od Rebecca Altamirano » úte lis 13, 2012 4:58 pm
Taky doufám, že si dají na nějakou dobu pokoj. Nejlépe na pár set let. Ušklíbne se. No...někteří možná i..jsou. Zatváří se trochu jakoby ji bolel zub. Ale nesmím na to myslet, nebo bych se asi zbláznila. Zavrtí hlavou, jakože snad to bude dobrý. Díky.. Pousměje se trochu, jak si představí, že by JC na Charlieho pouštěl hrůzu. Pod dojmem jeho hlasu, jako hebké kožešinky na kůži se slabě zachvěje. On to tak nemyslel... tedy..snad. Zatváří se dost nejistě, protože momentálně si je skoro jistá, že myslel vážně každý slovo. Jen je občas trochu moc impulzivní a jak zjišťuju, taky trochu majetnický. A taky někdy rychleji koná, než přemýšlí. Pousměje se trochu. No já myslela, že s tím, co jsem a co občas dělám, smířený je. Ale faktem je, že takhle... Sjede se pohledem. ...mě asi ještě neviděl. Pokrčí rameny, jakože jednou to holt přijít muselo. Chmm, to jsou chvíle, kdy fakt lituju, že neměřím aspoň metr osmdesát. Ušklíbne se nespokojeně. I když mám dojem, že by mi ani to nijak výrazně nepomohlo. Musí se pousmát, když si představí, jak by to vypadalo,kdyby byla skoro stejně vysoká jako Charlie. Urovnat to? Ale já za to přece... Nakonec ale ztichne a přikvýne. No jo, asi bych se o to měla aspoň pokusit. Rezignovaně si povzdechne. To teda smyju, myslím, že se přemístím přímo do sprchy. Uculí se a jak na to zas začla myslet, poškrábe se na ruce. Stříbrný prach, no věřil bys tomu? Nic hnusnějšího jsem na sobě ještě neměla. Kam se hrabe mozek... Brble si znechuceně a poškrábe se pro změnu na nose. Tak jo, mizím. A díky... Usměje se vděčně a mezi dveřmi se ještě otočí. Ale tebou mu vyhrožovat nebudu, aspoň zatím. Ještě by mě nařknul, že spolu něco máme... Zajiskří jí rozpustile v očích a radši rychle vymázne ze dveří. Cítí se o dost líp, než když vcházela dovnitř a přestože má před sebou nejspíš daleko horší bitvu, než proti bandě pánbíčkářů.
Ortus non est initium vitae, mors non est eius finis...
Narození není začátek, smrt není konec...