od Jasmine Clarvik » 25 dub 2013 16:38
+když se dotkne její ruky a začne jí tiše broukat a konejšit jí, dech se jí pomalu uklidní, jako by jeho chování mírnilo účinky cizích vzpomínek, pohledu na muže, kterého nenávidí a bojí se ho. "Kde je? Kde je moje Jasmine? Prohledal jsem celou zemi a tady není. Co jsi s ní udělala?" syčí muž nazlobeně na brunetku, skutečně rozhořčený faktem, že nenašel co hledal. "Do toho ti nic není. Po dobrém nebo po zlém?" Ale je zřejmé, že Neferet se s ním nemá v plánu zdlouhavě vybavovat a zároveň si přeje aby si vybrat tu druhou variantu. "Ale, ale, Krásko. Snad si nemyslíš, že se nechám tak snadno chytit? Jediný důvod proč tu teď stojíme je ten, že chci poslat Jasmine vzkaz...," upír téměř vlní spokojeností. "Jistě, ukážu jí tvojí mrtvolu," ušklíbne se brunetka a vytáhne dýky z pouzder. "To bych neřekl, královničko," ušklíbne se a ze stínu vystoupí další válečníci, ale jiní s rudýma očima. rozhodně další nepřátelé, jelikož Neferet vztekle zasyčí a její společníci vytáhnou svoje zbraně. "Řekni jí, že jestli se mi brzy neozve začnu tam kde jsem skončil," vyzve jí Senders nevzrušeně a pak se dá všechno do pohybu. vzpomínka se přeruší jako roztrhnutý film a vystřídá jí jiná. chvíle po boji střídaná Neferet, která rozhněvaně hovoří s holohlavým upírem, než se vše přeruší a zmizí. Eset se stočí do klubíčka a unaveně složí hlavu Jasmine na palec. Jasmine prudce zamrká, trhavě se nadechne a kouká jen před sebe. vnímá je zpět, ale zabraná v tom, co viděla a opět se roztřese instinktivně se choulíc Christianovi k boku, který díky tomu, že jí byl tak blízko a dotýkal se jí, mohl vidět záblesk vzkazu, slyšet hlasy a kdyby si to přál celou vzpomínku, záleží jen na tom, jak moc blízko ní chtěl být+