The world is my playground

[Rebecca Altamirano]

[Rebecca Altamirano]

+musí si přiznat, že když jí Payne před hodinou volala a chtěla se co nejdřív sejít, už během prvních pár vteřin jí stačilo hlavou proběhnout nejmíň pět scénářů toho, o co může jít. A všechny měly společné téma: potíže. Takže bylo jedině dobře, že musí čekat jenom hodinu, než se dozví o co sakra jde, protože dýl by to nezvládla. Už takhle každou chvíli nervózně kontroluje mobil a plynule to střídá se sledováním dveří. To, že během toho zvládla vypít skoro půlku láhve skotské, můžeme klidně pominout.+

"Jestli nepřijde, tak je to idiot, kotě. Klidně tě pak doprovodím domů." +opře se o bar vedle ní nějaký chlápek a sklouzne po ní pohledem, jakoby ji už viděl nahou a koutek rtů se mu zkroutí vzhůru.+
+pootočí k němu hlavu a věnuje mu jeden falešně sladký úsměv. Ten kdo ji zná, by po tomhle úsměvu ztuhnul a pomalu a nenápadně se snažil vycouvat. Tenhle ji ale nezná a tak se s nadějí nakloní blíž+ "Nemyslím, že bych potřebovala doprovod...+protáhne tlumeně, dívajíc se mu do očí; měl pocit, že jinak se nepohnula a přesto nějaký další pohyb udělat musela, protože kde by se jinak vzala ta dýka, co se mu přitiskla k jeho klínu?!+
"Jasně...rozumím. Chápu. Promiň..." +vykoktá ze sebe a zmizí tak rychle, až se skoro přerazí o vedlejší židli+
"Idiot..." +zavrčí Bí a stejně neviditelným pohyb schová dýku zpátky do jeho pouzdra na stehně.
"Mám pocit, že se možná i počůral..." +ozve se vzápětí pobavený, známý hlas a na židli vedle ní klesne její adoptivní dcera. Protože ji už teď nevídá ani zdaleka tak často, jak by chtěla, pokaždé znovu ji šokuje, že je už vážně dospělá. Krásná, sebevědomá, sebejistá. Nezávislá. Nebezpečná. Má za to, že asi každý rodič je hrdý na své dítě. A ona je na Payne hrdá, ačkoliv není její skutečná matka. I když...je matka téhle její "verze". Té dívky, která se znovu narodila v syrské poušti, když Saffíja zemřela.+
"Jo, to je myslím dost možný." +zvedne pobaveně koutek, pak ale hned zvážní a zadívá se na ni. "Co se děje? Je všechno v pořádku?" +zkoumavě se na zadívá, jakoby se snažila najít nějaké náznaky toho, kvůli čemu ji potřebovala tak naléhavě vidět.+
"Ne, neboj. Všechno je ok." +usměje se na ni a zavrtí nepatrně hlavou+ "Nebo tedy nejde o nic, z čeho by akutně hrozily nějaký sračky." +uculí se vzápětí; pak sáhne do kapsy a vyndá flash disk ve tvaru propisky+ "Ale musím tě požádat, jestli bys místo mě vzala jeden případ. Všechno, co k tomu mám, je tady." +přisune flashku k ní+
+čekala tedy všechno možné, ale tohle ji nenapadlo. Podívá se na flashku a pak znovu zvedne oči k Payne a zadívá se na ni+ O co jde? Nevěřím, že bys vzala nějakou zakázku a usoudila, že na to nemáš...+nechá to viset ve vzduchu a čeká+
+povzdechne si+ "Máš pravdu, v tom problém není. Zvládla bych to. Jedná se o sériové vraždy. Ošklivý. Jsem si jistá tak na 98%, že v tom je upír. Nebo upíři. Problém je v tom, kde to je. A komu byl ten případ přidělený." +odmlčí se+
"Můj zájem prudce vzrostl..." +zvedne se zájmem obočí+
"Los Angeles. To by sám o sobě nebyl až takový problém. Problém je, že to dostal na stůl speciální tým tamní policie. Ultra-násilné trestné činy. Detektiv Robert Hunter." +sleduje, každou Beccyinu reakci i když číst v ní, je pořád, i po těch letech zatraceně těžký+ "Slyšela jsi o něm?"
+potřese hlavou a opře se v židli. Sklopí pohled k flashce na stole a pak pomalu přikývne+ "Slyšela. Vzhledem k povaze případů, který obvykle řeší, mi je filtruje můj vyhledávací program. Často to vypadalo, že to nemohl mít na svědomí člověk. Zatím ale vždycky měl. Nejsem šokovaná. Lidi jsou kreativní...+pokrčí rameny+
+krátce přikývne; o tom by sama mohla sepsat příručku+ Pak víš, proč tam nemůžu jet a potkat se s ním. Ten chlap je zatracený génius. A i když si věřím hodně, nevěřím tomu, že bych před ním dokázala dostatečně skrýt, co jsem...+nechá to viset ve vzduchu, ale obě ví, co tím myslí. Její kariéra sériového vraha, čistícího ulice New Yorku byla sice poměrně krátká, ale odezvu měla po celých Státech. A pak tu je samozřejmě ta věc s Motýli...+
"Rozumím. A samozřejmě ti pomůžu." +přikývne, natáhne ruku a strčí si flashdisk do kapsy a pousměje se+
"Díky, Bí. Jsem si jistá, že ty a detektiv Hunter to určitě vyřešíte. +mrkne na ni a vstane+ "Dej mi vědět, jak to půjde. Fakt mě zajímá, jaký sráč má tohle na svědomí...+oči jí na okamžik potemní, než mrkne a je to zase pryč.+ Už musím jít, Dean má dnes volno, tak si to chceme užít...+uculí se a obejme ji+
"To je jasný, zlato. Kdykoliv, cokoliv. Vždyť víš...+pousměje se a objetí jí opětuje.+ Dávej na sebe pozor. I Dean...+dodá ještě+
"To my vždycky, neboj." +pousměje se, zamíří ke dveřím, kde se ještě otočí, mávne jí a vyjde ven+
+Becca ještě chvíli zůstane sedět, pomalu dopíjí whiskey, znovu vyloví flashku z kapsy, otáčí ji v prstech a zamyšleně se na ni dívá+
"Takže do Los Angeles...+dopije skleničku a postaví ji na stůl. Hodí na vedle pár bankovek a rty jí zvlní prchavý úsměv+ Let´s go hunt...

