Jo jo, já vím, ani ve snu, co.
Potřese s úsměvem hlavou a když ji ucítí jeho lehké pohlazení, střelí po něm pohledem, ale jen se pousměje se a nic neřekne. Otočí se a pohlédne na něj. Není zač, skvěle jsem se bavila.
Usměje se upřímně a na doprovod jen s úsměvem zakroutí hlavou. Ne díky, přemisťování je naštěstí naprosto, no nebo aspoň do značné míry, bezpečné.
Uculí se. Tak...ahoj a uvidíme se asi...ve Slastech, že.
Je to spíš konstatování než otázka. Věnuje mu poslední úsměv a vydá se do jedné z tmavých uliček, odkud se přemístí.(omlouvám se, že to tak trvalo, ale jsem nemocná a je mi fakt na chcípnutí, dva dny jsem měla horečky a připadám si jak třikrát přeblitý zelí.

)