od Asher » sob úno 20, 2010 8:29 pm
Zničehonic se objeví na podiu, v černé hedvábné košili a černých kožených kalhotách, zlaté vlasy rozhozené po ramenou jako zlatý vodopád. Výstřih ve tvaru "V" který se rozevírá a odhaluje jeho bledou kůži rozrytou jizvami. Upře své ledově modré oči na Aubreyho s Theresou a jeho moc Vyššího se srazí s tou jejich. Místností prolétne závan chladného vzduchu, který studí, ale i bodavě hřeje. Trochu pohrdavě se ušklíbne. No ano...dokonalost. Jedna velká iluze, kterou ovládáme, pokud chceme... Jeho hlas je chladný a plazí se místností jako had. Zároveň s jeho slovy se jeho kůže jakoby rozzáří vnitřním světlem, vystoupí jeho bledost a jeho jizvy zmizí, je stejně krásný a dokonalý jako před několika staletími, tak dokonalý až to bere dech. Krouží po podiu, jeho pohyby jsou ladné, elegantní, ale je v nich i nebezpečí a jeho moc je jako těžká deka nad všemi v místnosti. Pohledem najde Jean-Clauda a po tváři mu přelétne prchavý úsměv. Naše dokonalost je iluze. Kdybych chtěl, můžu být pro vás takhle dokonalý pořád. Dělají to tak všichni. Ale já nechci, chci, aby jste viděli skutečnost, ne iluzi. Odmlčí se a v očích mu zaplanou ďábelské plamínky. Chtěl bych teď jednoho starého přítele požádat, zda by nám nechtěl předvést svoji "dokonalost". V posledním slovu jsou ty uvozovky přímo slyšet. Upře vyzývavý pohled přímo do Jean-Claudových půlnočně modrých zorniček a drze se usmívá.
Jsem přesně takový, jak vypadám.