Christianovy pokoje - archiv

[Christian]

No, co když se v noci zase oživí a bude se nám tu plazit? +nakrčí nespokojeně nos+ Aha. +přikývne chápavě a chvilku čeká, a když ona nic, tak mírně pozvedne obočí+ Neposlechneš si je? +zvedne se z postele, jako že klidně odejde, jestli si to chce vyslechnout sama+ Nejsou to moje nejoblíbenější zvířata. +připustí a nespouští z toho jejho náramku upřený pohled+ Ještě mi kousek chybí. +zavrtí hlavou a ukáže na znatelně menší štůsek, než měl předtím+ Ale jestli se ti do toho nechce, nemusíš to poslouchat. +usměje se konejšivě+ Na druhou stranu, to že vůbec dorazil, znamená, že tvoje sestra je živá a přinejmenším tak zdravá, že je schopna posílat zprávy, takže zas tak špatné zprávy to být nemůžou ne? +mrkne na ni+

[Jasmine Clarvik]

+tiše se zasměje a zavrtí hlavou nad tou představou+ Neboj, to rozhodně neudělá. Neoživne dokud jí nedám pokyn. +usměje se na něj tak trošku konejšivě a trošku zmateně k němu zvedne pohled, když se zvedne+ Ne, nechoď nikam. Prosím. +natáhne k němu ruku bez "náramku" , aby jí tu nenechával+ Popravdě se mi do toho moc nechce. Sestra se dlouho neozvala... a mám strach, že zrovna skvělé zprávy neposílá. +pokrčí smutně rameny+ Asi tak jako jsou moje nejoblíbenější zvířata myši? +usměje se na něj, tuší že mu vyprávěla jak dokáže vyvádět když kolem ní proběhne myška+ Jo asi máš pravdu. +připustí zdráhavě, že na té jeho úvaze něco bude+ Mám nápad. +upře na něj svá zelená očka+ Co kdyby sis v klidu pročetl své papíry a já si zalezu do postele a poslechnu si ten vzkaz? Nebudu tě rušit... jde jen o přenos vzpomínek, takže budu naprosto potichu. +navrhne s nesmělým výrazem ve tváři+

[Christian]

No dobře. +uklidní se teda trochu, ae stejně je z jeho výrazu jasný, že by to v posteli radši neměl + Já myslím, že to zas tak špatné být nemůže. Kdyby se stalo něco opravdu vážného, nejspíš by se vrátila, ne? +pokrčí rameny a zaleze si zpátky do postele+ No... tak nějak. +uculí se+ Ale trochu doufám, že já bych neječel. +zazubí se+ Tak dobře. +souhlasí s tím tak, aspoň ji bude mít kontrolou, kdyby se dověděla něco špatnýho, vezme zbytek svých papírů a začte se, ale po očku ji pořád sleduje, jestli se jí něco neděje+

[Jasmine Clarvik]

Možná. +pokrčí zlehka rameny+ Záleží na to, co sestra považuje za opravdu vážné. Mám trošku obavy, že já bych šílela dřív než ona. +pousměje se trošku, ale pak nad tím zavrtí hlavou. aniž by si to uvědomila, vydechne zadržovaný dech, když si vleze zpátky do postele a uvolní se+ Já bych to na tebe neřekla. +mrkne na něj spiklenecky, než se vesele zasměje a vrtí nad tím hlavou, když si to představí. zaleze si do postele, sedne si do polštářů a opře se o čelo postele. nohy si natáhne a natáhne před sebe ruku v tu chvíli Eset ožije a doplazí se jí na dlaň. zvedne hlavičku a zadívá se jí do tváře. Jasmine trošku poklesne pohled a na tváři se jí usadí nepřítomný výraz, jak se jí v mysli začínají objevovat vzpomínky, které nejsou její. vidí válečníky kolem stolu, zřejmě při nějaké schůzi a uprostřed nich stojí brunetka a něco jim horlivě vysvětluje. vzápětí se obrazy změní ve vzpomínku kdy daná skupina válečníků běží lesem, zřejmě někoho stopují. další vzpomínka patří muži s rudýma očima. cení zuby a syčí na skupinu kolem sebe, je vysoký, černovlasý a na první pohled svalnatý. Jasmine se viditelně zadrhne dech a pak se jí hruď začne rychle zvedat a klesat jako by běžela a zároveň nemohla dýchat. rozklepe se, jak jen z pouhé cizí vzpomínky je jasné, že má z muže strach+

