Fahíd - Bea: Myslíte? +škodolibě se zachechtá+ Jsem si jist, že ho to bude hodně bolet, až se dozví, že nejste mezi živými. Škoda, že u toho nebudu +slyší dupot vojenských bot na schodišti, ale nevzrušuje se tím, ví, že dokud má Zuzku jako rukojmí, nic mu nehrozí+ Všichni jste křižáci! Všichni jste bezvěrci! I tohle dítě. A všichni si zasloužíte smrt! Alláh nás za to odmění rájem! +čím dál víc zvyšuje hlas, jak se v něm probouzí fanatická nenávist k nevěřícím (moc se omlouvám za tu drsnost, ale potřebuji poukázat na hrůznost té jejich nesmyslné ideologie)+ A začnu s touhle mladou dámou. Poslední, co ve svém životě uvidíte, Beatrix, bude krev vašeho dítěte na mé vojenské košili +do náhlého ticha se ozve zlověstné kovové cvaknutí nataženého kohoutku+
Altair: Propusť to dítě +ozve se z chodby Altairův klidný, ale chladný a nesmlouvavý hlas+ Je to jenom mezi námi dvěma +assassin k němu pomalu kráčí, tvrdé nemilosrdné oči nespouští ze svého soka, prázdné ruce volně spuštěné podél těla. Nic nenasvědčuje, že by měl v úmyslu použít proti Fahídovi nějakou zbraň, je si totiž moc dobře vědom toho, že i se svojí dokonalou muškou by bylo velice nebezpečné použít vrhací dýku, aniž by přitom neohrozil i Zuzku+ Vezmi si mě místo nich… o to jediné ti přece jde +snaží se ho vyprovokovat, protože ví, že dokud Fahíd používá Zuzku jako štít, naprosto nikdo si neriskne ho zneškodnit+