Assassin’s Creed: Tajná křížová výprava

[Assassin]

+natáhne levou paži a trhne zápěstím, aby uvolnil čepel, skrytou na předloktí. Ostří je udržováno v perfektním stavu, proto při spuštění nevydá téměř žádný zvuk. Přesto její uvolnění pro jistotu načasuje podle kapání vody. Kap... kap... cvak. Ucítí známý tah mechanismu v prstenu, který nosí na malíčku a v místě, kde kdysi míval prsteníček, vystřelí ostrá ocel. Zvedne ruku se zbraní před sebe a čepel se zaleskne v mihotavém světle pochodně, žíznivá po krvi+

[Assassin]

[Assassin]

+přitiskne se ke stěně tunelu a jako temný stín se plíží vpřed. Za mírnou zatáčkou najednou uvidí v matném světle pochodní na konci tunelu klečet muže v bílém hábitu. Je k němu otočen zády a nepochybně něco hledá v zemi. Očividně mají templáři tady nějakou práci. Jakou? To musí zjistit, ale napřed... napřed se musí postarat o klečícího muže, který mu stojí v cestě. Zrychlí se mu tep. Otevřenou dlaní zastaví své muže, aniž by se na ně ohlédl a pak se přikrčí a tiše jako kočka se přesune za mužova záda+

[Assassin]

+templář je tak zabraný do práce, že si vůbec neuvědomí, jak blízko stojí smrt. Altair ho jediným plynulým pohybem popadne za rameno, pevně jej sevře a vrazí mu čepel zezadu do krku, mezi lebku a první obratel páteře, čímž je oddělí. Těsně předtím, než dýka přeruší míchu, tělo sebou trhne a napne se ve smrtelné křeči. Muž nestihne ani vykřiknout. Smrt přijde téměř okamžitě. Téměř. Altair ho pevně drží, dokud umírající tělo projevuje chabé známky života. Cítí, jak z něj uniká život. Trpělivě čeká. Když mu po chvíli úplně ochabne v rukou, vytáhne dýku z jeho krku, nechá mrtvé tělo pomalu klesnout na zem a narovná se nad ním. Je spokojen. Vše bylo rychlé a naprosto tiché+

[Assassin]

[Assassin]

+otře dosucha čepel, zborcenou krví a trhnutím ji zasune zpátky do pouzdra na předloktí. Povýšeně ještě pohlédne na mrtvé tělo, pod kterým se zvětšuje kaluž krve, vsakující se do písku, pak se ohlédne ke svým spolubojovníkům. Mladší z nich se na něj dívá se směsicí úžasu a obdivu a Altair si je moc dobře vědom své nadřazenosti+ Dívej se a možná se něčemu přiučíš +ušklíbne se a zachytí obviňující pohled staršího z mužů+

[Assassin]

Ano... naučí tě, jak ignorovat všechno, co nás Mistr naučil +odpoví starší muž tomu mladšímu, ale dívá se přitom na Altaira a oči mu zlostně hoří+
Co bys udělal ty? +zeptá se povýšeně Altair a pevně mu opětuje jeho pohled+
Já bych neupoutal pozornost. Nepřipravil bych o život nevinného.
+Altair si povzdechne+ Jsi vůbec asasín? Nezáleží na tom, jak úkol splníme, jen když ho splníme.
Ale to není způsob- +snaží se mu muž odporovat+
Můj způsob je přesvědčivější +odpoví Altair zvýšeným hlasem a jeho výraz značí jediné, že nesnese žádnou kritiku od svých podřízených+ Nejsme armáda spásy a našim úkolem není ušetřit nepřítele. Milost nemá v našem boji místo.

[Assassin]

+chvíli se na sebe mračí, Altair čte v jeho očích drzost a zášť. Pochopí, že si nevybral společníka moc dobře, starší a zkušenější ne vždycky znamená lepší. Bude si muset dát na něj pozor+ Vydej se na průzkum +rozkáže mu, trest za vzpurnost bude muset počkat. Pošle za ním i druhého svého muže a když ve vlhkém, plesnivém tunelu zůstane sám, zadívá se dolů na mrtvé tělo a na krvavou svatozář kolem jeho hlavy. Možná měl ten voják pravdu. Existovaly i jiné způsoby, jak nic netušícího nepřítele umlčet - nemusel zemřít. Ale Altair ho zabil, protože... protože mohl. Protože byl Altair Ibn-La´Ahád, syn Umarův. Nejlepší v řádu. Mistr Asasín+

[Assassin]

+vyrazí za nimi. Za ústím tunelu natrefí na řadu jam, v jejíchž hlubinách se vznáší mlha. Altair lehce vyskočí na trám nad nimi, mrštně na něm přistane a přidřepne jako kočka. Klidně dýchá a užívá si své síly a hbitosti. Přeskáče několik dalších trámů, až se dostane k místu, kde na něj čekají jeho muži. Aniž by je vzal na vědomí, proběhne kolem nich, jeho nohy sotva narušují písek. Před ním se objeví vysoký žebřík a on po něm bez zpomalení vyšplhá, rychle a tiše, a přibrzdí až u vrcholu, kde se konečně zastaví. Zaposlouchá se a zavětří+

[Assassin]

+tiše a velmi pomalu vystrčí hlavu z otvoru v zemi do komnaty, kde - jak tušil - stojí na stráži zády k němu muž v oděvu templářů, s dlouhým mečem u boku. Altair ho chvíli nehybně studuje a všímá si detailů, jeho postoje, svěšených ramen. Výborně. Je unavený a nesoustředěný. Umlčet ho bude snadné. Altair se pomalu vytáhne z žebříku na zem, chvíli dřepí a zklidňuje dech a pak se přikrčen neslyšně přesune za něj. Narovná se v celé své výšce jako obrovský stín a zvedne obě paže nahoru. Prsty levé ruky má pokrčené jako drápy dravce, pravou má připravenou, aby dlaní umlčel strážce+