Vstup do vlkodlačího doupěte a obývací pokoj

[Remus Lupin]

*musí se uculit*ne...písaře ne...ale nevím, odkud se bere představa Řádu, jako nějakých "Božích bojovníků", to svého času bylo daleko víc o strategii než o přímém útoku....a neříkám, že neumím i zaútočit..jen to není první věc, která mě napadne...*pokrčí rameny, lach, asi mu čte myšlenky, ale dobře:)*ne, Styx, tys přišla rozhodnuta to udělat...a netvrď mi, že ne...*zadívá se na ni* a to je to, co jsem myslel, jakože je špatně...*nadechne se, aby si sesumíroval myšlenky* myslím to tak, že je pro mě těžké přijmout, jak snadno a samozřejmě zacházíš s lidským životem...vím, že jsi Smrtijedka..a Templářka..ale to je možná ono...jak máme spolu žít, když stojíme každý na jiné straně dobra x zla? Když máme tolik jiný pohled na svět a důležité věci v něm?Dá se stavět na kompromisu, ale pak přijdou tyhlety...nápady...které jsou v přímém rozporu s tím, co ten druhý zamýšlí...a není to jen z tvé strany...i mé postoje ti mohou připadat...slabošské ve srovnání s tím, co bys udělala nebo si myslela ty, nebo tví "kolegové"?To, s čím si přišla dnes, mi otevřelo oči a vlastně poprvé mě to napadlo.Jak rozdílní jsme. Nechci se dočkat dalšího takového "černomagického překvapení", ale zároveň ti nechci bránit žít život, jaký chceš...vidíš to dilema? Jak se mám dívat do těch tvých krásných očí a nepřemýšlet, jestli se zase neschyluje k něčemu? Máš na to nějaké řešení? Víš, že jsem schopný různých bláznivin, ale vždycky zůstanu "hodný" vlkodlak...jak jen to půjde.

[Styx]

Moc dobře vím, že umíš i útočit, nejenom být ten hodný +bodne ji v hrudi, když si vzpomene na ten duel+ Ne, nebudu ti lhát +sklopí zrak+ Přišla jsem za tebou, protože jsem ti kdysi slíbila, že ti řeknu o všem důležitém, co chystám. Ano... byla jsem r-zhodnutá to udělat... věřila jsem, že to pomůže Andrému. A pro své přátele udělám cokoliv +zvedne k němu oči, rty má pevně semknuté, než zase promluví+ Od samého začátku jsi věděl, co jsem. Za ten rok a půl, co jsme spolu jsem ale v mnoha věcech změnila názor, v pohledu na mudly třeba, nebo v touze po službě zlu. Kvůli tobě. Mrzí mě, že sis to nevšiml, že vidíš jen tu horší stránku. V tom je rozdíl mezi námi dvěma. Já tě beru přesně takového jaký jsi... i s tvými chybami +oči jí posmutní a ztratí tím svůj typický lesk+ Jestli já stojím proti tobě, pak marně hledám důvody, proč se ty přátelíš s Pánem zla. To ztělesnění zla mi nejde dohromady s tvojí dobráckou povahou +hledá odpověď v jeho tváři+ Ne, nikdy jsi mi nepřipadal jako slaboch, naopak, vidím v tobě silného a zásadového člověka. Jsi můj vzor, rádce, učitel. Miluji tě celým svým srdcem a vždycky budu bojovat za naši lásku, protože tě nechci ztratit +odhodlaně mu stiskne ruce, které mu pořád svírá, až ho to musí zabolet+ Musím ale vědět, že o to stojíš. Teď mám pocit... +ztěžka polkne+ ...zdá se mi, že nechceš slyšet, co ti tady povídám... že nevnímáš, že jsem pochopila, jak temná síla je černá magie... že nevidíš, že mám z ní strach. Připadá mi, jako bys už byl rozhodnutý, jen si pro to hledáš nějaké důvody.. +nadechne se zhluboka+ Pokud jsi přesvědčený, že jsme opravdu tak rozdílní, že nemůžeme spolu žít +povolí stisk a pomalu vyklouzne z jeho dlaní a obě ruce spustí volně podél těla+ ...nemohu tě u sebe držet proti tvé vůli +hledí mu hrdě do očí, prosit o lásku nikdy nebude+

[Remus Lupin]