[Christian]

v tom případě je dobře, že ona je tam a ty tady. +usměje se+ No ale ten pocit osobního selhání! +zazubí se, a nespouští oči z toho hádka, co se po ní plazí, a musí zaplašit ty ochranitelský pudy, co ho nutí to z ní sundat a zašlapat to do země , chvilku se pokouší si číst, ale moc mu to nejde, pořád ji musí pozorovat, a když se jí změní dýchání, odloží papíry a znepokojeně se k ní posadí, není si úplně jistej, co by měl dělat, jestli z toho může probudit, nebo je to moc nebezpečný, tak ji chytne za ruku azačne jí kreslit palcem do dlaně konejšivé kroužky, a tiše přitom brouká tu melodii, která zabrala posledně, když měla zlé sny+

[Jasmine Clarvik]

+když se dotkne její ruky a začne jí tiše broukat a konejšit jí, dech se jí pomalu uklidní, jako by jeho chování mírnilo účinky cizích vzpomínek, pohledu na muže, kterého nenávidí a bojí se ho. "Kde je? Kde je moje Jasmine? Prohledal jsem celou zemi a tady není. Co jsi s ní udělala?" syčí muž nazlobeně na brunetku, skutečně rozhořčený faktem, že nenašel co hledal. "Do toho ti nic není. Po dobrém nebo po zlém?" Ale je zřejmé, že Neferet se s ním nemá v plánu zdlouhavě vybavovat a zároveň si přeje aby si vybrat tu druhou variantu. "Ale, ale, Krásko. Snad si nemyslíš, že se nechám tak snadno chytit? Jediný důvod proč tu teď stojíme je ten, že chci poslat Jasmine vzkaz...," upír téměř vlní spokojeností. "Jistě, ukážu jí tvojí mrtvolu," ušklíbne se brunetka a vytáhne dýky z pouzder. "To bych neřekl, královničko," ušklíbne se a ze stínu vystoupí další válečníci, ale jiní s rudýma očima. rozhodně další nepřátelé, jelikož Neferet vztekle zasyčí a její společníci vytáhnou svoje zbraně. "Řekni jí, že jestli se mi brzy neozve začnu tam kde jsem skončil," vyzve jí Senders nevzrušeně a pak se dá všechno do pohybu. vzpomínka se přeruší jako roztrhnutý film a vystřídá jí jiná. chvíle po boji střídaná Neferet, která rozhněvaně hovoří s holohlavým upírem, než se vše přeruší a zmizí. Eset se stočí do klubíčka a unaveně složí hlavu Jasmine na palec. Jasmine prudce zamrká, trhavě se nadechne a kouká jen před sebe. vnímá je zpět, ale zabraná v tom, co viděla a opět se roztřese instinktivně se choulíc Christianovi k boku, který díky tomu, že jí byl tak blízko a dotýkal se jí, mohl vidět záblesk vzkazu, slyšet hlasy a kdyby si to přál celou vzpomínku, záleží jen na tom, jak moc blízko ní chtěl být+

[Christian]

+trochu si oddychne, když vidí, že to funguje, a troufne si ji opatrně obejmout a přitisknout si ji na hruď, když se jeho mysl najednou zaplní obrazy, kterým tak úplně nerozumí, trochu sebou nad tou nečekanou invazí cukne, a když vzpomínky skončí, přitiskne ji k sobě pevnějia jemně ji hladí po vlasech+ Už je to v pořádku, nemůže se ti nic stát. +šeptá jí tiše do vlasů, a snaží se udělat si pořádek v tom, co viděl+ Ehm... to byla tvoje sestra? +zeptá se po chvilce opatrně+ Já jsem asi viděl něco, co jsem neměl. +přizná se omluvně+ Ale vypadá to, že je naživu a v pořádku, ne? To je dobrá zpráva. +usměje se+

[Jasmine Clarvik]

