od Morfeus » sob dub 07, 2012 7:01 am
Trávil jsem tu dlouhé chvíle, snad hodiny, snad dni. Ztratil jsem pojem o čase, nezajímá mě. Nemám důvod, aby mě zajímal. Je po válce. Můj svět se otočil o 180 stupňů. Nezajímá mě vlastně už skoro nic. Kdyby pár starých přátel a soucitných duší nedohlíželo, abych jedl a spal, mohl jsem to už mít za sebou. To mi ale nedovolili. A já nemám dost vůle ani sil vzít si život jinak, než že se prostě vypnu a vyčkám smrti. Než že v souladu se svým bytím v nicotě neudělám nic, naprosto nic…
Seděla o kousek dál u svého stolku. Chvílemi si něco psala, chvílemi povídala s obsluhou, čas od času zmizela a zase se objevila. Někdy sama, jindy v doprovodu jiných žen. Mohlo to být v jeden den, mohlo to trvat i několik týdnů. Nevím. Jak jsem řekl, ztratil jsem pojem o čase. Asi za to mohou ty utišující lektvary, co mě jimi mé “dobré duše“ napájí. Možná se jen takhle brání můj mozek té příšerné tíze skutečnosti. Stejně na tom nezáleží…
Existuje na světě člověk, který nesní? Kdo v sobě neskrývá nepředstavitelné světy?
Pravda nemusí mít nutně oporu ve skutečnosti. Legendy a sny jsou stínové pravdy, které přetrvají dávno poté, co fakta zpráchnivějí a propadnou se do zapomění.