[Rebecca Altamirano]

+Ze schůzky s Payne se přemístí do Guns a odtud zavolá Marcusovi, jejich pilotovi, aby připravil jejich soukromý tryskáč na cestu do L.A., nejdéle za dvě hodiny chce odletět. Ukončí hovor a zhluboka se nadechne a vydechne. Nechce se jí do letadla, ale potřebuje toho s sebou víc, než by zvládla přemístit, takže nemá na výběr. Sbalí svůj notebook a všechny hackerské vychytávky, který by mohla potřebovat, protože ještě v letadle se bude muset nabourat do několika špičkově zabezpečených databází, LAPD počínaje a FBI konče. Ze sejfu si taky vezme jeden z jejích falešných ID, podle kterého se jmenuje Anita Fernandezová, je jí 32 a je soukromý detektiv. Sice si je vědoma, že na 32 nevypadá, ale výmluva na výhru v genetický loterii vždycky zabere. Zvlášť když nemá v úmyslu tam budovat žádné dlouhodobé vztahy. Sbalí si i nějaké oblečení a další běžné nezbytnosti, přece jen tam nějakou dobu stráví. Nakonec sjede dolů do skladu, kde se patřičně vybaví dostatečným množstvím munice, hlavně té speciální, protiupíří. Přinejhorším sice ví o místech v L.A., kde by se dala sehnat, ale raději by se tomu vyhnula. Stačí, že o ní budou vědět tamní upíři, lovci by byl jen další, nepříjemný problém, který by ji mohl zdržovat od vyšetřování. Po krátkém rozhodování se rozhodne dýku Bratrstva nechat doma, protože je moc nápadná a specifická a místo ní si vezme jen klasickou, dlouhou armádní, kterou si připne na stehno. Stejně tak nechá doma i katanu, protože ani to není běžná výbava soukromých detektivů, kterým aktuálně je. Když usoudí, že už nemá důvod to dál odkládat a přizná si, že už jen oddaluje okamžik, kdy bude muset sednout do té prokleté, létající věci, s krátkou modlitbou k oblíbeným bohům se přemístí do hangáru, kde už Marcus na runwayi zahřívá motory její noční můry. Musí ale uznat, že je na tuhle noční můru opravdu hezký pohled. Přesto se ale musí zhluboka nadechnout, vydechnout a pak odhodlaně vystoupá po schůdcích do kabiny, uloží svoje věci a usadí se do jednoho z pohodlných, kožených sedadel. A okamžitě se důkladně připoutá. Jakoby jí to reálně k něčemu bylo, pokud by se všechno podělalo.+
Ahoj, Beccy. Všechno ok? +nakoukne do kabiny z kokpitu Marcus. Její fobie je mu známa a tak radši sám zjistí, jak na tom jeho pasažérka je+
Jo, jasně, všechno je skvělý. Můžeme vyrazit. +kývne mu jen a ten zbytek věty "ať už tam sakra jsme" ani nemusí říkat nahlas+
Mám v plánu dostat nás oba i tuhle krásku bezpečně na zem, neboj. +blýskne po ní ještě úsměvem, než zmizí ve svém království plném všelijakých čudlíků, páček a pípajících přístrojů a netrvá dlouho, než se letadlo čím dál rychleji řítí po runwayi a vzápětí se hladce odlepí od země a plynule nabere cestovní výšku+
+Becca po chvíli uvolní křečovitě sevřené prsty kolem opěrky, která pod jejím stiskem začínala poněkud skřípat, vybalí si notebook a hackovací hračky a pustí se do práce...+

