Pracovna a kancelář

[Gabriel]

Dobře, ta já si na to dám pozor...+slíbí vážně a v očích mu pobaveně zablýskne+ Jo, to asi jsem...+souhlasí s úšklebkem, vyjede jí rukama vzhůru po bocích a stáhne z ní tričko, který tam odhodí někam na zem. Dlaněmi sevře její ňadra, skloní se k ní a zatímco jednu bradavku dráždí prsty, druhou sevře mezi rty a začne ji laskat jazykem, občas trochu zkousne a zatáhne za ni, přesně na té hranici, kdy už by to mohlo skoro bolet.+ Hmm..a kde jinde? +zavrčí do jemné kůže; rukou sjede dolů, rozepne jí kalhoty a vklouzne do kalhotek, kde ho přivítá to zvoucí, horké vlhko...Spokojeně zavrčí a znovu spoutá v divokém polibku její rty+

[Syriana Spinnel]

+Celkem aktivně spolupracuje, protože ji dost rajcuje představa, jak si Gabriel při každém, jakémkoliv, jednání vzpomene, jak ji přímo na tomhle stole pěkně vyšukal mozek z hlavy. Což se taky stalo. Když se trhaný dech začne ustálovat do pravidelného mělkého rytmu, a srdce přestává bušit jako splašené, ze rtů jí splyne polohlasný smích. Posbírá se, stejně jako svoje myšlení a znovu se na stole posadí, naprosto uspokojená a vláčná, příjemně rozbolavělá na těch správných místech.+ přiznávám, že teď už trochu unavená jsem. +Pousměje se a pohladí ho po krtinkém strništi.+ asi ti přestávám stačit, jak stárnu +vyzubí se a rozhlédne se, kde všude má oblečení.+

[Gabriel]

+sklouzne jí rty po hraně čelisti a vtiskne polibek na tepnu pulzující ve stále zrychleném rytmu+ No to jsme tedy pěkný pár stařešinů. +zvedne koutek v úsměvu, natáhne se a ze stolní lampy sundá její kalhotky. Podrží je na prstě před ní a v očích mu zablýskne+ Nehledáš tohle? +zvedne obočí pobaveně a užívá si výhled naplno, zatímco se obléká+ Takže si půjdem lehnout, to je jednoduchý. +rozhodne potom, vstane a prostě ji zvedne do náruče a odnese do jejich ložnice+

[Syriana Spinnel]

hmmm, to teda, je vidět, že senilníme a měli bychom si dopřát tu dovolenou a zasloužený odpočinek. +Zavrtí pobaveně hlavou, jak si tam notují a pak jí v očích blikne světýlko+. přesně tohle hledám +culí se a pak se uculí o poznání víc.+ A aby sis vzpomněl co jsi tady na tom stole páchal, nechám ti je tady pěkně v šuflíku na památku. +mrkne na něj, natáhne si kalhoty a pěkně mu prádýlko uloží do šuplíčku vedle nějakého pravítka, kalkulačky a papírů.+ Jak prosté, milý Watsone. +souhlasně zadeklamuje nad jeho geniálním nápadem.+ Do postele prosím, můj pane a vládče. +Uvelebí se mu v náručí a nechá se nést jak královna. Kterou taky je, že +

[Gabriel]

+Konečně, po několika hodinách práce, odloží propisku, opře se v židli a protáhne se. Odměnou mu je takové zapraskání za krkem, až si na chvíli pomyslí, že si určitě zlomil vaz. Opatrně pohne hlavou na jednu a pak i na druhou stranu, promne si zátylek a zavře oči.+ Myslím, že už jsem fakt starej. +zamručí polohlasem a podívá se kolik je hodin. Tři ráno. Hmpf.+ Nejspíš čas odebrat se do královského lože. Prázdného. +přejede si dlaní přes obličej a zvedne se. Přejde k oknu a zadívá se ven, z kterého ale nevidí nic než tmu, kvůli světlu v pracovně a černočerné tmě venku. Místo toho zírá na svůj vlastní odraz, ale ani ten vlastně nevidí. Před očima se mu promítnou poslední dva měsíce a i týdny před tím, kdy se Syr a smečkou hledali svého syna a lovili jeho únosce. Chápal proč Syr chtěla být nějakou dobu pryč z domu, ale ať se propadne do pekel, jestli nenáviděl každou vteřinu, kdy tady nebyla. S pomocí smečky a taky Beccy udělali všechno, co šlo, aby se nic podobného už nikdy neopakovalo. Lhal by, kdyby řekl, že mu upírčina kousavá poznámka o nejzabezpečenějším domě na světě, a to včetně všech věznic, neudělala radost. Přesně to totiž chtěl. Bezpečí pro svou rodinu. A teď bylo konečně hotovo, takže se jeho družka a syn můžou vrátit domů... Jeho syn... Pořád byly chvíle, kdy mu to přišlo neuvěřitelné. A přesto to za pár dní budou tři roky, co svůj vztah, plný rozchodů a shledání, konečně zpečetili i oficiálně. Při vzpomínce na všechny ty roky se neovládne a musí se pousmát. Jo. Rozhodně ani jeden den neměl čas se nudit. A byl si jistý, že přesně tak to bude vždycky...+ Je čas vrátit se domů, má královno...+pronese tiše, ale ví, že se tahle zpráva přes jejich pouto dostane přesně tam, kam má. S tím se otočí, vypne počítač, zhasne světlo a zamíří do jejich ložnice. Ve které dnes naposledy bude spát sám...+

