Dobrý...dobrý...stále jsem tu...*zvedne ruku a opatrně obhlíží kus probořené střechy* taky se na to můžu...*odloží kladivo a vytáhne hůlku* uvidíme, jestli jsem to ještě nezapomněl...*mávne a prohnutá část a polámané šindele, které nepopadala dolů se začnou zacelovat a rovnat, nakonec zespod vyletí i střepiny těch rozbitých, které se po cestě spojují a skáčou zpátky na své místo* lepší...*hodnotí to, opatrně se sune, jestli ho to udrží* tak...taky mám ten pocit, že pro dnes stačilo...navíc za chvíli už bude tma. *houkne dolů na Styx.*
*Romulus, jak se ozve takový praskot, se potopí do lisí a kouká mu jen čumák...nakonec přece jen vykoukne a kouká, co to kde to, jestli jde bouřka...že takový rachot...*