Ten pokoj vlevo nahoře

[Wenai Lafayette]

To nic není. Bylo to úžasný.

[Geralt]

+usměje se+ tak si myslím, že asi nebudeš víla, spíš pekelnice +zasměje se nahlas a přitiskne si ji k sobě ještě blíž, jako by to ještě šlo+

[Wenai Lafayette]

+zasměje se+ No už jsi mě odahlil. Ale kvůli tobě bych byla i víla.

[Geralt]

Buď tím čím jsi a ničím jiným +opře se o její lopatky a ztrácí se ve vlastních myšlenkách+

[Wenai Lafayette]

Na co myslíš? Teda jestli to můžu vědět.

[Geralt]

+pohladí ji po bříšku+ o tom, jak jsi mi obrátila svět vzhůru nohama Čarokrásná. Dostala jsi se mi pod kůži jako málokdo v mém životě

[Wenai Lafayette]

+usměje se, trošku samolibě, ale mnohem víc potěšeně+ Pořád na tebe musím myslet. Na tvůj hlas, na tvoje oči. U bohů ty oči... Pořád jiné, ale stejně vždycky stejné. Jsem ráda, že v tom nejsem sama.

[Geralt]

+v tuhle chvíli je naprosto spokojený, její slova uklidnila jakousi bouři v jeho nitru+ stejně budeš jednou má záhuba +pronese tiše a laská hladkou kůži zad+ a ted bychom mohli splnit dnešní plán, mám obrovský hlad

[Wenai Lafayette]

Pravda, já vlastně taky. Jako vlk. +řekne a zavrčí+

[Geralt]

+otočí si ji k sobě a zvědavě pozvedne obočí+