[Syriana Spinnel]

+V Dublinu si Syr vypomáhá balením jejich věcí díky kouzlům. Díky Merlin za ně, protože jinak by jejich věci nezabalila ještě za měsíc. Když zalepí poslední krabici, je již hodně hluboká noc, venku je černočerná tma a pod očima má černočerné kruhy. Možná, že jakmile se vrátí domů, bude moct spát déle než pár trhaných hodin... Skrze pouto, jež mají s Gabrielem, ucítí jeho vůni a slyší jeho hlas. Prostoupí ji vnitřní teplo a pocit toho jak moc jí chybí se ještě prohloubí.+ Už brzy, Vaše Chlupatosti. +odpoví mu a rozhledne se kolem sebe, přičemž jí padne zrak na kalendář na lince. No páni, budou mít výročí. Pousměje se, když si jasně a zřetelně vybaví jejich svatební den. Jak byla dobitá, z té akce s Beccs a jak na ně fráterník valil oči... Impulzivně se rozhodne. Jediným švihnutím hůlky odešle všechna jejich zavazadla do Bukureště, kde se s tichým lupnutím objeví úhledně naskládané v kuchyni podél linky. Důkladně zabezpečí byt, jež opouští a zvedne Sorinka do náruče. Je to už docela tíha, na takové malé škvrně. Přivine jej k sobě a vdechne jeho stále ještě trochu miminkovskou vůni. To se nikdy neomrzí. Pak zavře oči, a během pár vteřin se objeví ve smečkové kuchyni a všechny tolik známé pachy na ni začnou dopadat. Podívá se k místu, kde tenkrát v klidu pila kafe a Sorin kolem ní proběhl.... Ne, ne, ne! To už je pryč. Rázně se otočí a ztichlým domem propustí své smysly. Pracovna, jak jinak. Kde by jinde mohl Gabriel být než tam, když ho tu v tom nechala koupat. Je opravdu zvědavá, kdo ji vyzve jako první. Schody do patra vyběhne s prckem v náručí neuvěřitelnou rychlostí a vzápětí už klepe tichounce na dveře pracovny.+ KLEP. KLEP.+

[Gabriel]

+zrovna když se odvrátí od okna a natáhne se přes křeslo aby vypnul počítač, ucítí její vůni jen okamžik před tím, než se ozve zaklepání. Na okamžik překvapeně ztuhne a vzápětí dvěma dlouhými kroky přejde ke dveřím a otevře je. Chvilku se na ni bezeslova dívá a pak se mu koutek zvlní do toho jeho úsměvu, který prozrazuje, jak je sám se sebou nechutně spokojený+ Marně přemýšlím, jestli někdy na moje volání skrz pouto zareagovala takhle rychle. +natáhne se po ní a pevně je oba obejme, ale dává si pozor, aby Sorina moc nemačkal+ Nedělej to moc často, zvykl bych si. +zamručí jí do vlasů a spokojeně se nadechne její vůně+ Chyběli jste mi...+vydechne pak tiše a odtáhne se kousek, aby jí viděl do očí a nakonec se konečně skloní a políbí ji. No jejich princátko jim moc prostoru nedopřeje, protože se začne kroutit, vrtět a kňourat, že chce dolů. Zjevně si na domov nezapomněl a nejspíš chtěl okamžitě vyrazit terorizovat ostatní vlčata:D+ Na to zapomeňte Výsosti, jde se spát. +koukne na něj přísně, ale zrádný úsměv úplně zamaskovat nedokáže+

[Syriana Spinnel]