*jen ji pozoruje tichým pohledem* a jsi rozhodnutá pořád?*pak jen vrtí hlavou* a co jsem ti před chvíli říkal..že moc dobře vím, co a kdo jsi...a že mě to přesto nezastavilo...*zadívá se na ni trochu smutně* nechci, aby ses měnila kvůli mě...jen proto, že se mi to nelíbí...vím, že tě to stojí úsilí...a sama za sebe by ses v těhle věcech nezměnila...nebo kdybys byl s někým jiným...já osobně jsem rád, žes to udělala, moc rád....*chvíli se na ni dívá* a ty myslíš, že já ne? kritizoval jsem snad někdy to, že patříš mezi Smrtijedy? ne...možná i proto, že je to právě Amon, kdo vám velí...*jeho pohled malinko ochladne* ano, on je mým přítelem...i proto, že jsme se nikdy nedostali do křížku, respektujeme jeden druhého...hodně jsme prožili a taky to nebylo přátelství na první pohled...ale stejně jako mi nevadí smrtijedství u tebe, Luciuse...tak mi nevadí ani on...je to součást vás tady...kdybych začal vyšilovat kvůli tomu, skončilo by to tady zase ve válce...a to nechci, tohle je přece místo, kde můžeme být všichni společně...takže o to nejde, nikdy nešlo...*pousměje se na ni* stejně jako já jsem, co jsem, jsi ty Smrtijedka a vždy budeš...vím, že od Amona se neodchází jen tak...*nevyprostí ruce z jejích, i když mu je tiskne*mrzí mě, že mě nechápeš, ale nevím, jak jinak ti to vysvětlit...a nejsem rozhodnutý, nevěděl jsem přece, s čím přijdeš...*zavrtí hlavu*sama moc dobře víš, nakolik o nás stojím...co jsem proto byl a stále jsem ochoten kdykoliv znovu udělat...*teď je to on, komu mizí lesk z tváře..nadechne se, pak zmlkne, zkusí to znovu* prostě...jo, pochopil jsem, že sis to všecko uvědomila. Ale proto, že jsem ti to musel docela nepěknými argumenty vyvrátit. Udělám to vždycky, protože mi na tom, co s tebou je a bude záleží, nehledě na cokoliv. Ale přál bych si, aby to nebylo zapotřebí..Abys sama přišla na to, kdy už je to příliš...černé.*zadívá se na ni*to je to, co mám na mysli tou rozdílností.*opětuje její hrdý pohled svým tichým, klidným, ve kterém se neodráží žádná zloba, jen snaha to vysvětlit*možná se tě příliš snažím předělat k obrazu svému...pak se omlouvám, pokud to tak cítíš...jsem na to zvyklý u sebe a asi příliš dlouho jsem sám sebe takhle deptal, že to dělám pak i u druhých.*sklopí zrak*asi to tak bude už vždycky, málokdy reaguju jako rozzuřený býk, ale mávni přede mnou lidskýma oběťma a magií a vytočíš mě stoprocentně...Přesto všechno tě miluju, o tom ani na vteřinu nepochybuj...

(eh, kurnik, tomu ta tlama jede )

[Styx]

Ano... jsem pořád rozhodnutá pomoct Andrému. Nevzdám to tak lehce +zavrtí důrazně hlavou+ Jenomže už ne pomocí černé magie. Budu hledat jiné, humánnější způsoby léčby +že to myslí smrtelně vážně utvrdí přímým pohledem do jeho očí+ Já se ale neměním proto, abych se ti zalíbila. Nechci postupně ztratit svou identitu tím, že budu poslušně dělat vše, co se líbí tobě, jen abych tě neztratila. A zcela jistě vím, že ani ty sám bys to nechtěl. Při vší úctě a lásce k tobě, zdaleka nesouhlasím se všemi tvými názory. Ale pokud jsem někdy svůj názor díky tobě opravdu změnila, nebylo to tím, že sis to přál... ale protože jsi mě přesvědčil, že tak je to správně +na rtech se jí objeví lehký náznak úsměvu+ Ne vždy se to shoduje s tím, co mě ve Zmijozelu učili. Když se tak nad tím zamyslím... dnes si už nejsem jistá, jestli by mě Moudrý klobouk opět zařadil do zmijozelské koleje +teď už se usměje doširoka+ Ano, máš pravdu... ze služeb Pána zla se dá odejít pouze jedním způsobem +protře si dlaní cejch na levém předloktí, trvalé pojítko k Temnému pánovi+ Doufám jen, že ten mír, co tady vládne mezi dobrem a zlem udržíme natrvalo. Chci žít ještě hodně dlouho +když jí Remus začne vysvětlovat svůj názor na věc, zvedne k němu hlavu a upřeně sleduje jeho pohybující se rty, jakoby jeho slova vnímala nejen sluchem, ale i zrakem. Přestože zpočátku zaujímá odhodlaný postoj, srdce v hrudi jí tluče nevýslovným strachem, že to, kvůli čemu dnes za ním přišla, je oba navždy rozdělí. Její hrdý výraz při jeho slovech však rychle taje jako jarní sníh, za chvíli po něm není ani památky. Uběhne ještě celá věčnost, než najde vhodná slova v odpověď. Jejich pohledy se konečně spojí+ Uznávám, že to byla obrovská chyba chtít obětovat jednoho člověka pro druhého... že to bylo velice nebezpečné a hloupé zahrávat si s černou magií... teď už to vím +konečně dojde osvícení a přizná svou chybu+ Mám velké štěstí, že tě mám. Žes mi otevřel oči dřív, než jsem udělala nějakou hloupost. Odteď se budu s tebou radit o všech zásadních věcech. A slibuji ti, že tu nebezpečnou magii už nikdy nebudu pokoušet +vklouzne zpátky do jeho rukou a sevře prsty kolem jeho dlaní+ Znáš mě... jsem dost... akční a občas jednám impulzívně... bez přemýšlení. Musíš mě brát takovou, jaká jsem +pokrčí bezradně rameny+ Nesnaž se mě předělat k obrazu svému... nepodaří se ti to.. to už bych ani nebyla já, ale někdo úplně jiný. A to bys asi nechtěl, že... ber to tak, že se se mnou nikdy nenudíš +uculí se, snaží se uvolnit to vnitřní napětí humorem+ Ale nějaká dobrá vlastnost se u mne snad taky najde... ne? +mrkne na něj uličnicky, ale pak ho velice něžně políbí na rty a tichounce zašeptá, že to sotva uslyší+ Jsem moc šťastna, že tě mám... Vlčku můj.