[Rebecca Altamirano]

+Po necelých třech hodinách ji z práce vytrhne Marcus, když jí oznámí, že kvůli silné bouři musí přistát v Dallasu. Zdržení ji rozhodně nepotěší, ale pořád lepší, než se rozplácnout o zem.+ Jak dlouho asi? +vzhlédne k němu Becca tázavě+ Přibližně dvě, tři hodiny, podle hlášení dispečera se bouře pohybuje pomalu a prý se už dvakrát po mírném postupu otočila zpátky. +přetlumočí jí, co se dověděl a pokrčí omluvně rameny+ Ok, co se dá dělat. +povzdechne si Bí a vyhlédne z okénka; sleduje jak plynule klesají a prudký déšť bičuje jejich letadlo. Cítí vibrace výkonnch tryskových motorů a věří, že se zvládnou dostat na zem v jednom kuse. Odvrátí se od okna a zadívá se na své rozepsané poznámky, které zatím dokázala vytáhnout z databáze LAPD. Ze všeho nejdřív se zaměřila na detektiva Huntera a jeho parťáka, Carlose Garcíu. Jejich úspěchy za posledních pár let byli doslova ohromující. A ji ne poprvé napadlo, že Los Angeles je zdá se ještě temnější místo, než před pár desítkami let, kdy ho navštívila na delší dobu naposledy. Při posledním případu dokonce spolupracoval s FBI a to sám, bez svého parťáku, což ji opravdu zaujalo. Nicméně hacknutí databáze FBI musí chvíli počkat, je si jistá, že to jí dá zabrat trochu víc... Když konečně dorolují po runwayi k hangáru pro soukromé lety, s úlevou se protáhne a rozhodne se trochu prozkoumat město. V Dallasu ještě nebyla, tak proč nevyužít příležitost. Rutinně se ozbrojí a se skrýváním zbraně se ani neobtěžuje, jestli je někde běžné být ozbrojený, tak je to tady. Na druhou stranu si není úplně jistá, jestli to platí i pro ozbrojené ženy...ale to jí rozhodně nijak zvlášť nepřekáží. Oblékne si svou koženou bundu, protože déšť venku neustává a nahlédne k Marcusovi do kokpitu.+ Jdu na chvíli ven, mobil mám s sebou. Vrátím se hned, jak přestane pršet. +oznámí mu+ Jasně, jen běž. Zatím to vypadá, že nějakou dobu to ještě vydrží. +kývne k radaru na přístrojové desce, kde je sytě rudá oblast nad značnou částí Texasu směrem na západ.+ Paráda. +potřese hlavou. Obvykle má bouřky a déšť ráda, ale ne, když má před sebou ještě téměř tři hodiny letu.+ Tak zatím. +kývne mu ještě, než otevře dveře a seběhne po schůdcích na runway a zamíří do odletové haly. Chvilkama má pocit, že možná propadla nějakou časovou smyčku do doby cowboyů a osidlování Divokého Západu, protože pokud může posoudit, kloboky, kovbojské boty, košile a džíny jsou doslova všude a ona se rychle rozhodne, že se jí to líbí. To místo má duši. U haly zamíří k prvnímu volnému taxíku a nastoupí dozadu.+
"Zdravím, slečno..." +otočí se k ní řidič a ten akcent jí prostě okamžitě vynutí úsměv na rtech+ ..."kam to bude?" +blýskne po ní úsměvem+
"Ahoj. No..nevím jistě, jsem tady poprvé. Chci si zajít někam na skleničku, ale ne někam, kam chodí turisti. Chci vidět typický, opravdový Dallas a lidi. +věnuje mu svůj nejlepší úsměv hodný holky od vedle+ Znáte takový místo? +nakloní lehce hlavu na stranu+
"Tak to vás tu vítám, jsem si jistý, že si naše město zamilujete. +mrkne na ni+ A přesně takový místo znám. +dodá ještě, než se otočí, nastartuje a vyrazí do města.+ Jste tu pracovně? Nebo za zábavou? +podívá se do zpětného zrcátka krátce+
"No, vlastně jsem tu jen na chvíli uvázla kvůli té bouři. Letím do L.A. A tam pracovně. +prozradí mu, zatímco se dívá z okna+ Ale proč i nepříjemnost neobrátit v opak? +koukne do zpětného zrcátka ve stejné chvíli jako on a setká se tak se jeho světle oříškovýma očima+
"Máte naprostou pravdu, líbí se mi váš přístup." +zvedne koutek v křivém úsměvu a sjede z dálnice, když zamíří do očividně méně frenkventovaných částí města. Jedou asi jen dalších deset minut, které taxikář vyplní zajímavými informacemi o městě, když zpomalí, až nakonec zastaví před jedním podnikem. Venku stojí hloučky lidí, baví se, kouří, někteří popíjejí. Všimne si, že je tam zaparkováno několik motorek, stejně jako typicky amerických džípů a pick-upů.+
"Jsme tu. Jsem si jistý, že budete nadšená. +blýskne po ní znovu úsměvem+
"Perfektní, už teď se mi to líbí. Díky. +podá mu bankovku a když se otočí, aby jí vrátil, jen zavrtí hlavou+ To je dobrý. Mějte se. +usměje se Becca mile, když se krátce skloní k okýnku, aby se rozloučila. Taxikář se na znamení díků krátce dotkne okraje svého klobouku a odjede. Becca vejde do hospody a spokojeně se rozhlédne přesně po takovém podniku, jaký čekala. Dlouhý bar z tmavého dřeva, autenticky poškrábaného, u něj řada vysokých barových židlí. Další prostor zabírá několik stolů, stěny lemují boxy oddělené zástěnami pro pocit většího soukromí. Ze všeho nejvíc se jí líbí, že je tam plno. Jo, tohle místo má rozhodně texaského ducha. Usadí se k baru a po krátkém zkoumání nabídky, si objedná bourbon Yellow Rose Outlaw, bez ledu.+
"Skvělá volba. +ocení její výběr barman s úsměvem a postaví před ní skleničku se zlatavě jiskřící tekutinou+
"Díky." +zvedne k němu Bí sklenku a pousměje se. Napije se, nejdřív chvíli poválí na jazyku, než pomalu polkne a vychutnává si plnou chuť kvalitního bourbonu. Pomalu popíjí a v myšlenkách se plynule vrátí k tomu, co ji čeká v L.A., prochází si znovu všechno, co už zjistila, vybaví si fotky všech pěti dosavadních obětí. Jistě zatím ví jednu věc. Potřebuje osobně vidět těla. Ideálně všechna, ale aspoň jedno naprosto nevyhnutelně. Takže to bude první místo, kam se po přistání v L.A. bude muset dostat. Do márnice...+

