Svačinový koutek

[Manori]

No jo...pach železa není nic moc.*přikývne* aspoň mi to vždycky tak přišlo...člověk tak nějak podvědomě po čuchu pozná, o co jde...asi pozůstatek z minulých generací - krev=zranění a průser...*popíjí* no..tak kalorie mi teď nevadí, ale každá takováhle změna dobrá...sice už pořád jen na tekuté stravě, ale když bude takováhle, tak si ani nebudu moc stěžovat...*zasměje se - hergot, dala bych si čokoládku *

[Beatrix]

+sem si dala ke snídani aspoň kakao...+ Ale tak co se skupenství týče...jsem si jistá, že by to šlo udělat i natuho...+zamyslí se+ otázkou je, jestli bys pak ještě neuvítala tu tekutou... Jak se ti teď vůbec žije? Změnilo se něco? Třeba i mezi tebou a Postrachem?

[Manori]

No natuho asi néé...*zavrtí hlavou*radši. Myslím, že to by náš trávicí systém už nezvládnul. Takhle je to akorát..*zamíchá tekutinou ve sklence* změnilo? Jako co?*usměje se* no..možná i jo. Nemusí se už kontrolovat, kolik a do čeho vkládá síly. Až teď plně doceňuju, nakolik se musel ovládat.

[Beatrix]

Tak zmražený vám to chutná, ne? +uculí se spiklenecky a zároveň zvědavě+ A je "to" teď lepší?

[Manori]

No zmražený je fajn, to než doputuje, tak se rozpustí...*pokrčí rameny, že to ji nevadí a asi ani žaludku ne* Jiné.. vnímání je ostřejší...zesílenější...a celkově, když není třeba se bát, že někomu něco zlomíš, uvolněnější...takže jo, lepší...*musí se uculit* konečně můžu docenit plně kvality svého muže...*zasměje se*

[Beatrix]

Tak to můžeš být ráda, že ste spolu zůstali! Kdybys byla s někým jiným, musela by ses mírnit zase ty! A to taky asi nic moc... Takže vy dva rodinu pořád neplánujete? Teda...jde to, nebo ne?

[Manori]

No ,to by bylo dost na nic, ale zase by pravděpodobně vůbec k přeměně nedošlo, kdybychom nebyli spolu.*upíjí* Ne, to neplánujeme...jednak opravdu nevíme, jestli by to vůbec šlo...víš jak, živí jsme, ne jako naši mezidruhoví kolegové, ale na druhou stranu, nechci riskovat, při představě, k jakým změnám v našich organismech došlo...nejenom, že jsme upíři a v historii ani v druhu, z kterého vlastně pocházíme děti nikdo normálně neměl, jen své upíří potomky...alespoň, co víme. Ale taky změny, díky kterým jsme odlišní...když si někdo s tvým organismem pokusy takhle pohraje, nevíš, co by z toho pak mohlo vzniknout.*otřese se* Takže ne, i kdyby to bylo možné, a na to neexistuje uspokojivá odpověď, neuvažujeme o tom. Případné děti upírů - to vždycky zavání průšvihem, nemocemi a tak.

[Beatrix]

To je fakt...takhle je to ideální!
Nemocemi? +zvedne obočí+ Jako psychickýma, nebo fyzickýma? Každopádně mít děti neznamená nutně vlastní, žejo..+ušklíbne se, že když si to rozmyslijou, vždycky se dá někdo urvat+ A takový vypiplaný dítě...obstojně vychovaný...+uculí se+ můžu jenom doporučit! Když vidím co práce dá takový mimino, vůbec to těm ženským nezávidím, to je full time job... Jako hezký to je...ale na to musí člověk "být".

[Manori]

No právě....jaksi nejsem ten typ, co by se procházel s bubnem...*naznačí břicho a musí se smát* upírka ala hroch, díky pěkně, netřeba...no, obojí vlastně...taky bych to nemusela přežít, celý...*pokrčí rameny* je toho hodně...a jak říkáš, nemusí být nutně takhle...vlastně to v Klubu takhle funguje docela často...málokdo tam je přímo jako z rodiny...vlastně byl Postrach poslední pokrevní příbuzný předchozích členů...ostatní se k nám dostali třeba jako malí, ale děti jiných...který neměly kam jinam jít, ani to třeba nebylo možný, vzhledem k tomu, odkud byly...podobně jako Zuzka.

[Beatrix]

S tím už by ses pak ani moc nenaprocházela! +směje se a nalije si tam něco k pití+ Celý je to takový komplikovaný. +povzdychne si+ Asi sis na tenhle styl života už zvykla, co? Problémy, komplikace...
To je osud...+zakroutí nad tím hlavou+ Někdy si říkám, že člověk, kterej si může vybrat co se svým životem, má neuvěřitelný štěstí. +připije skleničkou a napije se na to+