(heh, ona taky chvíli nezavře zobák:D)

[Remus Lupin]

no, pokud něco jiného existuje, co by mu pomohlo...*přikývne a mlčky ji pozoruje*já vím, jaká jsi...ale stejně mi to nedá, snažit se tě zkrotit...*usměje se a zlehka ji pohladí po vlasech* neslibuj...raději ne..merlin ví, na co třeba ještě příjdeš...*cuknou mu koutky* to je pravda, že nenudím...*musí pobaveně zavrtět hlavou a nehezké napětí v místnosti poněkud povolí*však já taky...

[Styx]

Určitě existuje. Žijeme přece v kouzelnickém světě +přikývne přesvědčeně+ Zkrotit tu divokou lvici ve mně? +rozesměje se zvonivým smíchem+ To spíše zkrotíš ty své bestie ve sklepeních tak, že ti budou jíst z ruky... než jednu smrtijedku +nakloní se blíž a pošeptá mu tajemství+ Ale zkoušet to klidně můžeš... trpělivost růže přináší +záhadně se usměje a pak se zvedne a trochu posmutněle pokrčí rameny+ Budu už muset jít. Musím poslat spěšnou sovu své kamarádce a zastavit toho šamana, dokud je čas.

[Remus Lupin]

budu v to také věřit...kdybys potřebovala s něčím pomoct...*jen pokrčí rameny*no, jen aby, jen aby...*usměje se*chápu...měla bys ji poslat vzkaz co nejdřív...*přikývne a vyjde s ní před srub, kde ji políbí na rozloučenou a vrátí se zpátky k pergamenům ale myšlenkama je pořád tak trochu mimo*

[Kain]

+v jednom ze stromů se otevřou dveře a z nich vystoupí Kain, rozhlédne se kolem, dveře zavře a ty zmizí a on se vydá k domku, jde pomalu a klidně, jako na návštěvu, sem tam se krátce usměje, když dojde k domku, tak zaklepe na dveře a chvilku poslouchá, uslyší nějaký zvuk, pak štěkot, obrátí oči v sloup a když se chvíli nic neděje, tak začne dveře šperhat, když je odmekne, tak je obezřetně otevře a nakoukne dovnitř, když uvidí kolii, tak se jenom usměje a hodí jí žvýkací kost (ta je naprosto normální a nezávadná) a vstoupí dovnitř+

[Kain]

+rozhlídne se kolem a kouká na podlahu, do koutů, když najde nějaký chlupy na gauči, tak k nim začichá, ale pak se s nezájmem odvrátí a slídí dál, nic nepřestavuje, na nic ani nesahá jen něco hledá a pořád to nemůže najít tak se vydá do další místnosti+

[Kain]

+vyjde ven, dveře za sebou zavře a pečlivě paklíčem zamkne, pak se s taškou v ruce spokojenou chůzí vypraví do lesa mezi stromy, najde jeden rozložitý smrk, zaklepe na jeho kůru a ve smrku se rozevřou dveře, on do nich vstoupí a dveře za sbou zavře a na stromě zůstane jen matný obrys, jako by byl součástí kůry+