[Jade]

I fucking hate Texas. Provazce deště i přes nenápadný vodu odpuzující kouzlo zbičují černou kůži jeho bundy, která se mu velmi rychle začne lepit na kůži, protože i když lije jako z konve a nebe je zatažený do ocelova, z nějakýho důvodu je tady pořád vlhký odporný vedro jako v pralese. Celej americkej Jih je mu instinktivně proti srsti, ale horší než Texas už je snad jenom Florida. Falešná familiérnost, baptistický pokrytectví a ta snad nejkýčovitější přehlídka vyprázdněnýho patriotismu. No dobře, a taky je trochu on edge. V duchu prokleje celej Dallas a ještě víc nestabilní magický vlastnosti drobnýho předmětu ve svý kapse, díky kterýmu se nemůže prostě přemístit pryč. O dva bloky dál ho přesně podle dohody čeká zaparkovaná motorka, protože doprava je tu i v takhle všedním dni šílená, a popojíždět ve frontě mezi monstrózníma truckama, kterejch tu má každá rodina zjevně několik, by ho mohlo popostrčit tak akorát přes tu křehkou, téměř neviditelnou hranici mezi běžnou středeční nasraností a několikanásobnou vraždou. Nasadí si helmu s neprůhledným hledím, a možná trochu agresivně se odpíchne od obrubníku. Ujede sotva dva kilometry, když někde hluboko v sálu svýho vědomí ucítí to známý zatahání pečlivě zabarikádovanýho pouta. Slabou ozvěnou k němu doputuje vlnka... spokojenosti?... a rozbije se o zdi jeho mentálních zábran, jako kdyby nikdy neexistovala. Fucking incredible. Na semaforu klapne zelená a místo zamýšlený odbočky vlevo sse rozjede rovně, jako kdyby nit spojení v jeho hlavě blikala jako gpska+

