od Rebecca Altamirano » úte zář 11, 2012 8:53 pm
Ne lásko, ty to nejsi, i když ti důvěřuju ze všech lidí na světě nejvíc. Usměje se a pohladí ho po tváři. A rozhodně by se nebála, jít s tebou do nějaké divočejší akce. Dodá ještě. Jenže Darius není člověk. Tedy vlastně...je. Ale... Trochu se do toho zamotá a zakroutí hlavou. Prostě kdysi nejspíš člověk byl, jenže pak si ho vzala do práce nějaká organizace, nebo co já vím, co jsou zač a upravily ho na to, co teď je. Podívá se mu do očí. Předpokládám, že měl být jakousi zbraní proti nám, upírům. Povzdechne si a po jeho vyznání jí rty zvlní šťastný úsměv. A já tebe..ani netušíš, kolik síly mi to dává. Zašeptá, stoupne si na špičky a dlouze, něžně ale i vášnivě ho políbí.
Ortus non est initium vitae, mors non est eius finis...
Narození není začátek, smrt není konec...