Ložnice

[Byron]

Budu moc rád, když budeš sama sebou. +usměje se na ni a dá jí pusu+ Jo, jdeme. ++uculí se na ni, chytne ji do náruče a vezme ji na postel+

[Victoria]

+chytne peřinu, aby jim nespadla, a na posteli si pod ni vleze+ já někdy nevim, kdo to je. +koukne na něj provinile+ jako, já. někdy... mám pocit, že celej život hraju před každým tolik různejch rolí, že nakonec nezbejvá nic, co je doopravdy já. +přejede si rukou po obličeji+

[Byron]

To je na prd, lásko. +tulí si ji k sobě v posteli a oba je pečlivě omotá peřinou, any na ně odnikud netáhlo+ Já myslím, že ty jseš ty a jseš naprosto dokonalá. +koukne na ni tak opravdově+

[Victoria]

jo, tak se to dá taky říct. +zasměje se+ já nechci bejt dokonalá, to je děsnej tlak. a navíc je to nuda. +usměje se a dá mu pusu+ chci bejt tvoje. +pousměje se+

[Byron]

No to je teda děsně moc velká nuda. +souhlasí s ní+ Jseš moje. +uculí se a ještě víc ji obějme+ Napořád seš moje. +uculí se a chytne ji za ruku a pohladí ji po prstýnku+

[Victoria]

mně se líbí, že máme svý chyby. je to takový víc opravdový. +pousměje se a uvelebí se u něj, a stiskne mu prsty+ je to divný, co? strašně mi to vadilo. na začátku. bejt tvoje, bejt něčí. Patřit k někomu. dneska mi to připadá jako ta nejvíc uklidňující věc na světě.

[Byron]

Vážně? +koukne na ni děsně moc opravdově+ Vážně tě to uklidňuje? +pousměje se, páč si nemůže pomoct+ Za to jsem rád.

[Victoria]

jasně že jo. +usměje se+ to sem ti nikdy neřekla? +pokrčí omluvně rameny+ jseš moje doma. už... z toho mám menší strach. asi. +vtiskne mu malou pusu+ no, pořád z toho mám strach. +připustí+ ale nechci se tomu bránit. +uculí se+

[Byron]

Budeme to dělat pomalu, jo? +usměje se na ni+ Jenom prostě budeme dělat jedno za druhým a ono to nějak dopadne. +zazubí se na ni nadějně, páč je to pořád trochu cvok+

[Victoria]

jo? budeme to dělat pomalu? +uchichtne se, pač má mozek dvanáctiletýho kluka+ jo, jeden den po druhým. +usměje se a přikývne, a pak se k němu natáhne a pohladí ho rty po rtech, vděčně a pěkně+