[Rebecca Altamirano]

+Je skoro na konci třetí skleničky, když před ní barman postaví další, aniž by si o ní říkala. Vzhlédne k němu a zvedne tázavě obočí+
Od pána támhle...+kývne na druhý konec baru, kde k ní v gestu přípitku zvedne vlastní skleničku chlápek v motorkářském oblečení. Celé ruce mu pokrývají tetování, stejně jako krk na levé straně a pokud může posuzovat z toho, co odhalují dva rozepnuté knoflíky jeho černé košile, tak ani na zbytku jeho těla nezbývá už moc prostoru pro kreativitu. Přinejmenším na té horní polovině. Zaznamená také dva piercingy v obočí. Oči má ocelově šedé a naprosto bez rozpaků se na ni divá, jakoby ji už viděl nahou.+
Upřeně vás pozoruje už asi pět minut a musím říct, že se mi jeho pohled vůbec nelíbí...+podělí se s ní barman o svůj názor a obavy v jeho hlase i tváři ji trochu zahřejí u srdce. Možná lidstvo ještě není úplně ztracený, když se barman snaží varovat úplně cizí holku před potenciálními problémy.+
To je v pohodě, vážně. Nemusíte o mě mít obavy. +věnuje mu Bí uklidňující úsměv; jediné , co jí na tom znepokojilo je to, že si toho vůbec nevšimla. Zvedne skleničku, kterou jí nechal poslat anapije se, s pohledem upřeným do ocelově šedých očí nového známého. V ten okamžik jakoby se o její metafyzické štíty otřela cizí emoce...podráždění...A možná překvapení? Samozřejmě, že až tak cizí není, dobře ví, kam tahle slabá, metafyzická nitka vede a skoro by se tomu zasmála. Jaká je pravděpodobnost, že na sebe narazí víc než tisíc kilometrů od New Yorku a jsou dost blízko na to, aby pouto zareagovalo? Nicméně to, že je nejspíš někde v okruhu pěti kilometrů ani náhodou neznamená, že by se měl objevit přímo tady. Vlastně si je téměř jistá, že udělá pravý opak, takže jen posílí své štíty, protože opravdu nestojí o nějaké další testovací pokusy z jeho strany a místo toho se zadívá na svého nového známého, který se zrovna usadil na židli vlevo od ní+

Vsadil bych se, že jsem tě tu ještě nikdy neviděl, kotě. +osloví ji a očima pomalu klouže níž; krátce ulpí pohledem na jizvách na jejích předloktích a toho krátkého, trochu ostřejšího nádechu by si všiml jen někdo, kdo je zvyklý takové věci vnímat. Becca ale bez potíží dál drží svou roli obyčejné holky, potěšené zájmem sexy chlapa a s drobným úsměvem k němu vzhlédne+

A vyhrál bys. +nakloní trochu hlavu nastranu+ Rebecca. +usměje se přátelsky, ale její nestandardní špičáky se neobjeví ani v nejmenším náznaku.+

Tak to jsem rád, že jsem se donutil sem dnes i v tom počasí přijet. Daniel. +zvedne koutek v křivém úsměvu a Bí musí ocenit ten dokonale vyvážený mix “bad-boye” a “kluka od vedle”, který se mu povedl do toho úsměvu vložit. Když k ní zvedne svou skleničku v přípitku na seznámení, přiťukne si s ním a když se mu přes okraj sklenky dívá do očí a usmívá se jako dokonalá, nic netušící kořist, napadne ji, jak by se asi tvářil kdyby věděl, že on dnes není nejděsivější predátor v místnosti...+

Spoiler: show

[Jade]