*and voilá, ladies and gentlemans, here we go again. Jeden jediný pohled na vlčího krále ji semele jak vodopád. I s tím jeho parchantským úšklebkem.* moc si nefanděte Vaše Chlupatosti, zrovna jsem neměla nic jinýho na práci. *v jeho náručí se ale ztratí tak dokonale jako vždycky. Cítí tu toliko známou a milovanou vůni, vůni domova a bezpečí a konečně jsou kompletní.* V žádném případě nemůžu dovolit, aby sis jen trochu zvykl, že tě snad poslouchám, *koutky jí však cuknou a když ji konečně políbí. Je to zase jako tenkrát…* ještě jeden den, a už bych se bez tebe pomátla úplně. * Sorin má však zcela odlišné zájmy, protože pachy domu jsou mu tak známé, a přesto… natáhne své malé baculaté ručičky ke svému otci. Syr v žádném případě nemíní pustit Gabriela. Je toho tolik, co by mu chtěla říct a kdyby byl Sorinek lidské miminko…. Jenomže není, je to vlčí miminko které se právě vzbudilo a během chvilky se v zářícím světle promění do vlčí podoby, protože už je tak chytrý, že ví, že v téhle podobě má mnohem větší mobilitu.* Myslím že tak na další tři hodiny máme o zábavu postaráno. *pousměje se unaveně, ale spokojeně.*

[Gabriel]

+tlumeně se její odpovědi zasměje a políbí ji do vlasů+ Dobře, s tím asi dokážu žít. +připustí pobaveně a když k němu Sorin natáhne ručky, jeho pohled zněžní.+ Ale ale, jestli ty nejsi nějak moc chytrý. +poznamená s pobaveným úsměvem a vezme vlče do náručí. Syr ale nepustí, naopak si ji přitiskne k boku a zamíří do jejich ložnice.+ Nevadí, zavřeme se v ložnici, tam může řádit jak chce dokud neusne. +vyřeší to hned jednoduše+ A mezitím ti můžu vylíčit, jaký úpravy zabezpečení tady provedla Becca. Taky prohlásila, že je to momentálně asi nejbzepečnější dům na světě. Včetně věznic. +ušklíbne se na ni a otevře dveře do ložnice.+ Ale znáš ji, má tendence neustále přehánět. +dodá pobaveně; zavře dveře a pak opatrně postaví Sorina na zem, který okamžitě zamíří ke svému hracímu koutku, kde chvilku likviduje hračky po "vlkovsku", ale nakonec se zase promění, protože ruce jsou ruce. To už taky pochopil.+ Tak, potomek zabaven, takže si teď můžeme vlézt do naší dokonalý postele a ty mi povyprávíš, cos dělala. A taky jak se cítíš...? +dodá nakonec a trochu zkoumavě se na ni zadívá. Jo, všechno to kolem hledání Sorina a lovu jeho únosců a i to potom, dalo jim všem pěkně zabrat+

[Syriana Spinnel]

Je to to nejchytřejší vlče na světě. Přísahám, že v Dublinu budeme muset přinejmenším vymalovat. +pousměje se a když vejdou k nim do ložnice, kde to tak hezky voní, kde je to jejich. Pozoruje Gabriela, jak vypustí Sorinka a pak si sedne do ušáku.+ Přísahám, že jestli se dotkne jakákoliv část mého těla postele, tak okamžitě usnu. Natáhne si nohy a chvilku se jenom pase pohledem na těle svého dokonalého manžela.+ Nejzabezpečenější dům na světě včetně věznice... +Nechá si to v hlavě rozležet.+ Jestli se někdy něco podobného stane znovu, přísahám, že mě to zabije. +Koukne na Sorinka, který je jako lidský dítko zcela nekoordinovaný+ Povyprávím. +ukáže na něj prstem a pak s ním zahýbe v jasném gestu, kterým ho k sobě volá. Pak se mu usádlí na toliko známém klíně, rukama ho obejme kolem krku a hlavu zaboří do té jamky.+ Chyběl jsi mi každou vteřinu, co jsme byli v Dublinu. No, dělala... často jsme chodili na procházky, už skoro nepotřebuje kočár. Skoro se nepromněňoval, když kolem sebe neměl tolik ostatních vlků, nicméně dvakrát jsem musela vymazat paměť, když se proměnil venku... +zasměje se, protože ty výrazy lidí fakt nezapomene.+ Bojím se. +přizná mu neskrývaně.+ Ale pokud říkáš, že je to tu v pořádku, věřím ti. Není jiné město kde bychom měli být. Jsem hromsky unavená. A Sorin zjevně taky... +usnul totiž mezi hračkami.+ Omlouvám se, že jsem tě tu v tom nechala, hned ráno se vracím do služby, pane. +ňafne ho něžně zubama na té jemné kůžičce.+