Kanclík

[Rebecca Altamirano]

Hmm, to je teda fakt těžce nefér. +zatváří se znechuceně, když jí Man líčí jejich odolnost.+ A to přežijí i useknutí/ustřelení hlavy? +zadívá se na tázavě.+ Fajn, takže mířit tak, aby přišly o všechny vyčnívající končetiny. +ušklíbne se.+ Tak překvapení..nemám ráda překvapení. +zamračí se.+ No snad to nebude nic, co bysme nedokázali zvládnout. +pousměje se a zabubnuje prsty po desce stolu.+ Paráda, tak já objednám další šnečky... Jinak tu nejspíš všechno potřebný máme, že? +jakoby tam snad mohlo něco chybět:D+ No prima, po delší době si zas protáhnout tělo...+zablýskne jí v očích a zvedne se.+ Kdybys věděla něco zajímavýho dřív, než dojde zásilka, dej vědět. +mrkne na ni a vyrazí kontaktovat "dodavatele":P+

[Manori]

No, už jsem viděla i hlavu mrkat...*přizná neochotně a znechuceně* aspoň nemluvila, bez plic to jde docela těžko. Hm, myslím, že jinak jsme zásobené docela dobře.*uculí se* Jo, kdyby se něco namanulo dřív...ale myslím, že to dřív se asi doplíží šnek.*zasměje se a vrátí se k papírům*

[Postrach]

*dorazí do Guns, kromě služby na recepci to vypadá, že tam nikdo není, tak jde rovnou do kanclu, zapne notebook a hledá poslední aktivity...*

[Postrach]

*nakonec mu to netrvá ani tak dlouho, se všemi hesly se prokouše až do historie souborů* No to jsem si mohl myslet...*zavrtí pobaveně hlavou, opře se do křesla a přemýšlí. Nakonec zvedne telefon a volá. Zamračí se, když mu to osoba na druhém konci típne a vytočí popaměti číslo na Tobiáše*Tak myslím, že už v tom mám docela přehled...*osvětlí mu situaci, chvíli poslouchá* právě. musíme se domluvit, co jim řekneme. Jeho technici to stejně dřív nebo později objeví, i když jsem teď vymazal, co šlo...*zadívá se na počítač* Taky myslím. Myslím, že vím, kde je...jsou, *opraví se* ale zřejmě jsou uprostřed jednání*tak nějak předpokládá, že do toho je Beccy zainteresovaná taky* Počkám až skončí a pak se musíme sejít.... Všichni....Řekni ostatním, co se děje.*položí to*

[Manori]

No to brzo...+uchechtne se, na tu sklerózu. Jak ale sleduje postupnou změnu výrazu, doznává změn i ten její.+ Problém? +opakuje po ní a když kývne k meči, stiskne rty a v očích se jí objeví zatvrzelý pohled "jen si někdo zkuste mi ho vzít"+ Tuším správně, že po novém majiteli se inteznzivně pátrá? +zadívá se na Man a je to spíš konstatování, než otázka. Vstane a automaticky vezme katanu a pověsí si ji na záda.+ Nehodlám ji pustit z očí... když je o ni stále takový zájem. +zavrčí a koukne na Man.+ Předpokládám, že do Guns, viď? +ujistí se ještě a když jí to potvrdí, vyjdou ven, odkud se přemístí před Guns.+

Jo, vypadá to tak....*přikývne na její tušení a vejdou do kanceláře, kde na ně čeká Postrach* No...tak jsme tady....*rozhodí rukama*

[Postrach]

* slyší je přicházet, ale i tak se ani nehne dokud nedorazí* No předně bych rád věděl, co je vůbec na tom pravdy, že se dražil....*zmlkne v půli věty, když zahlídne katanu vyčuhující Beccy zpoza ramene...jen se nakloní, aby dohlédnul na zbytek* Dobře. to bychom měli. Gratuluji k úspěchu.*koukne na Beccy* Bohužel to tvé úspěšné vydražení vydráždilo jisté osoby, které nerady prohrávají...navíc pokud tou osobou je muž, který ovládá značné území po celém světě. Velmi...starý... upír.*přizná jí raději na rovinu* Nevím, co vlastně očekává, že uděláme. I kdybychom to byli my, kdo je majitelem toho meče, dražba jednou skončila. Ale to jim jako odpověď asi stačit nebude.