+zavře oči a tiše zašeptá slova v cizím jazyce načež Eset zmizí, takže má Jasmine volné ruce a tak obejme Christiana kolem pasu. tvář mu zavrtá do hrudníku a tak trošku inhaluje jeho vůni. trhavě přikyvuje na znamení že ho poslouchá a rozumí. dech se jí pomalu uklidní, dokonce se přestane i třást+ Cože? +zamrká překvapeně a trošku rozhozeně nad jeho otázkou a kousek se od něj odtáhne tak, aby mu viděla do tváře a přesto zůstala stále v objetí jeho paží+ Ah... +vydechne, když jí dojde co se stalo+ ...ne to nevadí... tedy myslim, že to nevadí... tedy mě určitě ne. +trošku se do toho zamotá, jak je pořád ještě trošku mimo+ Tedy chci říct, že mi to nevadí. Už jsem ti toho o našem světě a o tom všem řekla tolik... nechci mít před tebou tajemství. +potřese nad tím zlehka hlavou a na chvíli sklopí zrak, jak nad tím dodatečně ještě přemýšlí+ Jsi v pořádku? Kdybych věděla, že se to na tebe může přenést varovala bych tě. +dělá si starosti jestli mu takový vpád do hlavy neublížil+ Ano, ta brunetka byla moje sestra. +pokývá souhlasně hlavou zpětně na jeho dotaz a pousměje se+ A ano je v pořádku. Hodně rozčílená a vzteklá, ale nic jí není. +souhlasí s ním, ale vypadá to, že si dělá starosti z toho co viděla a ze souvislostí které jí tak úplně nejspíš nedochází. krčí čelo a mračí se+ Jak moc si tomu rozuměl? +rozhodne se raději zabývat tím, jak mu vysvětlit ty vzpomínky znamenaly, než aby se musela zabývat tím, co z toho vyplývá a jak řekla nechce mít před ním tajnosti+

[Christian]

No já nevím, najednou jsem měl v hlavě... takové obrazy... zvuk zněl jako z rozbitýho rádia, moc jsem tomu nerozuměl. +pokrčí trochu rozpačitě rameny, a usměje se jí do vlasů, vzbuzuje to v něm takový příjemný hřejivý pocit, ale zároveň určitý obavy z takové odpovědnosti+ Jistě, v pořádku. +přikývne+ Trochu mě to překvapilo, ale to je všechno. +usměje se+ Takže, to jsou dobré zprávy nebo špatné zprávy? +zajímá se, ne že by tomu úplně rozuměl, ale přišlo mu, že muži její sestry tak nějak vyhráli, ovšem ona se tváří poměrně znepokojeně, tak mu to není moc jasné, a vděčně se chytne možnosti nepitvat se ve vlastních pocitech+

[Jasmine Clarvik]

To byly sestřiny a myslím, že i Mariusovi vzpomínky. +pokývá zlehka souhlasně hlavou a usměje se na něj+ Šlo o druhotný přenos, kdyby se Eset soustředila na tebe slyšel by si je jasně, jako by si tam sám byl. +vysvětlí proč to znělo tak zvláštně+ Tak to je dobře. +usměje se na něj skutečně ulehčeně a začne mu zlehka ohlazovat bok, spíš podvědomě, než úmyslně+ No... +povzdechne si tiše a trošku se zamračí+ ...jak se to vezme. Dobrou zprávou je, že Neferet a ostatní jsou v pořádku, až na pár zranění, ale nikdo z nich nezemřel, což je moc dobře. +usměje se a na očích je jí znát jak moc se jí z toho zjištění ulevilo+ Tou špatnou zprávou je, že Senders utekl. Podle všeho ho našli jen proto, že mi chtěl předat vzkaz... a pak ti muži, co s ním přišli. Sestra je neviděla ani necítila. Musel přijít na způsob jak jí blokovat a pak... měl být sám. Nepočítali jsme s tím, že by se mohl s někým spojit. Chci říct Vyhnanci nám zrovna nejsou dvakrát nakloněni, ale dodneška nic takového neudělali. Spíše se drží stranou, nezasahují. +mračí se a v hlavě jí to šrotuje+ Budu muset setře odpovědět, ale nechám to na zítra. Eset si musí odpočinout a já taky. Navíc bych se stejně nesoustředila a sestře bych o vás chtěla říct osobně. +uvažuje pro změnu jiným směrem prozrazujíc, že je možné přenést vzpomínky, u kterých by si to odesílatel moc nepřál+