+Zastaví na parkovišti vedle podniku, kterej je tak akorát mimo hlavní tahy, ale zároveň to není úplná díra, sundá si helmu a ignoruje zkoumavý pohledu hloučku místních pokuřujícího pod střechou. Zároveň s nádechem posílí svoje mentální štíty, aby z něj jeho podrážděnost nevyzařovala až tak intenzivně; na místě, kde se delší oční kontakt dá považovat za výzvu k přestřelce na parkovišti za walmartem a každej druhej teritoriální idiot tu evidentně vlastní open carry permit nepotřebuje žádný nedorozumění. Projde hlavníma dveřma a nenápadně přitom na sebe použije sušící kouzlo, aby z něj aspoň nekapala voda, a rychlým pohledem rutinně proskenuje hlavní místnost; dva východy, záchody vlevo za barem, plnej lokál, vyzubená pijavice na baru. Za pravým spánkem ho bodne migréna. Najde si místo v rohu barového pultu, kde se může opírat zády o zeď, objedná si whisky a sendvič, a přejede pohledem po dvojici u baru naproti němu. I kdyby neovládal nitrobranu a ten vyloženě roztomilej týpek neprojektoval svoje emoce a intence přes půlku baru, jeho oči a řeč těla ho docela jasně prozrazují. Přes okraj svojí sklenice naváže oční kontakt s upírkou a zvedne obočí, a pak se v klidu opře a vychutnává si nadcházející show, která nepochybně skončí tím, že frajerovi sleze strachy tetování+

[Rebecca Altamirano]

+Sotva stačili dopít první společnou skleničku a načnout druhou a Daniel už se do její osobní zóny posunul tak blízko, že se mu povedlo občas letmo přitsknout své koleno k Beccyině stehnu. Samozřejmě vždycky jen na zlomek vteřiny, jakoby to byla jenom náhoda. Je jí naprosto jasné, jak snadno na tuhle jeho hru “jsem úplně normální chlap, co se přišel napít, ale nebrání se malýmu, nezávaznýmu, one-night-pleasure", lovil ty holky, které si prostě jen vyrazily na skleničku a trochu se možná pobavit, pokud se objeví někdo zajímavý. A co se jí týče, kvůli tomu by nikdo neměl umřít. S vyjímkou toho lovce. Ne že by si už nebyla jistá tím, co je Daniel zač, ale jistota je jistota, takže když se nakloní trochu blíž k němu a zadívá se mu znovu do očí, opatrně a nenásilně vklouzne do jeho hlavy a najde přesně to, co čekala. Už ví, proč ho vzrušily její jizvy. Taky by jí rád nějaké vyrobil...Nezkoumá dál, kolik jich bylo; jí by stačila i jedna. V okamžiku, kdy se stejně nenápadně z jeho hlavy zase stáhne, zalétne očima ke dveřím. Ví, že vejde pár vteřin před tím, než se dveře otevřou a objeví se v nich Jade, jakoby vůbec nebylo nic divnýho na tom, že se sešli v random hospodě uprostřed Dallasu. Těch pár vteřin jí dá dost času na to, aby zakryla fakt, že ji to opravdu překvapilo. Jenže pak jí stačí jen krátký pohled do jeho očí, aby přibližně odhadla v jakým je rozpoložení a slunce a duha to rozhodně není. Tři sériový vrazi v jedný hospodě najednou? Není to už náhodou nějaký porušení vesmírnýho kontinua? Bleskne jí pobaveně hlavou, než obrátí pozornost zpátky k Danielovi, který jí velice sugestivně položil ruku na koleno a prsty vklouzne do jednoho z několika designových natržení na jejích černých džínách. Předvede mu dokonalé překvapené nadechnutí a kousne se do rtu, jakoby musela potlačovat náhlé vzrušení.+

Co kdybysme zašli ke mně, kotě? Bydlím jen kousek odsud...+nakloní se k ní blíž a na okamžik sklouzne očima k jejím rtům a prsty sjede o něco níž a pohladí ji po vnitřní straně stehna.+

+okamžik se mu jen dívá do očí, s tou správnou dávkou váhání, promísenou se vzrušením, než krátce přikývne a rozpačitě sklopí oči, jakoby se za svůj souhlas trochu styděla. Přímo fyzicky na sobě cítí čím dál znepokojenější výraz barmana, o tom Jadově ani nemluvě. Jeho ale její herecký výstup nejspíš docela královsky pobavil+

Bezva. +zvedne koutek v úsměvu, očividně spokojený sám se sebou a skvěle fungující taktikou. Zaplatí za ně oba, aniž by barmanovi věnoval pohled. Ten ale využije příležitosti, když si Daniel obléká svou bundu a nakloní se k Bí, jakoby jen chtěl sebrat peníze z baru.+

Nedělej to...+řekne tiše a naléhavě se jí zadívá do očí, než se zase narovná a krátce se zadívá na Daniela. Je to ale přesně ten pohled, kterým si lidi prohlíží někoho, jehož obličej nechtějí zapomenout. Očividně je přesvědčený, že za pár hodin ho bude muset popisovat rangerům kvůli nálezu mrtvoly mladé ženy někde v okolí...+

