Pokoj pro hosty

[Wenai Lafayette]

+prudce oddechujíc položí mu hlavu na rameno, na čele se jí lesknou kapičky potu, cítí jeho tělo, jeho ruce a jeho dech+ Nepouštěj mě. +zašeptá+ Nohy mě neunesou.

[Geralt]

+Drží ji rukou pod zadečkem a dlaní jí jemně s čela stírá kapičky potu a slepené vlásky. Hruď se mu ještě rychle zvedá a uklidňuje se jen stěží+ Nepustím, věř mi +líbne ji na ouško a nese si ji zpět do postele+

[Wenai Lafayette]

+nechá se nést a obličej noří do jeho bílých vlasů+ Vatt'gherne. +zašeptá téměř slyšitelně+ Vatt'gherne jsi krásný.

[Geralt]

+opře si čelo o její, tato slova nikdy od žádné ženy neslyšel. Vezme její obličej do dlaní a celý ho zasype polibky+
Jsi křehká jako víla, čarokrásná +šeptá mezi polibky+

[Wenai Lafayette]

+trochu zasněně se usmívá a psty jemně přejíždí jizvy+

[Geralt]

+leží vedle nádherné ženy, bříšky prstů ji hladí po hebké, spocené kůži a říká si, že se mu tento nový svět zamlouvá čímdál tím víc. Podepře se hlavu rukou a nemůže se nabažit pohledem na ni+

[Wenai Lafayette]

+mírně se usměje a namotá si pramen jeho bílých vlasů na ukazovák+ Měla sem sakra štěstí, žes mě vytáh z tý vody.

[Geralt]

+pohladí ji po tváři a prsty přejede po rtících+ Já bych pravil spíše osud, byla by škoda, kdybych přišel pozdě

[Wenai Lafayette]

+klekne si, nahne se nad něj, laškovně mu olízne klíční kost a zavrčí, pak se nakloní nad jeho tvář+ Osud nebo štěstí... ani jedno se nedá uchopit. Musíme si ho jen užít dokud je.

[Geralt]

+lehne si na záda a přitáhne ji na sebe, dá si ruce za záda+ Můžeš pomoci Osudu, a vkročit na správnou cestu +lehce zdvihne pánev a otře se o ni+