Obývací pokoj

[Castiel]

(a já jsem tu v křečíííích...nééé, mně tečou slzy)


*objeví se za jejími zády za sedačkou* Funguje to! *vítězoslavně se usměje, samozřejmě si zase neuvědomí, že ju poděsil*

[Manori]

(komedie hadra:))))

*málem vyskočí až do stropu*jááááj...*chytí se za srdce* fuj...jo, funguje..jen mě asi klepne..*vydýchává, ale culí se*

[Castiel]

(s ním se dá tak perfektně hrát...on je takový truhlík, lach)


*okamžitě k ní přiskočí* Není ti nic? Jsi v pořádku? *starostlivě si k ní přidřepne a kouká na ňu zespoda* Tohle ještě budeme muset vypilovat *usměje se* Nechcu přece, aby to s tebou švihlo *pohladí ju chlácholivě po rameni*

[Manori]

(láách, to jo...chudě, k tomu přišel jak slepý k harfě)

ne..dobrý...*nádech-výdech* tyyy...*naznačí škrcení* to ani nepotřebuješ umět nic dalšího...nepřátele musej padat jak zhnilé hrušky, ledva se objevíš..*směje se* tak nechceš..hm..bod pro tebe...*kouká jak tam dřebí a je strašně sladkej, jak tak čučí těma modrýma kukadlama* chytneš křeč...*vytáhne si ho k sobě na pohovku*

[Castiel]

(jn, to teda...ale jinak by nebyla taková prča:))

*povzdechne si a zamračí se* Kéž by... *nechá se vytáhnout a křeč nechá být, bo zase nepobral, proč by ju měl chytnout...* Nemám ti něco donést? *ani si neuvědomil, že ju drží kolem pasu*

[Manori]

*tak nějak automaticky zvedne ruku a pohladí ho po tváři* žádná práce..to ted nebudeme řešit...hmm...ani ne...*si tak spokojeně hoví na pohovce* těch svařáků už bylo dost...a v lednici...stejně asi už nic nebude..

[Castiel]

A co studený obklad? *má o ňu starost, no:)* Úplně hoříš *položí jí ruku na čelo*

[Manori]

noo..to by možná bodlo..*aby se jí nezavařil z něho mozek:)* to z toho vína..a ..eh..*se jí nějak nedostává vzduchu, jak je tak blízko, když ji šáhne na čelo, tak sebou kapánek cukne*

[Castiel]

*cukne rukou zpět* V pohodě? *nechápe, proč sebou cukla* Hm, obklad... Bude ti vadit, když ti přiložím na čelo svou studenou ruku? *jako anděl by tohle měl zvládnout, no ne:)*

[Manori]

no..klidně...*hihi, to by moh* budu ti věřit, že mě nepošleš někam do věčných lovišť...*uculí se a trochu mu na ruku šilhá, jak je blízko*