[Rebecca Altamirano]

Ahoj, Postrachu. +pozdraví a skoro se až pousměje, jak se tak nakloní, aby viděl zbytek katany.+ Dík. Jen si říkám, jestli je vůbec k čemu. +ušklíbne se.+ To asi vydráždilo. A dost možná, že nebudou jediní. +pokrčí rameny, začíná docela počítat s tím, že tenhle její úspěch ještě bude mít nějaké dohry.+ Tak velmi starý...+založí si ruce na hrudi a opře se zeď.+ V poslední době se kolem začínají ti velmi staří upíří docela rojit. Shodou okolností jsem si pro tuhle krásku byla v Káhiře. U někoho, kdo by mohl dost podrobně vyprávět o velké části lidské historie. +ušklíbne se.+ Ale co s tím hodlají...hodláte +opraví se+ udělat, by zajímalo i mě. +zadívá se na Postracha tázavě.+ Stál mě docela dost na to, abych se ho pro klid světa vzdala. +trochu se pousměje, ale výraz v očích dává tušit, že vtipná jí tahle situace nepřijde ani trochu.+

[Postrach]

To je docela možné...že se objeví i někdo další. Takový kousek vzbudí mnoho pozornosti i u těch nesprávných lidí...nejen lidí. Možná i proto by bylo dobré, mít v Japoncích podporu. S nimi za zády by se zřejmě nikdo další neodvážil pochybovat o právoplatném vlastnictví.*poznamená* hodláme...kdyby to bylo na mě, tak bych jim řekl, ať si trhnou, když neumí prohrávat. Ale to oficiálně říct nesmím.*cukne koutky* Nebo můžu, ale ničemu to nepomůže. Prozatím to vypadá, že jsou jen zvědaví, kdo je předběhl...Samozřejmě, mě seto lehko mluví, já oficiálně v Klanu nejsem, ale někteří z Klubu ano. Pokud se onen upír naštve, bude to mít nemilé důsledky i pro ně a to už je moje starost. Nejlépe by asi bylo jet si to vyříkat osobně.*vysloví nahlas, co ho napadlo už před nějakou chvílí*

[Manori]

*jen Postracha poslouchá, opřená o zeď, ruce založené* Pokud myslíš, že je dobré se k nim takhle přiblížit...víš jak to u nich vypadá, aby pak to nebyl jednosměrný výlet.

[Rebecca Altamirano]

(láách ta představa "vážený pane Hashimoto, se vší úctou - trhněte si" )

+zamyšleně Postracha poslouchá a ač se jí na tomhle výletu nelíbí vůbec nic, jiné řešení taky nevidí.+ To máš asi pravdu. Podpora se hodí vždycky, zvlášť když netuším, co můžou být ti ostatní zač. +povzdechne si rezignovaně.+ No, kdybys mu to přece jen chtěl říct, mohla bych být u toho? +uculí se+ To bych si fakt nechtěla nechat ujít. +ze všech sil potlačí úsměv a koukne na Man.+ Tak jednosměrný... +zamračí se.+ Fajn, dejme tomu, že souhlasím, že tam pojedu. Kdo mi zaručí, že se taky vrátím? I s tím, co mi patří? +myslí samozřejmě katanu.+ Nepředpokládám totiž, že bych ji mohla nechat tady. Asi budou chtít vidět, že ji opravdu mám, co? +koukne s nepatrnou nadějí z jednoho na druhého, jakoby doufala, že ji opravdu bude moct zavřít do jejich trezoru:D+ A taky chci jistotu, že si svou frustraci a neschopnost přijmout prohru, nebudou vylévat na nikom z vás. Z Klubu. +upřesní, že má na mysli úplně všechny.+