Ten pokoj vlevo nahoře

[Wenai Lafayette]

+přitiskne ho k sobě, prsty v jeho bílých vlasech a dech se jí pomalu uklidňuje, nechá ze sebe vypadnout jeho ochablé mužství, ale pořád tam leží k němu přitisklá+

[Geralt]

čarokrásná +zamumle jí do kůži a stulí ji k sobě, tiskne se k jejím zádům a prstem jezdí po křivce jejího boku od zadečku až nahoru. čelem se opírá o její rameno a nemá v úmyslu ji pustit+

[Wenai Lafayette]

+vtiskne mu několik polibků, jeden na čelist, druhý na krk, na rameno, sveze se z něj do postele, ale pořád se k němu tulí+ Jsi krásnej sen. +zašeptá potichu, oči má zavřené, jako kdyby vážně spala+

[Geralt]

+zasměje se nahlas+ možná, to uvidíš až ráno. +Dá jí polibek na spánek+ ted spěte madmoiselle Wenai +drží ji v náručí a přetáhne přes ně deku+

[Wenai Lafayette]

Já už jsem madame. +zamumlá v polospánku a pak tvrdě usne+

[Geralt]

V tom případě dobrou noc madame +zašeptá ještě než usne i on. Ráno, brzo ráno než se Wenai probudí vstane z postele a vyjde ven na terasu, kde přivítá chladný vzduch, který ho dostatečně probere. Na rtech mu pohrává úsměv, kdo ví proč+

[Wenai Lafayette]

+ráno vyskočí z postele po tom snu a zakopne o stolek, načež s řinčením z něj spadne meč+ Ale sakra! +vrčí, když si zkopne palec+ Kdo tu dal ten krám! Maltéziééé!

[Geralt]

+Nakoukne a pak vejde do pokoje+ Proč toho chudáka starého nenecháš aspon po ránu vyspat. Jedním dlouhým krokem přejde k ní a hluboce ji políbí+ Po ránu jsi ještě krásnější než v noci.

[Wenai Lafayette]

+kouká na něj s otevřenou pusou+ No... no... to ale... +zakoktá se+ On není starej. +zmůže se pak jenom na tuhle odpověď+

[Geralt]

Wenai, nadechni se. +pohladí ji po líčku a kousek od ní odstoupí+ takže jsi se zmínila že už nejsi madmoisell nýbrž madame +sedne si do křesla+ mám ti gratulovat?