Zahrady a les

[Wenai Lafayette]

Jako pěšky? Zapadnem do sněhu! +říká na oko výhružně+ No tak dobře. +brodí se sněhem a drží ho za ruku+

[Geralt]

+se zastaví a otočí se k ní+ Věříš mi?

[Wenai Lafayette]

Věřím.

[Geralt]

+usměje se, protože ho odpověď potěšila+ tak pojď za mnou +vede ju do nejtemnější části lesa, kde se skrz obrovské větve stromů ani moc sněhu nedostalo+

[Wenai Lafayette]

+rozhlíží se kolem, snaží se očima proniknout šero+ Tady jsou místa, kde jsem nikdy nebyla.

[Geralt]

+našlapuje téměř neslyšne na měkké mechové koberce a spadané listoví+ Viděl jsem to tu, když jsem byl běhat. Támhle vidíš +ukáže na skalní převis+ tady se utáboříme

[Wenai Lafayette]

+nejde jí chodit tak potichu, ale zase vyloženě nedupe+ Tam? Tak dobře. +je zvědavá+

[Geralt]

Tak teď budeme potřebovat několik větví +rozhlédne se a uvidí statnou borovici, samotnou mezi duby+ pojď, drapne ji za ruku a usekne dostatek mohutných haluzí+

[Wenai Lafayette]

+pomáhá mu a snaží se mu neplést pod ruce, pak chytne několik větví+ A dál?

[Geralt]

Dotáhnou to ke skále a Geralt už nacvičenými, roky opakovanými pohybe z toho rychle udělá pevné přístřeší, takoví větvový stan+ nějakou podestýlku, nejlépe něco měkkého, a taky dříví na oheň