že budeš. +usměje se taky trochu a je jí u něj přece jen o něco líp+ já tebe taky. moc. +pousměje se mu do rtů+

[Victoria]

+je pěkně deštivý podzimní dopoledne, takže jsou zalezlý a nechce se jim nic, Vicky sedí v okně se Zoe a koukají spolu, jak venku prší, a Zo šťourá prstem po skle, jak po něm tečou kapky. Sophi zatím leze v peřinách po byronovi a zdolává peřinový hory tam kde má byron pokrčený kolena, a vypráví mu co bylo ve školce, a nezavře pusu+

[Byron]

Jo? +culí se a poslouchá Sophii a sleduje je všechny a cítí, že je fakt šťastnej+

[Victoria]

+ve školce už dělají podzimní výtvory, takže mají doma milion obtisknutých listů a kaštanových zvířat a všeho možnýho, a sophie mu vypráví, jak dupla v holinkách do louže a děsně to stříkalo, a skulí se mu přitom na břicho+ no teda ty máš ale studený nohy! +vykulí vicky oči, když sáhne na malou+ honem pod peřinu. +uculí se, chytne ji do náruče, a odnese ji taky do postele+

[Byron]

Jo? já taky moc rád skáču do kaluží a cákám. +zazubí se na ni a udělá jim tam místo a dá Vicky malou pusu+

[Victoria]

+sophi mu sdělí, že ona ale cáká výš a dál, a vicky se schová k němu pod peřinu a strčí mu nohy mezi lýtka, pač je má taky studený, dá mu nenápadnou pusu na rty a pokusí se zachumlat i Zoe, ale ta moc nechce ležet+

[Byron]

No jistě, že umíš. +přikýžvne s úsměvem a zahřívá Vicky a chytne ji za ruku a proplete s ní prsty+