Pokoj pro hosty

[Wenai Lafayette]

+z úst jí vyjede sten, neschopna se pohnout se k němu tiskne+

[Geralt]

+krouživými pohyby pánví se zavrtává ještě hloubš, hlavu položenou na jejím rameni, horkým dechem ji rozpaluje kůži krčku, kterou sem tam oblízne špičkou jazyka+

[Wenai Lafayette]

+zvrátí hlavu, obnažujíc tak celý krk, cítí jeho dech, jeho jazyk, jeho paže, které ji drží a jeho pyj tak hluboko v ní, jež jí přináší tu neskonalou rozkoš, s očima přivřenýma slabě sténá+

[Geralt]

+začne přirážet, krátce, tvrdě a zubama jí okousává krček, slastně při tom mručíc+

[Wenai Lafayette]

Ach, ano! Víc! +sténá, rakama mu prohrabuje vlasy, jezdíc si s nimi po tvářích a po rtech+

[Geralt]

+povolí sevření paží a pevně ji chytne za zadeček a přizvedává si ji a zase ji na sebe přišpendluje, rychleji a rychleji+

[Wenai Lafayette]

+sleduje výraz jeho tváře, každé zachvění, sama se už dostává do extáze, ale chce vidět tu jeho+

[Geralt]

+její pohled se mu propaluje až do nitra, poddá se tomu vzrušení a vybuchne uvnitř ní s hrdelním výkřikem+

[Wenai Lafayette]

+vypustí svoje vzrušení hned po něm a vytryskne z ní v přívalu smíchu, šťastného a extatického+

[Geralt]

+pevně ji objímá, nepustil by ji ani za nic, i když už jsou k sobě víc než přilepení a odtrhnutí bude asi bolet+ teď mi řekni čemu se směješ, to jsem tak hrozný? +zkousne jí krček+