fatamorgana

[Morfeus]

někdy, až tu bude klid a volno, šoupne sem fatě taky kytku.

Fatimo,
my Tě máme rádi.
Et, Morf a spratkové

[Tony Dolohov]

+trochu překvapeně sleduje její reakci, pak mu to dojde, přistoupí k ní zezadu a potichu promluví+ Nepřišel jsem jen kvůli tomu, že se Styx se mnou rozešla. Možná je mi smutno a potřeboval jsem si s někým promluvit... možná jsem chtěl, aby mne někdo utěšil... někdo blízký... +zvedne ruku a chce se dotknout jejích vlasů, když ho ale fata pošle pryč, stáhne ruku zpátky a chvilku stojí bez hnutí+ Asi máš pravdu... promiň +otočí se a rychlým krokem odkráčí ke dveřím+

[fatamorgana]

otočí se za ním a v očích jí stojí slzy. jak moc blízko ti můžu být, když ty jsi ode mě tak strašně daleko? nevím, jestli tě můžu utěšit, Tony. nevím, jestli dokážu utěšit sama sebe. dívá se na jeho zaražený výraz. hloupé, že? taky jsem si myslela, že jsem mnohem zábavnější. malinko zavrtí hlavou a po tvářích už jí tečou slzy.

[Tony Dolohov]

+zastaví se ve dveřích a zády k ní poslouchá, co mu říká, váhá, pak se otočí a dojde k ní, chvíli se jí dívá do očí+ Proč myslíš, že jsme si vzdáleni? +zeptá se na to, co mu není jasné+ A co ty slzy? +usměje se, přistoupí blíž k ní a palcem jí setře vlhké stopy+

[fatamorgana]

ty slzy znamenají, že brečím. zavře oči a opře se čelem o jeho rameno. i když jsi u mě, já na tebe nedosáhnu. promluví tiše. hraješ si se mnou, já z toho zuřím. ale to dokážu unést. ale ty si hraješ se smrtí a to unést nedokážu...

[Tony Dolohov]

+chvilku ji poslouchá, pak zvedne ruku a odhrne jí pramen vlasů z tváře+ Ty se o mne bojíš? +řekne tiše a pritáhne si ji k sobě+ Vedu věčný souboj se smrtí, jsem smrtijed. Já už jiný nebudu

[fatamorgana]

opře se o něj celým tělem. ano, začínám o tebe mít strach... to nebylo v plánu... usměje se smutně. jako kdyby děti dostaly sirky do rukou... souboj se smrtí... zdá se mi, že nevíš, o čem mluvíš... zdá se mi, že jdete slepě za něčím, o čem nemáte potuchy, co to skutečně je a kam to vede... jdete za svou představou, hluší, slepí... zavrtí hlavou. přitiskne si tvář k jeho. dělej, co musíš... povzdychne si a její hlas zní rezignovaně. že se smířila s tím, jak to je a že to neovlivní. přesto se její tělo přitiskne k jeho. jakoby mělo na věc jiný názor.

[Tony Dolohov]

Vypadá to... +zvažuje slova+ ...jakoby ti nebylo jedno, co se mnou bude. Nebo se mi to zdá? +zvedne jí prstem bradu nahoru a dívá se jí zkoumavě do očí+ Vím moc dobře, o čem mluvím. Souboji se smrtí jsem zasvětil svůj život a vidíš... vyhrávám. Žiju +když se k němu přitiskne, obejme ji kolem zad a přitáhne ji blíž+ Proč máš o mne takový strach? +zašeptá jí do vlasů+

[fatamorgana]

položí mu lehce ruce na záda a hraje si prsty s látkou jeho košile. a trochu ironicky, trochu smutně po něm zopakuje: jakoby mi nebylo jedno, co s tebou bude... taky mi to tak připadá... a myslím si, že je to můj trest... chvíli se ho drží a jenom si hraje s jeho košilí. možná chce, aby ta chvíle trvala co nejdéle. možná se jí jenom nechce vyslovit následující slova. a možná je vyslovit chce, ale chce je oddělit od předchozích.
ale ty nebojuješ se smrtí, Tony. ty pracuješ pro ni. se smrtí se nedá vyhrát. a kdyby to i vypadalo, že se k tomu blížíš, prohraješ mnohem víc. a k tomu všemu - smrti je to jedno. je jí úplně jedno, jestli bojuješ, vyhráváš, nebo prohráváš. nakonec stejně přijde. nemůžu kritizovat tvé počínání. ale jsem si čím dál víc jistá, že vidíš jen zlomek toho, co se děje...
ano... mám o tebe strach...

[Tony Dolohov]

Vím, že mě jednou dostane. Ale rád riskuji +vezme jí hlavu do dlaní+ Nechci se teď o tom bavit, protože své jednání stejně nezměním +políbí ji letmo na ústa+ Neodpověděla jsi mi... proč?