Hlavní salon - podium

[Neferet]

Fata: +přikývne, stáhne ruku zpět a dál sleduje představení, ale přesto sem tam po ní mrkne, jak si stojí+

+sleduje představení a trochu tají dech, snaží se vstřebat pocity, který k ní pronikají, energie jí trochu dráždí, ale naštěstí se dokáže ovládnout, sleduje jejich pohyby a čeká jak tohle dopadne+

[Asher]

Zničehonic se objeví na podiu, v černé hedvábné košili a černých kožených kalhotách, zlaté vlasy rozhozené po ramenou jako zlatý vodopád. Výstřih ve tvaru "V" který se rozevírá a odhaluje jeho bledou kůži rozrytou jizvami. Upře své ledově modré oči na Aubreyho s Theresou a jeho moc Vyššího se srazí s tou jejich. Místností prolétne závan chladného vzduchu, který studí, ale i bodavě hřeje. Trochu pohrdavě se ušklíbne. No ano...dokonalost. Jedna velká iluze, kterou ovládáme, pokud chceme... Jeho hlas je chladný a plazí se místností jako had. Zároveň s jeho slovy se jeho kůže jakoby rozzáří vnitřním světlem, vystoupí jeho bledost a jeho jizvy zmizí, je stejně krásný a dokonalý jako před několika staletími, tak dokonalý až to bere dech. Krouží po podiu, jeho pohyby jsou ladné, elegantní, ale je v nich i nebezpečí a jeho moc je jako těžká deka nad všemi v místnosti. Pohledem najde Jean-Clauda a po tváři mu přelétne prchavý úsměv. Naše dokonalost je iluze. Kdybych chtěl, můžu být pro vás takhle dokonalý pořád. Dělají to tak všichni. Ale já nechci, chci, aby jste viděli skutečnost, ne iluzi. Odmlčí se a v očích mu zaplanou ďábelské plamínky. Chtěl bych teď jednoho starého přítele požádat, zda by nám nechtěl předvést svoji "dokonalost". V posledním slovu jsou ty uvozovky přímo slyšet. Upře vyzývavý pohled přímo do Jean-Claudových půlnočně modrých zorniček a drze se usmívá.

[Theresa]

*když se objeví Asher na scéně a vyšle svou energii, chvíli odolává, ale pak oba s Aubreyem zmizí z podia, jako ta iluze dokonalosti...*

[Styx]

+na několik tepů se jí zastaví srdce, když se na pódiu objeví Asher, vzhlédne na tu jeho dokonalost a kolem hrdla se jí stáhne ledová ruka, cítí tíhu té jeho nesmírné moci a dobrovolně se jí přikryje až po bradu, srdce se jí opět roztluče a zalétne očima směrem Asherova pohledu a zahlédne Jeana-Claudea, až příliš moc moci, krásy a dokonalosti najednou, to je vážně o infarkt+

[Neferet]

+trhne halvou, když se na podiu objeví Ahser, nasluchá jeho slovům a musí uznat, že mluví pravdu, sleduje kam se dívá a trochu se zamračí, začíná toho na ní být moc, jestli to bude takhle pokračovat buď se složí nebo bude muset zmizet, zatřepe hlavou a potlačí v sobě sílu, která by se chtěla protlačit napovrch, nutí se klidně dýchat a ani si nevšimen, že Theresa s Asherem zmizeli+

[fatamorgana]

dívá se a nasává atmosféru. prohlíží si, jak se vlní a spřádají provazce energie nejen na pódiu, ale i v publiku. poslouchá Asherova slova a na okamžik neodolá a podívá se mu do očí... popadne jí neěco jako silný vodní vír a unáší ji někam - ale jenom na okamžik, než reflexivně v sebeobraně zavře oči. stejně jakoby ho viděla pod víčky... ale už je na místě a vnémá jen jeho hlas a energie v sále.

[Jean-Claude]

*až do té doby naprosto skryt, aniž by zasáhl do dění na scéně..pozoruje Ashera s kamennou maskou na tváři, jen oči prozrazují, jak jeho mysl pracuje a dochází mu o vtěřinu dřív, co Asher zamýšlí....po jeho posledních slovech pomalu vstane a jeho moc se hrozivě rozleje po sále jako velká voda puštěná ze stavidel... bez mrknutí oka upřeně pozoruje Ashera na podiu...nechá svou moc vířit kolem, a světla reflektoru zabírají jeho nadpozemsky krásnou tvář a dokonalé tělo v rudé košili...malinko se pousměje, tiše a trochu nebezpečně...zvuk jeho smíchu se usadí v žaludku každého z diváků a hřeje a točí se tam jako něco živého...pak vykročí vpřed* mon...Chardonneret..*poslední slovo vysloví skoro mazlivě*...pokoušíš mě?* s úsměvem se blíží a každý upír v sále jako obsluha se krčí před jeho mocí...vykočí pružně jako kočka na podium a postaví se vedle Ashera* nu dobrá..tady mě máš...*stoupne si čelem k divákům* má pravdu...mnozí z nás využívají iluzí, aby se ve vašich očích zkrášlili...učiním vám nyní nabídku...chcete spatřit vládce města bez iluzí? Kdokoliv z vás? *klidným pohledem safírových očí přehlíží celý prostor od diváků, přes zaměstnance až po Ashera*

[Neferet]

+cítí jejich moc, která se v místnosti střetává a téměř nedýchá,nemůže od nich odtrhnout zrak a ani nevnímá hlásek hluboko v hlavě, který jí říká, aby se zvedla a odešela, nakloní se trochu dopředu a narovná se, když se zeptá jestli ho někdo chce spatřit bez iluzí, jen přikývne+

[Styx]

+tak tohle bude ještě velice zajímavé, pomyslí si, protože tuší, co bude následovat, napjatě a trochu zvědavě čeká na to, až se iluze rozplynou a ona pozná holou skutečnost, sama si není jista, jestli to vůbec chce+

[Asher]

Bez hnutí stojí na podiu jako socha, jen jeho oči prozrazují, že žije. Když ho Jean-Claude osloví, nepatrně sebou cukne.Rty mu zvlní slabý úsměv. Oui, pokouším. Jeho hlas jakoby pohladil. Když vysloví svůj souhlas a výzvu ostatním, trochu ho to překvapí, ale jeho tvář je prostá jakýchkoliv emocí. Jeho pohled klidně opětuje, jen jeho energie, rozlévající se a mísící se s Jean-Claudovou mocí jakoby vibrovala a chvěla se. Myslím, že taková nebídka se nedá odmítnout. Řekne tiše, jakoby jen pro Jean-Clauda a propaluje se do něj pohledem. Sám nechá svou iluzi pohasnout. Stane se to tak náhle, jako když cvakne vypínačem a jizvy vystoupí na jeho před vteřinou dokonalém těle, s ještě větší děsivostí, než před tím, když tam prostě byli.