+Becca mu věnuje jen poslední uklidňující úsměv a než se otočí a zamíří k východu, krátce se setká s ledově modrým pohledem Jadea, který je pořád pozoruje a zvedne koutek v jejím typickém, trochu pobaveném ušklebku, skoro jakoby říkala, že tahle show ještě zdaleka nekončí. Nakonec se otočí a nechá se od Daniela obejmout kolem pasu a společně vyjdou ven. I Daniel tam očividně přijel na motorce, což ji trochu překvapí, spíš čekala nějaké větší auto. Na druhou stranu, odvést holku kamkoliv, kde bude mít dost soukromí, se dá i na motorce. Jen co k ní dojdou, na okamžik si ji za boky přitiskne blíž k sobě a políbí ji; pořád to není žádný agresivní útok, který by mu mohl správně načatou kořist ještě vyplašit, naopak se mu docela snadno povede rozdmýchat i její vzrušení, takže mu vklouzne rukama pod koženou bundu a zlehka přejede nehty po jeho zádech až na zadek, což ho přinutí tlumeně jí zavrčet do rtů.+

Kočička umí škrábat...to se mi líbí...+zašeptá jí do rtů, když se odtáhne a krátce jí pohlédne do očí. Pak už nasedne, Becca nasedne za něj a pevně se k němu přitiskne a rukama ho obejme kolem pasu, aby nespadla, když poměrně ostře vyrazí pryč. Představení míří do velkého finále...+

A náš starostlivý barman

Spoiler: show

[Jade]

+čím víc roste frajerova spokojenost se sebou samotným, tím víc se těší na ten šok, co ho čeká, a nijak nezakrývá, že je pozoruje. Týpek je naštěstí až moc zaujatej svojí novou kořistí, takže si ho ani nevšimne, a nepovažuje jeho upřenej pohled za hrozbu, což je pro vybavení baru jedině dobře. Nad jejím výkonem hodným oscara mu obočí stoupá výš a výš a když předvede nával nečekanýho vzrušení, rty mu zvlní úšklebek. Dobře ví, jak její oči v takovou chvíli vypadají doopravdy, a tu vzpomínku si vychutná spolu s posledním douškem whisky. Při odchodu náruživýho páru směrem k parkovišti lehce přimhouří oči v odpověď na její pohled, a vezme ho jako pozvánku k druhýmu dějství; díky poutu, který tiše pableskuje za mentálními štíty jeho nitrobrany, nemusí nikam spěchat a nejdřív v klidu dojí svůj sendvič, zaplatí barmanovi, kterej je očividně rozhozenej, a teprve potom vyrazí ke svojí motorce. Ti dva už jsou pryč, ale stačí jen lehce se v mysli dotknout té neviditelné nitě spojení a cesta se mu v hlavě objeví sama. Cesta není nijak dlouhá a jak se blíží k cíli, pouto v něm sílí. Napadne ho, jestli prostě potřebovala uspokojit nějakou svoji temnější potřebu a její morální kompas ji přivedl k tomuhle týpkovi, kterej si etudu na naivní osamělý děvče evidentně nedává poprvé+

[Rebecca Altamirano]

