od Payne » 25 pro 2020 22:51
+jak hodiny pomalu plynou, střídavě se probouzí a zase usíná, obvykle když někdo vejde nebo uslyší nějaké kroky poblíž dveří, což zase tak často nebývá. Když se objeví doktorka, tváří se naprosto neviditelně, ale nenápadně ji pozoruje, protože takovéhle kouzlení ještě neměla možnost vidět a pravda je, že jí to fascinuje. Jak ale slíbila, nijak neotravuje, nezasahuje, nevyptává se. Zjistí taky, že součástí pokoje je díkybohům koupelna i záchod, takže ani kvůli tomu nemusí opustit pokoj a courat se po chodbách, což se jí opravdu hodně nechce. Žízeň zažene vodou s kohoutku a hned se zase vrátí do křesla. Trochu urovná Deanovi přikrývku, i když to vlastně není moc potřeba, jemně ho pohladí konečky prstů po neobvázané tváři a přijde jí opravdu nefér, že výbuch zasáhl levou polovinu tváře, když tu pravou už zdobí jizvy od lamie. Na okamžik jí napadne, jestli bude mít jizvy i po tomhle zranění, ale ve skutečnosti jí na tom nezáleží. Větší strach má z toho, jak by se s tím srovnal on sám+ Na jizvy kašlu, doufám, že to víš. +zašeptá do ticha a trochu se pousměje, jakoby ho o tom chtěla ujistit, přestože netuší, jestli ji vůbec nějak vnímá. Znovu se schoulí v křesle, ale než stihne usnout, otevřou se dveře. Podívá se tam a čeká zase doktorku, proto ji o to víc překvapí, že vejde víc lidí najednou. Přelétne je všechny pohledem, do očí jí vklouzne ostražitý výraz, ale pak pozná Lauru, chvilku před tím, než ji osloví ona+ Ahoj. Ne, to nevadí. Určitě by byl rád, že jste přišli. Kromě toho...nikam nejdu. Za prvé nechci. A za druhý...nemůžu. +cukne jí trochu koutek, protože je to vlastně docela vtipný.+ Ale kdybyste tu chtěli být s ním sami, tak...před dveře snad můžu...? +navrhne potom, za to by jí snad nikdo hlavu ukousnout nemusel:D+
I'm not a victim. I'm a survivor.