Pokoj Seleny

[Selena]

Sam: Ne to ne. <vrtí hlavou> To je naprosto v pořádku. <šeptá> Jen, do tý doby než jsem tě potkala, jsem si myslela, že už nebudu schopná milovat. <snaží se to vysvětlit, ale nějak se do toho zamotává> Netrap se tím. Já jen … jen jsem chtěla, abys věděl, že tě miluju. <usměje se na něj něžně> Ublížil? <zeptá se nechápavě a pak jí dojde, že se ptá kvůli tomu, že se jí lesknou oči slzami, zamrká, aby je zahnala> Ne, to, to jen, že jsem tak šťastná. <vydechne s úsměvem, něžně ho políbí a tulí se k němu ještě víc>

[Samuel]

Sam: trochu se ztrácí, v tom , co mu říká, tak se pro jistotu chytne toho, že mu řekla, že ho miluje. rozhodne si to užít a nechat si otázky na později. uklidní se, že Sel nepláče jinak, než štěstím. palcem jí setře slzičky, pak ji ještě pro jistotu políbí na víčka. co jínýho ti zbývá, když já miluju tebe a nedám ti pokoj... (na to, že ho miluje.) vzdychne si slastně a užívá si její tulení i toho, že se jí může dotýkat. a rukou, kterou má pod hlavou si hraje s prameny jejích vlasů. pak ji obejme, překulí se na ni, drží ji a zase se překulí na záda, se Sel na sobě v náručí. trochu se zasměje a políbí ji. cha! tomu nikdo nevěří, že bys ty nebyla schopná milovat! to už máme empiricky podloženo! plácne ji malinko po zadečku. a zašklebí se, protože má plnou pusu jejích vlasů. třepe hlavou a prská trochu. (ne na Sel .) já mám hořší potíže: strašně bych si dal ten čaj, ale nemůžu tě pustit... vzdychne a tváří se hrozně vážně.

[Selena]

Sam: <hladí ho po zádech, šťastně se usmívá a stále se k němu tulí> Co to. <trochu se lekne, když se s ní z ničeho nic překulí a pak se začne smát, vytáhne mu svoje vlasy z úst, aby mohl mluvit> No tak to je opravdu problém, který je nutno řešit. <usměje se> Ale co s tím chceš dělat? <zeptá se vážně a rukou ho začne hladit po vlasech> Obávám se, v rámci tvého zdraví, že jestli mě nechceš pustit, tak mě tam budeš muset odnést. +kývá vážně hlavou, ale koutky úst jí cukají pak jí něco napadne> Si lechtivej? <zeptá se s šibalským úsměvem>

[Samuel]

Sel: lechtivej? vůbec! kecá a když ho pošimrá, zakňučí a chytne jí ruce. buď hodná! nebo ti naplácám! nejdřív ji zkusí skutečně rovnou zvednout, ale slítnou oba do peřin. tak se první vyhrabe on a pak si ji vezme do náruče. říkej - kudy? doufám, že ne přes chodbu nebo přes dvůr...skoukne, že jsou oba nazí a ušklíbne se na Sel vesele.

[Selena]

Sam: No tak dobře, budu hodná. <slíbí> Zatím. <uculí se, a když slítnou do peřin, musí se prostě zasmát, obtočí mu ruce kolem krku a políbí ho> Nebój jenom obejdi tu zeď. <kývne ke zdi, která odděluje „ložnici“ od „obýváku“> A dál jenom do toho průchodu támhle. Ty dveře vedle vedou do koupelny. Kdybys to náhodou chtěl vědět. <navádí ho a po cestě ho rozptyluje strášně nenápadným olíbáváním krku a úst, a když jí pronese futrem, ocitnou se v menší kuchyňce> A teď mě můj drahý nosiči buď postav na zem a nebo mě odnes támhle k tý varný konvici. <usměje se>

[Samuel]

Sel: postaví ji na zem v kuchyňce, ale nalepí se jí na záda, obejme kolem pasu a stěžuje jí vaření. taky ji různě otlapkává a skončí jí s hlavou na rameni, kouká jí přes něj. a dlaněmi jí drží obě ňadra. a komentuje to slovy: musím kontrolovat, jestli to děláš dobře... otírá se jí nosem o krk.

[Selena]

Sam: <jen protočí panenky, když se jí nalepí na zádech a dá se do přípravy čaje, která je dosti stížená, ale nijak jí to nevadí> Říkal jsi čaj, že? <dělá, že vzpomíná> A jakej to bude, pane? <zeptá se a ze skříňky vytáhne asi tři druhy> Mam tu lipovej, zelenej a nějakej ovocnej. <řekne a zamává mu postupně krabičkami před nosem, vybraný čaj dá do dvou hrnků> A co hlad máš? <ptá se trochu starostlivě a pohladí ho po vlasech> Sice tady toho nemam moc, ale něco by se určitě našlo.

[Samuel]

Sel: zelenej... zabručí jí do ouška. a nepustí. asi mám hlad. sním cokoli... tebe taky... olíbává ji a stále překáží

[Selena]

Sam: No mě by ses moc nenajed. To víš, samá kost a kůže. <zasměje se> Tak se podíváme, co tady mam. <řekne a začne prohledávat skříňky> Takže chleba, nějakej rohlík. <vyjmenovává a ukazuje mu věci> Á tady je dokonce nějaká tatranka. <usměje se a přesune se s nim k ledničce> Hmn, tady je máslo, šunka, sýr. <přednáší a potom se ohne, aby viděla na úplně dolů, trošku se mu otírá zadečkem o rozkrok, aby ho trošku pozlobila a pak se narovná> Tak to je všechno. <usměje se> Takže co to bude?

[Samuel]

Sel: tak se koukneme, co tu máš. opakuje po ní, ale začne jí jezdit rukama po těle - zkrátka kontroluje něco jiného. její vrtící se zadeček chytne, trošku zmáčkne a slastně zamručí.
tak chleba se šunkou a tu tatranku... má fakt hlad, tak se soustředí i na nabídku jídla, nejen na nonverbální nabídku Sel . ale budeš mě muset asi krmit. protože já tě nepustm... zase ji chytá, hladí, objímá a pusinkuje, kam až natáhne krk.