Pokoj vpravo nahoře

[Ještěrena Tosca]

Kurva. +zavrčí, když se začne probírat, v okamžiku stojí na nohou, už se netváří tak jistě, shlédne na ty dva, ale brzo najde ztracenou rovnováhu, chytne tesák, který ležel na stole v bílém plátně a vrazí ho do postele až po rukojeť+ Na mí slova dojde. +zavrčí a pevným rychlým krokem vyjde z pokoje+

[Marigold]

+Zdá se mu že spíše ona uklidňuje jeho, než on ji jak by to mělo být+ Ach Wenai... +přitáhne si ji k sobě na hruď a položí si její hlavu na rameno. Nevraživě vzhlíží na muže a to i přesto že ho nůž v jeho ruce trochu vyděsí. Jenže Maigold navzdory vzhledu a i pověsti není žádný zbabělec+ Na moje taky. Vypadni a už se nevracej! +vyhazuje ho jakoby to tu byl jeho dům, ale on už je hold takoví. Jemně ji houpá jako malé dítě+

[Wenai Lafayette]

+kouká na Marigolda, nemůže se donutit zvednout oči a podívat se na Ještěrenu, jen sebou trochu cukne, když zarazí ten tesák do postele, pak spočívá v jeho náručí, nepláče, jen se chvěje+ Marigolde, +zašeptá+ Odveď mě odtud, prosím.

[Marigold]

+Přikývne, obejme jí kolem ramen a pomůže na nohy+ Tak pojď. Vrátíme se k tobě do pokoje +jak jí odvádí z pokoje ohlédne se po posteli a vzpomene si na jednu starou povídačku o noži zabodnutém do manželského lože. Prý to znemožní početí, což je ovšem v případě Wenai trochu zbytečný úkon+

[Bruno Duvenblejt]

Vyleze z kteréhosi kouta, uchechtne se a spokojeně si mne ruce, čeho byl tady svědkem. Tak nenápadně, jak sem přišel, se i nenápadně ztratí.

[Kain]

+Do tohohle pokoje neleze, jen ho otevře, ale hned vidí, že to opět není to co hledá. Zavrtí hlavou a už začíná být docela rozlobený.+

[Ještěrena Tosca]

+Vejde do svýho starýho pokoje, ale vzápětí zas zmizne+