lůžkové oddělení

[Wenai Lafayette]

Já? +podívá se na něj zmateně+ Ale já nic nedělám.

[Geralt]

+políbí ji znovu naléhavě na rty+ měl jsem o tebe obrovský strach +řekne když ji pustí rtíky+ nikdy v životě jsem se o nikoho nebál, je to strašné!

[Wenai Lafayette]

Neboj, nijak často takovýhle blbiny nedělám. +pak se rozhlídne+ Hele tamhle je kolečkový křeslo, berem ho. +uvědomuje si, že je tím křeslem už docela posedlá, ale fakt ho chce+

[Fabien]

Oba: +Ustoupí do pozadí a usmívá se spokojeně, jak se ti dva muckají a má radost. Přisune k nim křeslo.+ Slečno, prosil bych ho do týdne vrátit. Přece jen má inventární číslo. Nashledanou!+ Lehce pokývne hlavou na rozloučenou a uchýlí se do laboratoře, kde se vyčerpáním zhroutí, neboť Wenai byla opravdu na pokraji smrti a jeho energetické zdroje byly její léčbou přečerpány.+

[Geralt]

V to doufám, ale stejně už tě do toho lesa neveznu! +pak zavrtí hlavu a vezne od doktora křeslo a posadí ju do něho+ takže jak to bude s tím odchodem? Je docela dost hodin +docela ho štve, že je odtud nedokáže dostat+

[Wenai Lafayette]

No to se ještě uvidí. +řekne si spíš pro sebe a vyšle na tvrz patrona, aby pro ně někdo přišel+

[Maltezius]

+objeví se tam a přemístí je na Tvrz do pokoje Wenai+

[Fabien]

+Zkontroluje pacienty, rozdá léky a uleje se do kutlochu.+

[Katty]

+Nohou otevře dveře pokole číslo 6, kde stojí jediná postel s nebesy.+ To je pokoj pro VIP. Nikdo vás tu nebude lekat..+září celá jako sluníčko.+

[Wenai Lafayette]

Páni. +rozhlídne se tam+ Tady jsem nebyla, když mě sem donesly prvně. +sundá si halenku a pod ní má korzet, žádnej takovej ten měkej ale pevnej stahovací+ Můžete mi sundat korzet? Mě z něj děsně bolí záda. Hlavně tady, teda. +ukáže si na prostřední část zad+