Sklep a tělocvična

[Spike]

Tak fajn. Tak si jdi +odemkne dveře od klece. Prsty se mu po zámku pohybují tak rychle že nemůže vyhmátnout kombinaci. Dojde k ní a rozepne jí kruh kolem krku+ Tak si jdi. Jdi si, skoč z mostu nebo pod auto. To je mi vůbec do toho? Proč bych se staral? +je pořád hrozně naštvaný a hnedtak ho to nepřejde. Otočí se na patě a odejde ze sklepa zanechávaje tam Neferet samotnou+

[Neferet]

+jen překvapeně zamrká, takhle rychlej obrat nečekala a už vůbec ne tímhle směrem+ Spikeu počkej.... +už je to tak, zkazí všechno co může. vyskočí na nohy a přejde k mříži, když Spike odejde. opře si čelo o chladný povrch a povzdechne si. na předchozí situace reagovala tak jak by reagovala dřív a to byla chyba. neví jak si ho usmířit a bojí se, že to se jí nikdy nepovede. přejde ke dveřím a chce odejít, ale zarazí se a ruku položí na mříž ode dveří. nechce jít pryč, na tom co řekla si stojí nevydrží dlouho na místě den možná dva, ale víc ne. sevře v ruce mříž pevněji a ucouvne, zámek zaklapne na svoje místo a uvězní ji tam. jen si povzdechne, ucouvne dozadu a posadí se do rohu+

[Spike]

+Seděl nahoře v kanceláři, takže by si všil že Neferet odešla, když jí ale nevidí vrátí se dolů do sklepa. Zůstane strnule stát ve dveřích když jí tam uvidí sedět na bobku v rohu zavřené klece+ Co to sakra děláš?+zeptá se nevěřícně+ To ti fakt dočista přeskočilo? +rychle přejde ke kleci, zase jí odemkne a dveře doširoka otevře+ Vypadni. Nebudeš mi tu oxidovat v mojí kleci

[Neferet]

+zvedne hlavu, když se otevřou dveře od sklepa+ Očividně... +zamumlá a sleduje ho, jak jde ke kleci a odemyká, smutně si povzdechne, když jí znovu vyhodí a vstane, přejde ke dveřím, jednou rukou sevře mříž na dveřích a druhou mříž na stěny a podívá se na něj takovým tím pohledem, který jasně říká, jak moc to bolí, skutečně ho chce poslechnout, ale nechce odejít, jestli odejme má strach, že ho už nikdy neuvidí, možná nastal čas si trochu zabojovat+ Ne. +řekne prostě a dřív než stačí zareagovat mříž zase zavře a zámeka zacvakne, provlíkne ruce mezi mřížema a zakreje zámek+ Dokud ti neřekne, co chci říct. Pak mě klidně vyraž, můžeš mě odsud doslova vykopat, ale nejdřív mě vyslechneš. +mluví naprosto klidně+

[Spike]

+Nevěří vlastním očím+ Co sem si to nabrnknul zase za blázna! +zavrčí vztekele+ Tak fajn šílenče. Mluv. Řekni co mi chceš říct a vypadni +založí si ruce na prsou a čeká, upíraje na ni ostrý pohled+

[Neferet]

+malilinkatej kámen jí spadl ze srdce, když jí skutečně nechá mluvit+ Vim, že ať řeknu cokoliv... nic z toho neomluví to, co jsem udělala. Ani nečekám, že tě dojmu tím, když ti budu vyprávět jak moc to bolí mě samotnou. +na chvíli skloní zrak, zhluboka se nadechne a zase se mu podívá do obličeje+ Když jsem... když jsem si to ráno uvědomila co jsem udělala... nedokázala jsem myslet na nic jinýho, než na to jak sem vám ublížila. +jazykem si rychle navlhčí rty+ Pár hodin strávených ve sprše s kartáčem.... +zavře oči, tohle zrovna říct nechtěla, nemá to připravený, takže říká první co jí přijde na mysl a co by říct chtěla+ Měla jsem strach... +oči zase otevře+ ... ne z toho, že byste na mě vztáhli ruku, ale strach z toho, že o vás přijdu, že přijdu o někoho kdo je pro mě tak důležitý... +lehce mávne rukou, aby zastavila jeho případné prostesty toho, že kdyby byli pro ni tak důležitý jak říká, nikdy by je nezradila+ Angelus měl pravdu. Byla jsem naivní, když sem doufala, že by to všechno nemuselo tak dopadnout. Jo... věděla jsem a vím, že pro to co jsem udělala není odpuštění... ale i tak jsem doufala... kdybych mohla měnit minulost změnila bych jí, ale... nemůžu. +hlas má téměř tichý a takový smutený, že neni pochyb, že mluví pravdu+ Ani nevím jak by o odpuštění měla prosit, protože říct "Odpusť" nestačí i kdybych to opakovala dokonce života. +na chvíli skloní hlavu, ona vždy když udělá odmlku uhne pohledem, aby se potom zase Spikeovi podívala do očí+ Nejspíš to ode mě bude znít dost jako výsměch, ale ať se propadnu do pekla jestli to není pravda - miluju tě... +chvíli se mu ještě dívá do očí než svoje zavře, roztřeseně se nadechne, oči zase otevře a ustoupí krok zpět stahujíc ruce ze zámku+ A teď jestli mě pustí ti půjdu z cesty. +obejme se rukama a čeká+

[Spike]

+Poslouchá všechno co mu říká, dopravdy to poslochá, protože to on umí když je to třeba. Neřekne nic, jen znovu otevře dveře, až pak se na ni podív+ Taky tě miluju, to už snad víš. Ale nedokážu ti říct že to bude jako dřív +už se nevzteká, vlastně je docela klidný+ V životě mi záleželo jen na třech ženách, stebou čtyřech a všechny mě nějak opustili. Drusilla mě podvedla jako ty. Buffy mě odkopla jako špinaví hadr a Fred umřela dřív než jsem jí stačil říct že ji miluju a i kdybych to udělal, tak by mi lásku neopětovala +vztáhne k ní ruku+ Skusím to stebou... ale jen skusím. Jestli mě ještě jednou zradíš, tak už mě nikdy v životě neuvidíš +jeho pohled zase ztvrdne+ Já sebou nenechám zametat... Už ne!

[Neferet]

+poslouchá ho a shlédne na nabízenou ruku, srdce se jí rozbuší novou naději, že všechno bude zase v pořádku sice ne hned, ale časem...+ Nic mi nestojí za to, abych tě už nikdy neviděla. +řekne tiše a popravdě, natáhne ruku a položí mu svojí dlaň do jeho nabízené, tak zlehka, jakoby se bála, že se jí to bud jen zdá nebo že se vzápětí dozví, že si dělal srandu+

[Spike]

+Sevře její ruku ve své, docela z lehka a vyvede jí z kece ven. To je vše co udělá. Nepřitáhne si jí divoce do náručí, natož aby jí políbil+ Měla by ses pořádně najíst +řekne docela smířlivím hlasem, ale postrádajícm něco z vášně a otevřenosti která tam byla dřív+ Chceš zajít někam ven? +navrhne, ruce má strčeně v kapsách a tváří se trochu nejistě. Ke slovu se dostala jeho lidská část, která si moc neví rady se ženami+

[Neferet]

+chce mu odpovědět, ale místo toho sebou trhne a zamračí se, chvíli přemýšlí, co to bylo za pocit, než jí to dojde+ Já... potřebovala bych do čajovny... někdo tam asi přšel. +trošku se zamračí+ Ale až to vyřídím, tak se můžeme jít najíst. +pousměje se+