Zahrady a les

[Wenai Lafayette]

Krásné jsou tvé ruce, když mě drží. +vysune pánev proti němu+ Krásná jsou tvá ústa když mě koušou...

[Geralt]

+usměje se a dle jejího nevyřčeného přání ji kousne do krčku, zvedne jí nožku a dá si ji na rameno a v zatím pomalých přírazech se dostává hluboko do ní+ ... krásné jsou tvé bradavky otírající se mi o kůži, krásný je tvůj jazyk, když zkoumá mé tělo...

[Wenai Lafayette]

Jsi krásný, Vatt´gherne. +pousměje se+ Udělej mi to.

[Geralt]

A když jsi nedočkavá, jsi nejkrásnější ze všech +dodá se smíchem nakonec a prudce přirazí. Pak ho skoro celého vytáhne ven a zase přirazí, a opět, znovu, sleduje výrazy její tváře, rukou jí dráždí bradavku+

[Wenai Lafayette]

+při každém přírazu hlasitě zasténá+ Asi bych neměla tak křičet, ale - ale já si nedokážu pomoct. Ty mi to vždycky děláš tak nádherně - božsky - ohnivě. +rukama bloudí na jeho těle+

[Geralt]

+stupňuje rychlost přírazů, vybičován jejími hlasitými projevy slasti+ mám rád, když sténáš rozkoší +nahne se k polibku a zlepší tak úhel a dostane se ještě hloubš+

[Wenai Lafayette]

Ach ano! Ach ano! +už skoro křičí, ústa mu okupuje ve vášnivém polibku+

[Geralt]

+nechá do sebe vlít její vášeň a přiráží zběsile, divoce, pak zničehonic do ní vyšle silný impuls síly, přičemž jí drtí rty svými+

[Wenai Lafayette]

+síla se v ní přemění na orgasmus a ten jí projíždí od rozkroku po hlavu a zase zpět, oči jí svítí, jako by se ta síla jen znásobila+

[Geralt]

+hlasitě zasténá a hluboko v ní se sám utápí v jejím i vlastním orgasmu. Ztěžka oddechuje a tak nějak se na ni zhroutí, ale ne zas aby ju zalehl a hladí ju po vláskách+