Ten pokoj vlevo nahoře

[Ještěrena Tosca]

+Otevře dveře a v obou rukou má meče, jeden hodí k Wenai na postel+ jdem +zavelí rázně+

[Wenai Lafayette]

+nonšalantně se posadí na posteli+ To je snad můj tesák? +zeptá se ho s nadhledem a vstane z postele, dojde ke komodě a otevře šuplík s kalhotkama a odtud vyloví starý, ale udržovaný tesák, ten, co jí kdysi dávno dal, když se poznali+ Tohle je můj tesák a nikam nejdem. +stoupne si do pozice, natáhne k němu ruku a špičkou mu míří na hrdlo+

[Ještěrena Tosca]

+Ušklíbne se a pozoruje ji svým jediným okem+ ale jo jdeme +odrazí tesák mířící mu na hrdlo a ožene se po ní, prudce, rychle+

[Wenai Lafayette]

+mrštně odskočí a protáhne jeho odražení v další úder mířící mu na nohu, ale ten byl jen zakrývací, v posledním okamžiku změní směr a zamíří na paži+

[Ještěrena Tosca]

Arrrgh +zařve, když na poslední chvíli zabrání zaseknutí tesáku do paže a hbitě zamíří úderem z boku na trup a natlačí se na ni, aby neměla kam uhnout+

[Wenai Lafayette]

+z hrdla se jí vydere smích, veselý s kapkou bojového šílenství, vycení na Ještěrenu zuby, zablokuje mu tesákem meč a pak se na něj natlačí zpátky a kolenem ho odžďuchne+

[Ještěrena Tosca]

+Nábytek kolem nich jen s vrzáním úpí jak do komody Ještěrena narazí. Neváhá, v mžiku na ni zákeřně zase zaútočí, naznačí sek na krk, ale v posledním okamžiku stočí úder na hrudník+

[Wenai Lafayette]

+jen tak tak se uhne, špička meče jí rozpáře halenu, Wenai zavrčí, temně a prudce a možná až trochu neuváženě mu zaútočí na bok břicha+

[Ještěrena Tosca]

+Divoce se vyzubí, když jí rozpárá halenu a pak nad jejím pochybením, využije toho a z úskoku jí tesne po stehně a volnou rukou po ní chňapne, strhne ji k sobě a kousne ji do ramene, než ji zase pustí+

[Wenai Lafayette]

+hekne, když ji kousne a v reakci, možná až prudké ho vezme nehtama přes hranu čelisti a krk a máchne po něm, velmi rozmáchle až se z toho otočí+