+Po zhruba pěti minutách jízdy usoudí, že je čas projevit mírné znepokojení, protože přece říkal, že bydlí kousek. A to pět minut poměrně rychlé jízdy na motorce už úplně nepokrývá+ Kam jedeme, Dane? +křikne mu do ucha, aby přehlušila zvuk silného motoru+ Už jen kousek, neboj kotě. +pootočí jen lehce hlavu a rty mu zvlní spokojený úšklebek, který ale Becca nemůže vidět. To ale Bí ani nepotřebuje, všechno, co potřebuje vědět jí řekl mírně zrychlený tep jeho srdce. V okamžiku, kdy vjedou do oblasti, kde obytné domy vystřídají rozlehlá skladiště a opuštěné staré budovy, tuší, co asi tak může čekat. Zdá se, že je Daniel vybavený líp, než předpokládala. Vzápětí vjedou do otevřených dveří jednoho ze skladišť, z čehož usoudí, že si je nejspíš otevřel dálkově. Z toho dojde k závěru, že je v jejím nejlepším zájmu tuhle šarádu víc neprotahovat. Sotva ale ta myšlenka stačí nabýt plných obrysů, Daniel zastaví a téměř současně s tím ucítí drobné bodnutí na stehně a než stačí zareagovat, zvládne už Daniel stisknout píst injekční stříkačky až nadoraz. Tak jo, tohle trochu mění situaci. Sice si nemyslí, že by jí to mohlo sejmout stejně rychle, jako obyčejnou holku, pro kterou to namíchal, ale na druhou stranu dobře ví, že drogy účinkují i na ni. A zrovna tady ve společnosti Daniela by nerada zjišťovala jak moc funguje to, co jí dal. Na okraji podvědomí zaznamená, že Jade se o něco přiblížil, protože pouto zesílilo, ale to je aktuálně ten menší problém. Ten větší je, že se jí právě trochu zamlžil zrak, takže možná je to svinstvo o něco silnější, než si myslela. Rozhodne se tedy vsadit na to, že on stále nemá tušení, že není standardní kořist, takže když ji stáhne z motorky dolů, zahraje přiměřené klopýtnutí a opře se o něj, když jí pevněji sevře loket.+ Užijeme si spoustu zábavy, kotě...+zapřede jen pár centimetrů od jejích rtů, pak rychlým pohybem sáhne po její pistoli a odhodí ji dostatečně daleko od nich+ ...a tohle nebudeš potřebovat. +ušklíbne se a jeho ocelově šedé oči slibují hodiny naplněné bolestí.+ Ale musím přiznat, že jsem dodnes netušil, jak mě ozbrojený holky berou. Možná jsem ti měl dát prostor pro trochu odporu...+přivře oči, jakoby to zvažoval.+ Měl by sis dávat pozor na to, co si přeješ, Danny... +zapřede Becca a nechá ho užít si okamžik, jak strach z jejcíh očí mizí a nahrazuje ho temnota, jak její tmavě hnědé oči potemní do obsidiánově černé+ Cože...co to...? +vykoktá poněkud zmateně a vzápětí zařve bolestí; překvapeně ji od sebe odstrčí a zadívá se na hlubokou bodnou ránu na stehně a dlouhou armádní dýku v její ruce, o které neměl ani tušení a naprosto nechápe, kde ji vzala. Rychle se rozhlédne a začne pomalu ustupovat, směrem k její zbrani, kterou odhodil. Vůbec nechápe, co se to děje, dobře vidí, že droga už začala působit, ale místo aby už bezvládně ležela na zemi, pomalu jde k němu a z pohledu do jejích černých očí nedokáže potlačit strach, který se mu usadí v břiše.+ To jsou ty osudové okamžiky v životě, Danieli. Kdybys dnes zůstal doma, mohl by sis užít fajn večer. Kdybys jel do jiný hospody, byla by tu místo mě nějaká další nevinná holka, která by zaplatila za to, že si prostě vyrazila na skleničku. +pokrčí lehce rameny a protočí dýku v ruce+ A kdyby nebyla ta prokletá bouře, já bych už nejspíš byla dávno v L.A. Život má někdy zvláštní smysl pro humor, viď? +usměje se na něj, ale z toho úsměvu zamrazí. A pak najednou během zlomku vteřiny stojí přímo před ním a nějaká neviditelná síla ho pevně tiskne ke špinavé zdi jeho skladiště, takže se nemůže ani pohnout+ Je myslím nanejvýš poetický, že monstrum jako ty...skončí rukou ještě většího monstra. +usměje se chladně, když přiloží ostří k jeho hrudi a pomalu a pečlivě vede řez středem jeho hrudníku, od vrchu až dolů. Skoro jako při pitvě. Vychutná si jeho bolestný křik a když ztichne, aby se pokusil tu bolest rozdýchat, přistoupí těsně k němu, až k němu její tělo přilne a on může cítit horkost, jaká z ní vyzařuje; jednou rukou mu vklouzne do vlasů a bolestivě mu zvrátí hlavu dozadu. Mohlo by to vypadat až směšně, vzhledem k tomu, že je Daniel nejmíň o dvacet centimetrů vyšší než ona, ale...nevypadá.+ Bohužel nevím, cos mi to dal a začínám to docela cítit, takže nemám dost času si hrát. +přejede špičkou dýky od vnějšího koutku oka až dolů na hranu čelisti a sleduje kapku krve, která hrot poslušně následuje+ Škoda...+povzdechne si, pustí jeho vlasy a když se jí podívá do očí, vrazí mu dýku hluboko do břicha. Pomalu s ní otočí a nepustí jeho pohled, dokud neutichne bolestné sténání a z jeho očí nezmizí poslední jiskra života. Pak dýku vytáhne, o pár kroků odstoupí a nepotěší ji, že se s ní poněkud zhoupla zem. Zatřese hlavou, aby si trochu projasnila mysl, ale už je jí jasné, že potřebuje rychle najít něco, čím účinky drogy zneutralizuje. Pak si najednou uvědomí, že ta magická nitka vedoucí k Jadeovu tetování už nějakou dobu není jen nitka, ale je tak silná a stabilní, jak může být jen když jsou spolu ve stejné místnosti...+