Pokoj pro hosty

[Geralt]

+usměje se+ já mám také kuřivo, ale tohle neznám +promne v ruce úzkou trubičku+ já mám svoji dýmku +zakručí mu mohutně v břiše+ oběd by nebyl?

[Wenai Lafayette]

+usměje se+ Oběd by byl v jídelně. I když teď už spíš dost pozdní oběd. Promiň, že sem tě nechala hladovět. +mrkne na něj+

[Geralt]

Myslím, že to přežiju +rozesměje se nahlas+ Možná bys mne po jídle mohla provést po svém panství, když tu teď asi zůstanu déle +zadívá se jí hluboko do očí, chce si v nich přečíst, co mu řeknou+

[Wenai Lafayette]

Dobrá. +mírně se usměje, ale oči prozrazují štěstí mnohem větší+ Vyjedeme si. +vstane z vody a začne se utírat+

[Geralt]

+taktéž vyleze z vody, zběžně se usuší a jde prohrabat své batožiny, ale žádnou další košili tam nemá+ máš svou vlastní švadlenu, či pradlenu?

[Wenai Lafayette]

+přijde za ním z koupelny v žpanu+ Jo, obojí, proč?

[Geralt]

když jsem ti daroval svou poslední košili, mám už jen kalhoty a kožešiny. Potřebuji nějaké ošacení +sehne se a vytáhne váček s penězi+ za jejich práci zaplatím

[Wenai Lafayette]

To si schovej. Za jejich práci je platím já, nehodlám je rozmazlovat cizokrajnejm a penězma. Hele. +přijde k jedněm dveřím a otevře je, za nimi je šatna nabytá oblečením+ Tohle by se ti mohlo líbit. +vytáhne něco podobného, jako v čem přijel+ Ale můžeš si vybrat co chceš.

[Geralt]

Jsi šlechetná, čarokrásná +prohlíží si se zájmem skříň, nikdy neviděl tolik šatů pohromadě tak vezme to co mu dává+ tohle bude fajn +natáhne si košili přes hlavu, ale není tak hrubá jako ta původní, natáhne si své kalhoty, vezme svůj meč+ Jsem připraven +v žaludku mu opět zavrčí+

[Geralt]

+prohlédne si obsah skříně, hledá něco namísto kožešin, najde zvláštní huňatou košili, dost tlustou aby jí neprofoukl vítr, když za ni škubne neroztrhne se+ skvělé +obleče se pozře své mixomatury a oči mu začnou černat, duhovky vypadají jako oči kočky+